Nejvíc zažijete právě u oltáře

Vydání: 2015/23 Začaly evangelizační Dny víry, 2.6.2015, Autor: Jiří Macháně

Příloha: Doma

Začínal jako šéf ministrantů v Ústí nad Orlicí. Dnes je v liturgii a protokolu pravou rukou kardinála Dominika Duky. Na zkušenost se službou ministrantů jsme se ptali jáhna VOJTĚCHA MÁTLA.
 
Každému ministrantovi službu podle jeho umu a věku.Snímek autor
 
Kdy je nejvhodnější čas začít s ministrováním?
 
Každému je od Pána Boha jinak dáno. Znám kluky, kteří ministrují ve čtyřech letech a jde jim to velmi dobře, a znám jiné, kterým je dvanáct patnáct let a velký pokrok neudělali. Mám dva malé synky a i na nich vidím, že je nebaví jen tak sedět v lavici a koukat. Snažil bych se proto pro každé dítě i dospívajícího v kostele vymyslet službu, i když by neministrovali. Každý ať je zapojen do slavení liturgie. Znám případy plného kostela, kde čtení, přímluvy, ministrování – zkrátka vše – dělá jeden člověk.
 
A kdy může nastoupit službu u oltáře?
 
Možná už v pěti letech. Rozpozná to rodič, pan farář nebo vedoucí ministrantů.
 
Jak ministranty vzdělávat, naučit znát liturgii, její tajemství?
 
Není na to univerzální návod. Záleží na knězi i farnosti. Osvědčily se mi ministrantské schůzky. Nejen chození na fotbal a do lesa, ale pánové se setkají v kostele a učí se pohybovat v liturgickém prostoru, vzdělávají se. O prázdninách jsme jezdili na týdenní pobyty. Vzdělávali se, trénovali a pak se teprve šlo na výlet nebo hrát fotbal. Účastníky jsme měli rozděleny do podle věku. Nejmenší se učili liturgické názvy, starší pak zacházení s kadidlem, kalichem, orientaci v misálu. A ti nejstarší už šli do hloubky liturgie. Učili se například lektorské službě, sepsat přímluvy k dané příležitosti nebo měli navrhnout, jak má vypadat improvizovaný presbytář. Takový kluk v patnácti letech byl pak hotový univerzální voják.
 
Jak na to, aby kluci k oltáři přišli?
 
Nejlepší je, aby si kněz našel k sobě ceremonáře, kterému dá důvěru k vybudování a řízení ministrantského sboru. Někdo je musí pozvat a mluvit i s rodiči. Nemusí být dospělý. Už patnáctiletí pánové mohou být vhodnými kandidáty. Mladý a nadšený člověk může vychovat z ministrantů sebevědomé profesionály. Jako trenér v hokeji motivuje kluky, aby dobře hráli, musí podobně fungovat trenér ministrantů. Musí jim ukázat, že liturgie je něco ryzího, krásného a čistého a že zvládnout profesionálně jednotlivé úkoly je něco důstojného a prestižního. Je dobré udělat mezi kluky kariérní postup, aby začínali u zvonků, přecházeli ke kříži, svíčkám až ke kadidlu, misálu, čtení Božího slova až k ceremonářství.
 
Který přístup je lepší: svěřit jim co nejvíc práce s tím, že se tam někdy motají, nebo je spíš nechat „dělat ozdobu“?
 
Když se u oltáře motá pěti šestiletý kluk a snaží se vše udělat, jak nejlépe umí, je to roztomilé. Nepřipravený a dezorientovaný čtrnáctiletý výrostek na témže místě liturgii ruší. Žijeme roztěkaně a u oltáře by měl být řád, ne – jak říkají někteří – posvátný chaos. Při mši se modlíme, „ať žijeme v bezpečí před každým zmatkem“. To by mělo být součást ministrantského kréda. Bůh je zdroj vší harmonie a krásy a kde jinde než v liturgii, kde se člověk setkává s Bohem, by měl zažívat pokoj a harmonii. Dívat se hodinu na skupinu lidí, kteří o sebe zakopávají, překáží si a běhají pro věci, které zapomněli v sakristii – to určitě nebude to pravé.
 
Co když pan farář „není k ministrantům“? Nemá na ně čas, z různých důvodů je nezvládá…
 
Setkávám se s bohoslovci a kněžími, kteří nikdy neministrovali. Jsou to konvertité nebo pocházejí z farností, které zkrátka nejsou úplně živé. U oltáře jako kluci nikdy nezažili velikonoční třídení.
 
Je pochopitelné, že takový kněz si potom nemusí vědět s organizací liturgie rady. O to důležitější potom je, aby si přibral pomocníky: varhaníka, kostelníka a vedoucího ministrantů ustanovil ceremonářem.
 
Dobře. Co by v tom případě měl udělat třeba táta od kluků, který to umí?
 
Nabídnout faráři, že to vezme na sebe. Já i moji kamarádi jsme vyrostli z někdejší důvěry kněze, možnosti se realizovat, dostali jsme prostor pod jeho supervizí. Když to kněz nedokáže, měl by minimálně nebránit iniciativě.
 
Může být ministrant naplno účasten liturgie, má-li kolem ní práci? Nezahlcuje i vás rutina při práci ceremonáře?
 
Zkušenost praví, že nejvíc člověk zažije právě u oltáře. Měl jsem na Velký pátek v pražské katedrále jednoho ministranta středního věku. Sloužil poprvé v životě. Po obřadech přišel úplně dojatý, jak ho duchovně vtáhlo, že mohl ležet při prostraci u oltáře v úplné pokoře a myslet na Kristovo utrpení, na to, jací jsme bídáci.
 
Za to, co dělám, jsem vděčný a v podstatě každou mši svatou prožívám intenzivně. Výjimku tvoří velké slavnostní bohoslužby, které třeba přenáší televize. To se musím hodně soustředit. je třeba hlídat čas, protokol i bezpečnost, ale takových mší není za rok zaplať Pán Bůh mnoho. 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články



Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay