Němečtí i čeští katolíci v Řezně

5.6.2014, Autor: Jiří Macháně

S kolegou Jiřím Prinzem jsme si začali hned po příjezdu na Katholikentag do Regensburgu říkat (inspirováni Patem a Matem) „Jirka a Jirka“. Když jsme totiž od parkoviště doklopýtali do centra, popadl Jirku Macháně po nějakém čase rapl, že si není jist, zda si pamatuje cestu zpět k parkovišti. Nejsem takový hňup, ale on Katholikentag polapí pozornost.

V našich poměrech obdobnou akci neznáme (vyjma plzeňských Dnů víry v rozsahu o 90 procent menším). Velehrad je super pouť, na kterou jsou nabalené další hezké doprovodné akce. Na Svatý Hostýn jezdím víc než rád. Je to opravdové duchovní zátiší (a to i někdy při své hlučnosti). Katholikentag je ale setkání mnohem pestřejší, nestačíte se vlastně ani rozhlédnout – konalo se tam na dva tisíce akcí na mnoha místech města. Kdybych měl jako reportér navštívit aspoň desetinu, musel bych mít schopnost bilokace. Kolega z Proglasu Štěpán Havlíček – začínám mít ten pocit – ji má. Nechápu, jak to všechno stíhal. My jsme tam s Jiřím Prinzem pobíhali s jazykem na vestě a já jsem ho za jeho vestu musel cestou domů za Plzní tahat, aby mi neusnul za volantem.

Letošní specialitou Katholikentagu byla česká účast. Vyšvihla se sousední plzeňská diecéze, k níž chodili lidé do stánku mlsat chodské koláče (měli jich tam sklad jak hrom v krabicích na pizzu), pražská arcidiecéze společně s ČBK prezentovala českou církev jako celek – ovšem špičkově vyvedený byl stánek litoměřické diecéze. Generální vikář P. Přibyl prozradil, že za tím je půl roku práce jejich lidí. A bylo to vidět.

Jak jsem už podotkl v editorialu posledního KT, nejpozoruhodnějším rysem celé té akce je přirozenost, s jakou se naši sousedé baví o víře. Přiznávám pokorně, že moje němčina je katastrofální, ale i tak jsem slyšel hovory, které si na ulici nebo v hospodě v Česku dovedu jen těžko představit. Nechtě vyslechnutý spor otce se synem o tom, zda je Bůh automatem na splněná přání, nebo i tím, kdo dopustí i těžkosti, které vedou k uzdravení, vedený u oběda v pivnici (!) mě opravdu překvapil. Bavili se o tom jako chlapi o ženských.

Byla to velká a významná akce. Stejně jako předchozích 98 let. A ještě jeden postřeh závěrem: premiéra Sobotku bych si tam nedovedl představit, neb by se asi v očích svých voličů znemožnil. Naproti tomu by se do téže pozice dostala Angela Merkelová, kdyby náhodou nepřišla.

Máme německým katolíkům co závidět. A Mons. Anton Otte, matador snah o kamarádství národů, které si napáchaly spoustu škaredostí, má pravdu: měli bychom něco takového, jako je Katholikentag, mít i v Česku. 

Sdílet článek na: 

Sekce: Redaktoři, Blogy, Články

Diskuse

Němečtí i čeští katolíci v Řezně Zrušený uživatelský účet 8.6.2014 18:19

Zobrazit vše Zobrazit vybrané

Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 5. – 11. prosince 2017

Papež jako vyslanec míru a pokoje

„Vaše Svatosti, přinášíte nám sílu a naději ve svém pochopení pro naše potřeby, naše touhy po míru, národním smíření a sociálním souladu,“ řekla nositelka…

celý článek


Diváci ČT nahlédnou do hospice

„Tak jako řeka Jordán byla posledním úsekem cesty, který zbýval Izraelcům po útěku z egyptského otroctví, tak i hospic Jordán chce doprovázet lidi na posledním úseku…

celý článek


V kolotoči úvěrů, úroků a splátek

Půjčí rychle a za pár minut. A ještě nám prý vrátí. Všudypřítomná reklama k tomu navíc přidává, že náš život bez toho či onoho výrobku není úplný nebo šťastný...

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay