Nemocniční kaplani mají svou asociaci

Vydání: 2011/44 Češi a Moravané, 26.10.2011

Převratnou novinkou na poli pastorace nemocných se stal minulou sobotu vznik Asociace nemocničních kaplanů (ANK). Stalo se tak v kapli Thomayerovy nemocnice v Praze-Krči. Asociace má už nyní více než dvacet členů převážně ve velkých městech s jasným posláním: zajišťovat duchovní službu pro nemocné – nikoli však pouze pro ty věřící.

„Když se na to podíváme čistě statisticky, je jasné, že v nemocnicích potkáváme většinou lidi, kteří se k víře nehlásí. Jenže to vůbec neznamená, že bychom o ně neměli mít zájem nebo že nás nepřijímají,“ říká předseda nově založené asociace Vítězslav Vurst. „Nejdříve ale potřebujeme překonat bariéru. Je třeba s nimi mluvit, vysvětlit jim, co jsou duchovní potřeby, které souvisí s existenciálními otázkami. Když se dostaneme na tuto rovinu, berou nás docela jinak.“ Příkladem může být příběh mladé dívky trpící mentální poruchou příjmu potravy, kterou její stav dovedl k hospitalizaci v psychiatrické léčebně. „Své situaci nerozuměla, byla stažená do sebe, s pacienty ani personálem nekomunikovala. Protože delší dobu prožívala krizi víry, odmítala i duchovního. Teprve opakovanými návštěvami nemocničního kaplana, který si na ni udělal potřebný čas, jenž scházel personálu na oddělení, začala postupně  přijímat pomoc,“ říká kaplan Jaromír Odrobiňák a přiznává: „Pro kaplana to pak byla velká radost, když postupně začala spolupracovat se zdravotníky, zapojila se do aktivit v léčebně a posléze odešla do stacionáře, protože další hospitalizace nebyla nutná. A dokonce se vrátila i k praktikování své víry.“ Podnět k založení asociace dali sami kaplani. V Praze se už dříve scházela skupina věřících, kteří společně absolvovali kurz pro nemocniční duchovní. Činnost tohoto společenství nyní vyústila ve zřízení asociace. „Potřebujeme o svých otázkách společně hovořit,“ vysvětluje předseda ANK Vítězslav Vurst. Kaplany přijela do Krče povzbudit i předsedkyně obdobné litevské asociace Dana Kalnina-Zakis. „Sloužíte všem lidem. Nedíváte se při tom na obličej, na vzhled. Sloužíte lidem různého vyznání i lidem, kteří žádnou víru nežijí. Kaplanství je zkrátka služba,“ připomněla českým nemocničním kaplanům.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Domácí, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 12. – 18. listopadu 2019

Pouť završí setkání s papežem

Na pouť do Říma se o uplynulém víkendu vypravilo více než dva tisíce poutníků z České republiky. Ve Věčném městě děkují za třicet let svobody a připomínají si…

celý článek


Co přinesl 17. listopad církvi?

Před třiceti lety, v listopadu 1989, se v Československu zhroutil komunistický režim. Po čtyřiceti letech nesvobody se s pádem rudé totality otevřely nové možnosti i věřícím v Boha.

celý článek


Když se řekne 17. listopad

Sametová revoluce se v novodobých českých dějinách pokládá za důležitý milník. Někdo oslavuje nástup svobody – včetně svobody vyznání, jiný možnost podnikání,…

celý článek


Potřebujeme silné příběhy

Dobrým občanem se člověk rodí, nebo stává? Ptáme se P. JOSEFA PROKEŠE, který vyučoval náboženství a religionistiku na českobudějovickém Biskupském gymnáziu po sedm let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay