Nemusí to být hned k Baltu, po Česku to prý stačí...

Vydání: 2011/26 Medžugorie, 23.6.2011, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma

S rodinou Marka a Evy Drápalových se mohli čtenáři v minulosti na stránkách KT setkat v souvislosti s cyklistikou a s ní spojeným životním stylem. Ani tentokrát se příležitost nezmění. Možná někomu přijde přehnané nemít auto, a na kole se dokonce stěhovat (včetně pračky a ledničky), ale evangelický křesťan Marek Drápal i v souvislosti s výlety a dovolenou neopomene zdůraznit, že odpovědnost za stvoření je „náš úkol“. A že taková zodpovědnost může být i příjemná a nevšední, dokládají manželé Drápalovi, když o svých rodinných cyklozkušenostech vyprávějí:

„Sedli jsme na kola, připojili za ně vozíky pro děti a dojeli celá rodina až k Baltu. Celkem asi pět set kilometrů. Jeli jsme to deset dní,“ shrnuje jeden z rodinných podniků Marek Drápal. S námitkou, že je to drsné, se vypořádává jeho žena Eva: „V porovnání s péčí o domácnost jsem si to musela pochvalovat. Všichni sýčkovali, jak to bude náročné fyzicky a přitom ještě udržet provoz rodiny. Nebylo to tak. On se totiž manžel, nadšený to cyklista, staral snad ještě víc než doma. Děti byly radostí bez sebe, že jsou na pořádně dlouhém výletě. Opravdu to nebylo nijak zvlášť fyzicky těžké – jela jsem prakticky bez ‚rozcvičky‘,“ vypráví Eva Drápalová. Pro běžného smrtelníka – rekreačního cyklistu – je to i přes ujišťování obou manželů bezmála nepředstavitelné. Čtyřčlenné rodině totiž často nestačí ani kufr auta střední třídy. „My, jak auto vůbec nemáme, i když jsme jeli na dovolenou tady v Čechách, balili jsme do cyklobrašen, protože jsme jeli vlakem a brali s sebou kola. Zkrátka jsme zvyklí se vybavit skromněji. Máme systém: ve dvou brašnách je oblečení, v jedné jsou pleny a věci pro děti, jedna brašna na jídlo, v kufru vozíku stan, spacáky a karimatka,“ prozrazuje rodinné cyklistické know-how Eva Drápalová.

V Česku stačí. Ale jak začít?

Vyrazit si hned napoprvé na dovolenou či pouť k moři ale rozhodně nebude ten nejlepší nápad. Drápalovi rádi poradí, jak začít. (V této příloze Doma dále přinášíme pár cestovních tipů na kratší pouti a cesty po Čechách i Moravě, ale i rady odborníků na bezpečnost v dopravě a cyklistické vybavení – pozn. red.) „Pokud pojede rodina s vozíkem, na začátek bych doporučoval kratší trasy a vyrazit v okamžiku, kdy mají dítka spát. Starším dětem se zase nelíbí, když se jede pomalu nebo jsou velké prostoje,“ přichází s prvním tipem Marek Drápal a dodává: „Když chcete vyrazit na kolo, není hned třeba příliš řešit vybavení. Pokud vyjedete s malými dětmi na kratší trasy, nebude to žádná náročná cykloturistika, takže vám bude stačit docela obyčejné kolo, vozík za kolo nebo sedačka, případně vlečná tyč pro ty děti, které už samy jezdí, ale ještě toho po své ose moc nezvládnou. Hlavní je vyrazit, nepodmiňovat to drahým vybavením. Ani si nemyslím, že děti musejí být na tento způsob trávení dovolené zvyklé. Rychle se adaptují – je to pro ně zážitek,“ zdůrazňuje Marek, otec tří dítek. Za dobrou přípravu přesto považuje používat kolo jako dopravní prostředek co nejčastěji. „Naše rodina jezdí všude. Na nákup, do kostela – zkrátka tam, kam lidé obvykle jezdí autem,“ doplňuje ho paní Eva přibližující vlastní (skromnější) rodinnou dovolenou v Česku: „Je fajn se někde ubytovat a dělat cyklistické výpady do okolí. Dneska už jsou na to vybavení na řadě míst.“ A když už prý neseberete odvahu k delším výpravám, může být fajn i zmíněné cyklistické dojíždění do kostela. Marek Drápal totiž také spolupořádá akci Do kostela na kole, která se koná vždy v září, a stál i u zrodu akce nazvané autopůst.

Zodpovědnost za stvoření

„Když vezmu kolo jako alternativu auta, vidím, že křesťané si tak trochu neuvědomují, že auto má výfuk a že má i nádrž. Zapomínají, že za tím, dostat ropu do nádrže, stojí spousta ekologických a sociálních problémů a že to, co vychází z výfuku, má také důsledky na prostor, v němž žijeme. Pokud přijímáme tezi, že Země je Boží dar a naše svěřená hřivna, měli bychom se o ni starat,“ apeluje Marek Drápal. A že i kapka v moři má svůj význam, připomíná též jeho žena Eva: „Ani křesťanů v Čechách není početný dav, nýbrž kapička, sůl, kvas. A přeci to naše snažení má cenu. Pokud jsme věřící, víme, že má smysl nést evangelium do tohoto světa, stejně jako přistupovat ke stvoření co nejzodpovědněji,“ uzavírá s doporučením: „Neváhejte a vyjeďte si na dovolenou v sedle kola.“

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay