26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Neomezovat lásku k Bohu na „povinné minimum“

27. 2. 2006

|
Tisk
|

Vyčítáte si někdy, že jste prožili nedělní mši bezmyšlenkovitě nebo že se nedostanete ke zpovědi tak často, jak byste chtěli? Pokaždé se zpovídáte z téhož, aniž s tím něco dokážete udělat? Máte pocit, že v dnešní hektické době už vám nějak nezbývá čas na Boha? Jak bojovat proti náboženské rutině a povzbuzovat k duchovnímu životu, na to jsme se ptali P. RNDr. Roberta Falkenauera, plzeňského biskupského vikáře pro školství, vzdělávání a styky se zahraničím.

Vydání: 2006/9 Jak bojovat proti rutině v duchovním životě?, 27.2.2006, Autor: Kateřina Beščecová

„Duchovní člověk nebývá nápadný výstředním zevnějškem či vystupováním,“ říká Robert Falkenauer

Skromná účast lidí na životě církve, malý vliv křesťanů ve společnosti atd. bývají obvykle interpretovány jako známky českého ateismu. To ale není přesné, protože mnohem spíše vypovídají o české nedůslednosti a nechuti k (náboženským) institucím. Myslím, že přinejmenším dnešní mladí Češi jsou podobní svým zahraničním vrstevníkům: hledají pro svůj život něco velkého a krásného a tuší, že by to mělo být „duchovní“. Vzpomínám si, jak se výrazně zvýšila návštěvnost jedné mé volitelné přednášky, když jsem změnil její název tak, aby obsahoval slovo „spirituální“. Otázka je, zda my křesťané dovedeme duchovní hodnoty nabídnout ostatním, popř. jak to vypadá s naším vlastním duchovním životem.

Absolutně neduchovní člověk je nemyslitelný: to by nebyl člověk, ale živočich. Ne všichni si však stejně zřetelně uvědomujeme, že v Bohu „žijeme, pohybujeme se a jsme“ (Sk 17,28). Ne každý člověk se stejně vědomě a intenzivně snaží tuto objektivní skutečnost subjektivně přijmout a aktivně rozvíjet jako základní hodnotu vlastního života. Čím plněji se mu to daří, tím duchovněji žije.

Duchovní člověk nebývá na první pohled nápadný výstředním zevnějškem či vystupováním. Naopak spíše upoutá skromností, bezkonfliktností, živým zájmem o lidi a svět kolem sebe a často i kultivovaným smyslem pro humor. Bývá vyrovnaný, netrpí komplexem méněcennosti ani jeho dvojčetem, velikášstvím. V jeho společnosti se cítíme příjemně a obvykle shledáme, že je přemýšlivý a vzdělaný.

Pokud to člověk dělá s dobrým úmyslem a poctivě, pak to – dík nesmírnému Božímu milosrdenství – ke spáse stačí. To říkám s jistou úlevou hříšníka, vědomého si své vlastní nedostatečnosti. Zároveň to ale říkám nerad, protože mezi Bohem a člověkem jde přece o lásku, kterou nelze omezit na „povinné minimum“! To by neodpovídalo Božím plánům s námi a nemohlo by to uspokojit naše tužby. Představte si manželství, které by se omezilo na vzájemný smír a věcnou „konzumaci“ týkající se společného stolu a lože, ale každý z partnerů by si jinak žil svým vlastním životem. Bylo by to dobré manželství? Já myslím, že ne, i když právnicky by to asi prošlo. Láska je osobní vztah, communio, sdílení života - to není nikdy „vykonané“. Pokud láska neroste, umírá.

Především trochu oddémonizujme to slovo „stereotyp“. V mnoha ohledech je jistá míra pravidelnosti či „instituce“ žádoucí, zvláště v liturgii. Představte si, že by kněz sloužil farní mši, kdy ho zrovna napadne, že by měla pokaždé jiný průběh a vyznání víry by se upravovalo podle momentálních okolností. To by asi nešlo, že? Jakési  „minimum stereotypu“ je tedy nezbytné. Vy ale zřejmě máte na mysli tu situaci z předchozí otázky, kdy se křesťan omezí pouze na povrchní vykonávání „povinného minima“. Na to existuje jednoduchý recept – prostě se na ně neomezit. Myslím, že nejdůležitější je v tomto ohledu hluboká osobní modlitba. Je velkým darem Božím, ale ze strany člověka zpravidla vyžaduje nasazení vůle a rozumu (také darů Božích!). V praxi to znamená, že si na modlitbu musíme udělat především čas a podmínky. Ježíš chodíval sám na opuštěné místo, aby se modlil, a nám radí totéž. A pak se musíme soustředit. To je velmi těžké a často se nám to nedaří, ale někdy – zřídka – bývá naše úsilí odměněno prožitkem Boží přítomnosti. Pán přichází a proměňuje naši opuštěnost, úzkost, slabosti a ponížení ve světlo, důvěru, sílu, radost... Je to tak silné a krásné, že to neumím popsat. Z takového setkání se vracíme to každodenní reality zcela proměněni. To nemůže zevšednět.

Aby co nejpoctivěji zkoumali, jaký Bůh se za takovým papírkem skrývá. Je to tajuplný, mocný a svatý Hospodin, který nás chce zadarmo osvobodit a očistit, abychom mohli být s ním – nebo obchodní partner, se kterým je občas třeba dát do pořádku účty?

Souvislost mezi vnitřním stavem a vnějším chováním je podmíněna kulturně a zčásti i osobnostně a bývá také různá v různých společenstvích. U mě osobně vyvolávají takové neobvyklé projevy spíše rozpaky. Nemohu vyloučit, že jsou autentické, ale přesto se mi při nich vybavují Ježíšova slova o pokrytcích, kteří se modlí, aby byli lidem na očích (Mt 6,5), a jeho výzva „nebuďte jako oni“. Kdo ví? Chovali se tak i někteří světci...

Máme usilovat, abychom zbožní byli, nikoli abychom zbožným dojmem působili. Jsme schopni nějaký čas klamat své okolí a někdy i sami sebe, ale nemůžeme oklamat Pána.

S tak málo informacemi mohu jen hádat. Ale určitě to nebylo „zničehonic“, nýbrž to dlouho zrálo. Možná chyběla právě hluboká modlitba, která je zdrojem osobní integrity. Ten člověk žil ve dvou rovinách: na jedné plnil to, co považoval za svou povinnost, na druhé se odehrával – nebo spíše neodehrával – intimní život jeho skutečných tužeb, nereflektovaných, neprožitých s Pánem a neočištěných jeho mocí. Takové napětí nelze stupňovat donekonečna, a jednoho dne to prostě prasklo. Poklad máme v hliněných nádobách.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou