Nejraději mám ty počáteční věci...

Vydání: 2005/4 Ztráta jednoty, 18.1.2005, Autor: Miloš Doležal

Příloha: Perspektivy

Na básníka Jana Zahradníčka vzpomíná grafička a malířka Gertruda Gruberová-Goepfertová

Jak k tomu vlastně došlo, že studentka kyjovského gymnázia našla odvahu publikovat v Zahradníčkově Akordu?

Neměla jsem vůbec žádnou odvahu, nýbrž napřed jsem posílala své příspěvky do studentského časopisu Jitro - tam to přijali a mělo to úspěch. Potom jednou přijel do Kyjova Jan Čep k panu profesorovi Martinů a ten mu ty časopisy ukázal. Čep z toho byl dost užaslý a zprostředkoval mě do Akordu Zahradníčkovi.

Poprvé jste se setkala se Zahradníčkem v Tasově?

Ne, oni jednou přijeli tuším do Čeložnic nebo do nějaké jiné vsi nedaleko Kyjova. Habáň tam byl se seminaristy a pořádali tam pro ně nějaké přednášky. Zahradníček přišel na kyjovskou faru a hned se po mě ptal a kamarádi mě tam tedy zavolali. Šli jsme spolu pěšky do té vsi, povídali jsme si a tam jsem Zahradníčka poznala z blízka - on byl hrozně vtipný a bylo to roztomilé setkání.

Asi to byl, co se povahy týče, pravý opak Jana Čepa?

Ano, byl to velice mužný typ a ta jeho hrbatost - nerada to takto říkám - k němu opravdu nepatřila. V dětství utrpěl vážný úraz, lékaři prý jeho léčbu zanedbali a on zůstal zkřivený, skrčený, ale jeho povaha byla naprosto jiná: statečná, vtipná a mužná, taková čistá, vůbec ne shrbená.

Také jste ho portrétovala?

Tím se ale moc nechlubím - bylo to u Demla v Tasově. Zahradníček tam přijel - už si ani nepamatuji s kým - a já jsem ho poprosila, jestli by mi neseděl. Před tím jsem portrétovala Jakuba Demla a troufám si říct, že se mi to ohromně povedlo. Seděli jsme se Zahradníčkem venku na lavičce před Demlovou vilou. Nebyl tam ale vůbec žádný odstup a také málo klidu, a tak jsem to nějak rozdrobila na detaily a ten portrét bohužel za moc nestojí.

Na konci války jste se ještě setkali v Olomouci...

Ano, on tam jezdil s Čepem k dominikánům. Navštěvovali Braita a Habáně a také mého manžela Leo Grubera. V Olomouci bydlel také Timoteus Vodička a celý tenhle okruh se tam stýkal. Jednou jsme se také shledali a šli společně na procházku někam blízko k Hradisku. Tam jsme si sedli a dívali se. Byla sice ještě válka, ale všichni jsme doufali, že už brzy bude konec. Lidé si tehdy mysleli, že až válka skončí, bude všechno ohromné a konečně zavládne mír. Avšak většina z nás - hlavně ten Zahradníček - si myslela pravý opak, a on to navíc říkal nahlas. Druzí jen tak melancholicky mlčeli, ani Vodička nic neříkal, ačkoli ten byl velice kritický. Zahradníček tehdy prohlásil, že teď nám hrozí mnohem větší pohroma, a to z Východu. Slunce krvavě zapadalo, byla to dost hrůza, a všechno se to nějak spojovalo s tou jeho řečí. Každý si to mohl vyložit, jak chtěl, protože to bylo buď jako oheň, nebo jako záplava krve kolem slunce. On to s tím spojil, tu svou vizi budoucnosti, a měl pravdu. A bohužel právě jeho to z nás všech, co jsme tam seděli, potrefilo nejvíc.

Po válce, ještě než jste s manželem emigrovali, jste se ještě někdy se Zahradníčkem sešli?

Nikdy, a to já si dodneška vyčítám. Ale nechtěli jsme našim přátelům uškodit...

O tragické Zahradníčkově situaci jste se dozvěděli v exilu?

Jistě, manžel pracoval v Rádiu Svobodná Evropa, a tam všechno věděli, dostávali zprávy. Lidé se tam zastavovali, sice na vlastní nebezpečí, ale přece jenom někteří si troufali a sdělovali, co se doma děje...

Takže i to, že zemřely jeho dvě dcerušky a později i on, se k vám nějak doneslo?

Všecko jsme se dozvěděli, všechny ty hrozné věci, a to dost brzy. A je mi dosud líto, že jsme nijak nemohli reagovat, spojit se, dát najevo, že vzpomínáme, že spolucítíme, nic, vůbec nic. Ani potom, když se vrátili z vězení, já jsem si netroufala - kvůli nim, kvůli všem, co byli doma.

A k čemu z díla Jana Zahradníčka se nejraději vracíte?

Nejraději mám ty počáteční věci, Jeřáby, a další také, například ty milostné verše, ale ty Jeřáby asi nejvíc... Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 24 12. – 18. června 2018

Poutní den na Svaté Hoře

Hlavní pouť České církevní provincie se o víkendu uskutečnila na Svaté Hoře u Příbrami. Uctít milostnou sošku Panny Marie Svatohorské přijely stovky poutníků.

celý článek


Velké plány ve Slavkovicích

Po celý uplynulý víkend se ve Slavkovicích konal Národní kongres o Božím milosrdenství. Spojil tři výročí: 10 let od posvěcení poutního kostela, 80 let od smrti sv.…

celý článek


Mistr paradoxu na seznamu svatých?

Už za několik týdnů může být zahájena římská fáze beatifikační kauzy Gilberta Keithe Chestertona – anglického novináře, spisovatele a radostného obhájce katolické víry.

celý článek


Možná prvně sami něco naleznou

Skauti, vodáci, centra mládeže a salesiáni… Už za pár týdnů je čeká čas letních táborů. Někteří rodičové ještě teď pátrají v nabídce na poslední chvíli.…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay