Některá díla musíme chránit 24 hodin denně

Vydání: 2008/22 Umíme zabezpečit církevní památky?, 27.5.2008, Autor: Zita Chalupová

Památky olomoucké arcidiecéze spravuje oddělení památkové péče při Arcibiskupství olomouckém. Hovoříme s jeho pracovnicí, historičkou umění Evou Krystýnkovou.

Jak vlastně u nás funguje památková péče? Je Národní památkový ústav se svými územními pracovišti, jsou také krajské a městské památkové odbory… Jak všichni dohromady spolupracujete, co má kdo na starosti?

Spolupráce je trvalá a důkladná. My spravujeme církevní movité památky (stavby má na starosti stavební oddělení), kterých je v olomoucké arcidiecézi několik desítek tisíc. Jde o vybavení arcibiskupského paláce, ve farnostech pak o zařízení kostelů a dalších církevních objektů. Památková péče tady vznikla před patnácti lety – tehdy jsem zde na to byla sama – a jediným možným začátkem byla spolupráce s památkovým ústa- vem.

Jaké byly první kroky, které jste podnikli?
Začali jsme hlavně s budováním depozitáře kvůli možným krádežím. Do něj byly z celé arcidiecéze svezeny všechny středověké památky. Až na několik výjimek, kde jsme měli jistotu, že jsou dobře chráněny. U barokních děl musel být užší výběr, šlo o ty historicky či umělecky nejcennější. Všechny věci samozřejmě ošetřili restaurátoři, byly často napadené červotočem, plísní, byla zničena polychromie…

Památky jste asi museli i nějak evidovat...
Samozřejmě, hlavní zásluhu na tom má arcibiskup Jan Graubner, který přišel s požadavkem nové inventarizace, jejíž součástí byla i kompletní revize veškerého majetku. Touto prací bylo pověřeno naše oddělení, současně jsme dostali na starost oceňování památek. Šlo o inventář kostelů, sochy, obrazy, monstrance, kalichy, relikviáře... Inventarizace ještě probíhá, ale už se blížíme ke konci. Máme tak nyní po čtyřiceti letech od předchozí inventarizace úplný přehled o všech památkách v arcidiecézi i o jejich stavu. Navíc se nám nejednou podařilo zjistit pravého autora či zpřesnit dataci díla.

A konkrétní spolupráce se státními památkáři?
Právě na začátku inventarizace byla velice intenzivní. Památky jsou totiž dvou kategorií: jednak jsou to věci památkově chráněné, jednak běžné předměty, ovšem leckdy také velice cenné. U první kategorie jsme vycházeli ze státního seznamu památek, který vypracovává Národní památkový ústav. A ještě k těm běžným předmětům: u mnohých z nich až nyní zjišťujeme, jakou vlastně mají hodnotu, obrazy bývají přemalované a podobně. Například ve Šternberku existoval soubor čtrnácti obrazů Jana Kryštofa Handkeho, významného českého malíře první poloviny 18. století. V roce 1928 byly dva z nich prodány do zahraničí a na památkových kartách bylo uvedeno obrazů jen osm. Kde jsou zbývající čtyři? Vydali jsme se asi v roce 1996 s tehdejším generálním vikářem monsignorem Pepříkem do Šternberka, procházeli depozitáře, sklady a usilovně hledali. A za jednou starou skříní jsme je našli zastrčené. Dnes je všech dvanáct obrazů zrestaurováno a tvoří základ šternberské farní Handkeho galerie.

Podařilo se najít hodně podobně zastrčených děl?
Například během inventarizace v arcibiskupském paláci se mi podařilo objevit malou, nenápadnou madonu. Průzkumem se zjistilo, že je přemalovaná a pod svrchní malbou je dílo z Dürerovy dílny. Nebo na faře v Napajedlích se našel obraz Piety. Pomocí rentgenu a následného restaurování se pod přemalbou objevilo dílo z dílny van Dycka. Také jsme věděli, že v Kopřivné je někde ukryta vzácná monstrance. Ovšem nikdo netušil, kde by mohla být. Přijeli jsme tam a starý kostelník povídá: Ano, monstranci mám doma, už víc než čtyřicet let. Šel do kuchyně, otevřel spodní část kredence a už jsme to viděli: jen barokní kožené pouzdro mělo ohromnou cenu. A uvnitř byla nádherná monstrance. Tolik let ležela v nezamčeném kredenci. Kdyby to někdo věděl! Sakristie kostela byla několikrát vykradena, takže vlastně díky neuvěřitelnému uložení unikla monstrance zlodějům.

Jak vaše oddělení spolupracuje s jednotlivými farnostmi? Pokud farář něco vzácného najde, má povinnost vám to ohlásit?
Faráři nám musejí ohlásit každý nález. Na oddělení památkové péče je věc inventarizována a rozhodne se, co s ní bude dál – zda se vrátí do kostela, nebo půjde do depozitáře.

A nestává se, že farář i farníci protestují a chtějí, aby nějaká z památek zůstala u nich?
Faráři bývají velice vstřícní, myslím, že chápou, jak je naše práce důležitá. A navíc majitelem každého předmětu zůstává farnost. Při různých slavnostech, poutích a podobně jej na požádání samozřejmě vydáme. Lidem se to vždy musí dobře vysvětlit. Každý přece pochopí, že třeba středověká madona v hodnotě několika milionů korun je nenahraditelná památka a musela by být chráněna dvacet čtyři hodin denně. A na to ve farnostech nejsou prostředky.

V Olomouci před pár lety vzniklo Arcidiecézní muzeum, jehož základem jsou vzácné předměty z celé arcidiecéze...
To byl úžasný počin. Už jen ta restaurace bývalého děkanství, kde je muzeum umístěno, o exponátech ani nemluvě. Při jejich výběru se vycházelo právě z naší inventarizace. Je tam to nejvzácnější z arcibiskupského paláce i z farností. Myslím, že je to dobré řešení pro věřící i všechny uměnímilovné lidi. Protože řada těchto předmětů by pro svou cenu stejně v kostelích být vystavena nemohla. Takto jsou zpřístupněny všem a přitom dokonale chráněny.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 8 20. – 26. února 2018

Zesnul Jaroslav Med

Na Popeleční středu zemřel ve věku 85 let literární historik a dlouholetý předseda redakční rady Perspektiv KT Jaroslav Med.

celý článek


Mladí lidé chudobu dědí

Chudoba se u nás dědí, zjistila Charita ČR. Při výzkumu se soustředila na mladé lidi, jichž je takto ohroženo zhruba tři sta tisíc. Charita proto navrhuje šest opatření,…

celý článek


Pouť ke hrobu svatého Cyrila

Mší svatou, jejímž hlavním celebrantem byl arcibiskup Jan Graubner, oslavili věřící v Římě svátek jednoho ze slovanských apoštolů.

celý článek


Na hranicích jsem se modlil

Jeho osudy inspirovaly spisovatele, filmové tvůrce i socialistickou propagandu. JOSEF HASIL po únoru 1948 převáděl ohrožené lidi přes hranice. „Nikdy jsem nešel přes hranice,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay