Nejpopulárnější kněz-beletrista české literatury

Vydání: 2009/13 Vzdělávání kněží, 24.3.2009, Autor: Aleš Palán

Dne 7. února jsme si připomněli 140 let od chvíle, kdy se v Klenčí pod Čerchovem narodil Jindřich Šimon Baar. Ve své době patřil tento píšící kněz k nejpopulárnějším autorům, dnes jeho literární hvězda spíše skomírá. O tom, zda oprávněně, hovoříme s literárním historikem Jaroslavem Medem.

Pro starší generaci je Jindřich Šimon Baar nábožensky laděnou beletristickou klasikou. Četl se i u vás v rodině, když jste byl malý chlapec?

Pocházím z Vysočiny, tedy víceméně z venkovského prostředí, a v naší širší rodině se Baarovy knihy četly odnepaměti, zejména babička a matka Baara doslova milovaly. Babička měla řadu Baarových děl a moc dobře si pamatuji, že jsem právě z jejích rukou dostal první Baarovu knihu Žolinka, kterou jsem si docela s chutí přečetl.

Holoubek, Jan Cimbura, Chodská trilogie – to jsou asi nejznámější Baarovy knihy. Kterou jeho knihu pokládáte za nejlepší vy?

Z literárněhistorického hlediska bývá považována za vrchol Baarova díla jeho Chodská trilogie (Paní komisarka, Osmačtyřicátníci, Lůsy), v níž se Baar ukázal jako zasvěcený znalec Chodska, jeho zvyklostí i folklóru; to vše je v jeho díle velmi citlivě přítomné, včetně jeho organického využívání nářečních prvků. V této trilogii vytvořil Baar opravdu důstojnou oslavu rodného kraje a projevil se i jako vlastenec a obhájce selských tradic, ohrožovaných nelítostným průmyslovým kapitálem. Já osobně nicméně dávám přednost jeho příběhům z kněžského prostředí, jako jsou např. jeho Farské historky – soubor povídek, v nichž je s realistickou přesvědčivostí vylíčen život kněze, jeho častá osamělost uprostřed pouze formálně zbožné společnosti i neutěšené sociální podmínky, zejména v případě kaplanů. To vše vnímá Baar bez jakékoli idealizace, a tak ukázal přesvědčivý obraz kněze z konce 19. století.

Můžete J. Š. Baara charakterizovat jako autora?

Baar patří mezi představitele tzv. vesnického realistického románu, jako byli K. V. Rais, J. Holeček, T. Novákova aj; on sám, díky své katolicitě, chtěl navazovat na lidovýchovné tradice V. Kosmáka či F. Pravdy. Díky svým vypravěčským schopnostem se stal daleko nejpopulárnějším a nejuznávanějším knězem--beletristou v české literatuře.

J. Š. Baar byl také členem Katolické moderny. Co ho na ní přitahovalo? Ustoupil později ze svých pozic nebo se s Katolickou modernou rozešel názorově?

To je velmi složitá otázka. Katolická moderna vznikla na přelomu 19. a 20. století, z počátku především jako výraz touhy mladých literátů-kněží obrodit českou katolickou literaturu. Velmi rychle ovšem došlo k transformaci a rozšíření cílů tohoto hnutí, jež začalo usilovat i o změny uvnitř církve. Jejich motivace byla pozitivní, chtěli cestou mírných reforem přizpůsobit církev počínajícímu 20. století. Jejich návrhy se nedožadovaly reforem církevních dogmat, ale požadovaly jistou demokratizaci vnitrocírkevních poměrů s akcentem na změny v postavení nižšího kléru. Tento sociální aspekt a snahy o větší podíl mateřského jazyka v liturgii, to byly patrně ty nejtypičtější znaky českého katolického modernismu. J. Š. Baar se angažoval v tomto programu Katolické moderny od počátku, patřil bezesporu k hlavním protagonistům těchto snah. Byl rovněž velmi aktivním členem Jednoty katolického duchovenstva, která měla v mnohém velmi blízko ke Katolické moderně. V rámci boje proti tzv. modernismu byly všechny tyto snahy církevními představiteli tvrdě odmítnuty, byť je možné konstatovat, že Katolická moderna v mnohém pochopila nutnost církevních reforem, a předešla tak II. vatikánský koncil (klasickým příkladem je povolení mateřštiny v liturgii). Po roce 1918 se Baar významně podílel na programu nově konstituované Jednoty katolického duchovenstva. Opětné zamítavé stanovisko Vatikánu k jejím návrhům posléze přimělo Baara k rezignaci na všechny funkce a v roce 1919 k odchodu do penze do rodného Klenčí. Baar ovšem v žádném případě nezpochybnil své kněžství a nikdy neuvažoval o odchodu z církve jako např. B. Zahradník-Brodský aj. Stačí se podívat na jeho citlivé portréty kněží (pater Holoubek ve stejnojmenné knize nebo kněz-buditel Fastr v Chodské trilogii).

Jak by Baar vyzněl ve srovnání s Holečkem či Jiráskem?

Zde je myslím odpověď jednoznačná: Jirásek je především autorem historických románů, mnohem blíže má Baar k Holečkovi; oba jsou pevně spjati s jihočeským regionem a oba ve svém díle adorují selství jako základní atribut zdravého národa. Holeček tíhne k obsáhlé epopeji selství (Naši), Baar ve svém obdivu k českému sedlákovi vytvoří doslova mýtus selství (Jan Cimbura), kde ukazuje sedláka jako životní vzor a nositele mravnosti.

Jakou roli má Baar jako sběratel chodských pohádek?

Třebaže Baar vydal knihu Chodské povídky a pohádky, v žádném případě o něm nelze mluvit jako o sběrateli pohádek. Pro něho je folklór, nejen pohádky, ale i veškeré zvyky, písně a obyčeje chodského venkova, přirozenou součástí jeho díla, viděl v nich živý zdroj tradic chodského lidu a zosobnění lidské moudrosti, proto má všechno lidově folklórní tak závažné místo v jeho díle.

V roce 1941 natočil režisér O. Vávra nacionálně laděný film Jan Cimbura, kde jsou antisemitské ostny. Je to patrné i v Baarově románové předloze?

To je opět velice složitá otázka. Česká literatura, počínaje K. Havlíčkem Borovským a J. Ne- rudou – ten napsal dokonce protižidovský pamflet Pro strach židovský už v roce 1870 – obsahuje mnohý antisemitský osten. Žid je vnímán jako cizorodý element, jako ten, kdo „žije z poctivé české práce“ a jazykově se navíc hlásí k němectví. Tímto nacionálně-sociálním akcentem je podmíněn i jistý antisemitismus Bezručův, Březinův i mnoha autorů české vesnické prózy (J. Holeček, bří Mrštíkově ad.), Baara nevyjímaje. V jeho díle – nejen v Janu Cimburovi – nalezneme tedy nejeden antisemitský osten při líčení Žida jako cizorodého živlu na vesnici, jako toho, kdo finančně vysává českého sedláka a ještě přitom „němčí“. V žádném případě, až na nepatrné výjimky, jako byl Jakub Deml, to nebyl antisemitismus rasový, vždy zde byl přítomen onen nacionálně-sociální aspekt.

Není už J. Š. Baar autorem včerejška? Přijde doba jeho návratu?

Těžko říci. Domnívám se, že pro starší čtenáře, obzvlášť z venkova, je Baar stále uznávaným a čteným autorem. Zejména si myslím, že může čtenáře přitahovat svým tíhnutím k uznávaným hodnotám, suverénním vypravěčstvím i líčením přírodních krás; to všechno dnešní postmoderní literatura často postrádá. Mnoha současným mladším čtenářům může ovšem Baar připadat až příliš poklidný a zdlouhavě popisný, což je handicap většiny vesnické realistické prózy, ale i A. Jiráska. Nevím, kolik mladých čtenářů přečetlo s gustem např. Jiráskovu několikasvazkovou kroniku U nás.

JAROSLAV MED, narozen 1932 v Havlíčkově Brodě. Literární historik a kritik, autor knih, např. Texty mého života, Od skepse k naději a Spisovatelé ve stínu. Přednáší na KTF UK a FF UK. Předseda redakční rady Perspektiv.

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 17 24. – 30. dubna 2018

Kardinál Josef Beran už je doma

Kardinál Josef Beran je po více než půl století zpátky doma. Přivítaly ho zvony chrámů v celé republice. Ze země odjel v roce 1965, ale ve své svatovítské katedrále…

celý článek


Studenti se na Velehradě zabývali odpovědností

Více než šest set mladých lidí přijalo minulý týden pozvání na Studentský Velehrad. Setkání, které od čtvrtka do neděle na poutním místě už počtrnácté uspořádalo…

celý článek


Desátá Noc kostelů už za měsíc

Jubilejní Noc kostelů se v českých a moravských diecézích uskuteční už za necelý měsíc. Brány chrámů se otevřou v pátek 25. května. Právě v těchto dnech se připravují…

celý článek


Selhání, za které platíme dodnes

Kdysi filipo-jakubská noc, nedávno Vatra míru, dnes „pálení čarodějnic“. Poslední označení v sobě skrývá historii, na niž bychom neměli zapomenout a na kterou se…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay