Nejsvětější Trojice – tajemství všech tajemství

Vydání: 2017/23 Na Lidice vzpomínali ve Vatikánu, 6.6.2017, Autor: Benedikt Mohelník

Příloha: Perspektivy 23

Benedikt Mohelník OP

„Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému…,“ tato slova jsou modlitbou a zároveň vyznáním podstaty naší křesťanské víry. A také základem naší křesťanské existence. Vždyť stejná slova zazněla, když jsme byli pokřtěni a stali se tak křesťany.


Detail oltářního obrazu z francouzského Boulbonu. V současné době se obraz neznámého autora z třetí čtvrtiny patnáctého století nachází ve sbírkách pařížského Louvru. Snímek archiv KT

Ježíš, který se sám označuje za Syna, často mluví o Bohu jako o svém Otci a v závěru svého veřejného působení slibuje, že Otec v jeho jménu pošle i Ducha (Jan 14,26). A přitom Ježíš nikdy ani v náznaku nezpochybnil přísný monoteismus Abrahámovy a Mojžíšovy víry. Jak srozumitelně vyjádřit, že Bůh je jeden, a přitom, že je Otec, Syn a Duch Svatý? Biblické zjevení jednoznačně učí, že Bůh je jeden a zároveň přináší tři vlastní jména v jednom Bohu. Nikde však výslovně neříká, v jakém smyslu platí či čeho se týká absolutní Boží jedinost a v jakém smyslu Bohu přísluší ona tři vlastní jména. Od křestní formule se brzy odvozují vyznání víry, v nichž se církev snaží uchopit obsah své víry.

Základy ve čtvrtém století

Tomuto nelehkému úkolu se věnují velké koncily čtvrtého století. Nicejský koncil (325) brání proti Ariovu učení pravou víru v Ježíšovo božství, když na základě teologie sv. Athanasia deklaruje, že Syn je v božství roven Otci – že je s ním soupodstatný. Rozlišení mezi společnou podstatou a osobami dále rozpracovávají teologové v Kappadokii, zvláště sv. Bazil. Díky nim mohl koncil v Konstantinopoli (381) doplnit vyjádření víry o božství Ducha Svatého, který má s Otcem i Synem stejnou božskou podstatu a je stejně jako oni božskou osobou.

Nauka o tajemství Nejsvětější Trojice tak dostala pevné základy. Chceme-li tedy vyjádřit víru v Trojici, musíme sloučit reálnou jedinost a zároveň reálnou trojitost. Jenže nic takového neznáme ani z naší lidské empirické zkušenosti, ani v abstraktní spekulaci. Vždy převáží jedno na úkor trojího nebo naopak. Ani jeden z obou prvků totiž nemůže mít pouze symbolický význam, jako když například herec v témže kuse alternativně představuje několik postav, zatímco on sám zůstává reálně jeden, ale ty různé postavy jsou symbolicky rozlišené.

K vyjádření jednoty se ukázal jako nejpříhodnější pojem podstaty. Můžeme říct, že vyjádření Boží jednoty je svým způsobem jednodušší. Mnohem obtížnější je vyjádření trojitosti při zachování podstatné jednoty. Nabízejí se nám dva způsoby, z nichž vychází naše lidská zkušenost. Jeden bychom mohli nazvat introspektivní a umožňuje nám ho specifická povaha našeho ducha. V jediném duchovém „já“ rozpoznáváme dvě různé mohutnosti – intelekt a vůli. Prvotní bytostné „já“ plodí intelektem uvnitř setrvávající slovo, totiž poznání-obraz sebe sama; vůlí plodí uvnitř zůstávající lásku, totiž zálibné spočinutí v sobě samém. Tato introspekce se zdá poskytovat dobrou analogii pro pochopení Boží trojjedinosti: Otcovské „já“ plodí Slovo a Lásku. Jenže takto pojaté Slovo a Láska postrádají opravdovou svébytnost.

Tím se dostáváme ke druhému způsobu, který můžeme nazvat meziosobní. Zaměření na svébytnost osob nás vede k přirozené vztahovosti mezi lidskými osobami, kterou představuje „rodičovský vztah“. Když u tohoto vztahu abstrahujeme od pohlavnosti lidské plodnosti, zůstane nám „čistý“ vztah mezi rodičem a dítětem, osobou plodící a osobou zplozenou, v biblickém jazyce mezi Bohem Otcem a Bohem Synem. Oba, plodící i plozený, jsou stejné podstaty a zároveň jsou to svébytné osoby. Nejenže se osobní svébytnost dostává do popředí na úkor jedinosti, ale mnohem závažnější potíž spočívá v tom, že už nám nezbývá, jak vyjádřit původ třetí božské Osoby. Duch Svatý nemůže být „druhé dítě“ Otce. Znamenalo by to nedokonalost tohoto způsobu vycházení a tím i nekonečné množení osob v Bohu. Z dokonalého plození Otce může povstat pouze jediný Syn. Pro vycházení Ducha se zažil pojem vydechování (lat. spiratio). Bůh-Duch předává vydechováním duchové bytí Duchu. Zatímco plození jednoznačně směřuje k osobě Syna, u vydechování musíme osobu Ducha na konec tohoto procesu poněkud uměle dosadit. V člověku prostě nejsou dva rovnocenné a přitom různé způsoby předávání bytí jiné
osobě.

Oba modely musíme proto zkombinovat. Společné mají to, že vyjadřují vztah původu. Velmi zjednodušeně řečeno: z prvního přebíráme dva různé a přitom podobné způsoby vycházení. Vnitřní slovo pochází od prvotního „já“, stejně jako od něj pochází láska. Z druhého pak zacílení tohoto vnitřního procesu k osobě. Osoba Otce plodí osobu Syna. Otec a Syn vydechují osobu Ducha.

Jak je tedy patrné, každý pokus o pochopení tajemství Trojjediného Boha naráží na své nepřekročitelné limity. Jedině kombinací toho nosného v každém z těchto pokusů se můžeme maličko přiblížit k tajemství. Racionální úsilí je nepostradatelné, ale samo o sobě nedostatečné. Jsme odkázáni k tomu, abychom se vyjadřovali a mysleli v analogiích, které spolu s podobností vycházející z našich zkušeností nevyhnutelně přinášejí velké nepodobnosti. A ty nás mohou snadno mást.

Vydejme se stejnou cestou

Musíme tedy přejít ke kontemplaci pravdy, která lidskou mysl přesahuje. Je úkolem rozumu, aby vyjadřoval poznanou pravdu. Tváří v tvář tajemství Boha se ale musí podvolit Pravdě a nechat se jí formovat. Kontemplace pak pobízí rozum, aby hledal co nejpřiléhavější slova, která krásu Pravdy alespoň nedokonale vyjádří. Tak to ostatně dělali všichni svatí učitelé církve, jimž za formulace pravd víry vděčíme. Chceme-li do tajemství naší vlastní víry proniknout hlouběji, musíme se vydat stejnou cestou.

Autor je představeným České dominikánské provincie. Vyučuje na KTF UK v Praze.

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Perspektivy, Články



Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay