Nejen proti potratům, ale pro život

Vydání: 2017/17 Tisíce lidí podpořily nenarozený život, 25.4.2017

Příloha: Perspektivy 17

Přinášíme úvodní slovo k Pochodu pro život místopředsedkyně pořádajícího Hnutí Pro život Zdeňky Rybové. Pronesla jej minulou sobotu na zahajovací bohoslužbě ve svatovítské katedrále.


Účastníci pochodu pro život zaplnili svatovítskou katedrálu. Snímek Lucie Hornikova / Člověk a víra

ÚHEL POHLEDU Zdeňky Rybové

Posedmnácté se v naší zemi koná Národní pochod pro život a rodinu. Podruhé začíná mší svatou v pražské katedrále.

Děkujeme za pozvání, otče kardinále, ale ráda bych vyjádřila vděčnost také všem biskupům za otevřenou podporu iniciativ usilujících o obnovu úcty k životu od početí do přirozené smrti. O slavnosti Zvěstování Páně se ve všech českých a moravských diecézích obětovaly mše svaté za obnovu kultury života a ČBK také vyslovila na svém lednovém zasedání

plnou podporu letošnímu ročníku Národního pochodu pro život a rodinu. To vše pro nás znamená povzbuzení, ale přitom víme, že o nás nejde. Nejde o nějaký spolek, iniciativu, agendu nějakého hnutí, ale o osud dvaceti tisíc dětí, které jsou každý rok usmrceny, o jejich matky, které jsou ve stejném počtu potratem zraněny, o jejich otce, kteří možná nenašli dost odvahy postavit se za ženu, kterou objali a za život, který počali.

Šedesát let legálního zabíjení

Letos je u nás již šedesátým rokem v platnosti potratový zákon, který jsme si roku 1957 nechali vnutit Sovětským svazem, prvním moderním státem, který se kdy odvážil přiznat člověku právo na zabíjení vlastních potomků. Tento zákon, jeden z plodů protikřesťanské revoluce, se chtěl jevit jako projev emancipace lidství, ve skutečnosti však byl projevem pádu do dávného pohanství.

Barbarství bez cizích barbarů

Na starověkou Spartu dnes hledíme očima učebnic dějepisu s pohrdáním spatra jako na cynickou kulturu, kde se neduživé děti shazovaly ze skály dolů do propasti. Hledíme spatra na kulturu, kde se zabíjeli slabí. A sami žijeme v kultuře, kde se zabíjejí nejslabší. Jsme tak zde na Západě svědky nájezdu barbarství, které však dnes nepřijíždí jako horda krvelačných Hunů na koních, ale útočí skrz naše vlastní zákony a paragrafy.

Evropská kultura se však kdysi stala velkou ne snad proto, že by byla bělošská nebo západní, ne snad pro svou rasovou nebo geografickou pýchu, ale pro svou pokoru před Božím a přirozeným zákonem, který přiznává důstojnost každému člověku od početí až do přirozené smrti.

Méně viditelné katedrály

Moderní „-ismy“ znamenaly vždy ústup od této pokory, na níž západní civilizace stojí, a začaly lidskou důstojnost vyhrazovat vyvoleným na základě společenské třídy, rasy, anebo – jak je tomu dnes – na základě zdraví a síly. Nacismus, komunismus i moderní individualismus znamenají nájezd barbarství na evropskou kulturu, jejíž viditelné plody jezdí fotografovat lidé z celého světa třeba sem na Hradčany.

Tato kultura má však i své vnitřní, méně viditelné, ale neméně důležité katedrály. A jedním, snad největším, z těchto vnitřních pokladů, je – v mnoha jiných civilizacích tak nesamozřejmá – úcta ke každému jednotlivému lidskému životu.

Sebevražedné kultury nemohou mít dlouhé trvání

Naše dnešní shromáždění, které zde před Bohem začínáme, není v první řadě demonstrací proti potratům, je pochodem pro život. Je vyjádřením souhlasu se stvořeným řádem, je pochodem, v němž spolu s námi jdou celá staletí křesťanské civilizace.

To, co je dnes normální, vždy normální nebylo a jistě vždy nebude. Sebevražedné kultury, které pohrdají počatým životem a znevažují rodinu, nemohou mít dlouhé trvání. To, co pak vyroste z trosek, bude nový přirozený řád. Co se potom bude v učebnicích psát o Evropě 21. století? Nebudeme pro potomky – pro přeživší této epochy potratu – kulturou smrti? Nebudeme tím, čím je pro nás starověká Sparta?

Ale! Věci se hýbou. Ve své každodenní praxi se setkávám s mnoha znameními naděje. Aktivity na ochranu lidského života dostávají spontánní podporu z nejvyšších politických míst – z takových, z nichž ji jinde na světě nikdy nedostaly. Mění se smýšlení lékařů, z nichž stovky aktivně podporují práci Hnutí Pro život. Projekt „Nesoudíme, pomáháme“ je díky aktivní záštitě starostů přítomen v desítkách českých a moravských měst. Také lékaři včetně gynekologů z předních českých nemocnic vycházejí vstříc. V politické oblasti se daří měnit cynický paragraf zákona o pohřbívání, který zacházel s potracenými dětmi jako s biologickým odpadem. Funguje kolem nás spousta nádherných projektů, které stojí na zájmu o člověka a o uzdravení celé společnosti. A vše, co se tu děje, se děje díky podpoře tisíců lidí, kteří se s námi dělí mj. o finanční prostředky ze svých bezesporu napjatých rodinných rozpočtů.

Jste to vy, kteří jste tu dnes s námi, kteří dáváte světu naději. Jste dobrým příkladem a příklady, jak známo, táhnou. Obnova světa, v němž se silný člověk obrací proti slabému, však nemůže, jak víme, začít jinde než u kořene problému: tedy obratem člověka k Bohu. Veškeré úsilí by ale bylo plané, pokud by nezačínalo modlitbou.Věci se teď hýbou i proto, že jsou v naší zemi denně obětovány mše svaté na úmysl obnovy úcty k životu a že se tisíce lidí denně na tento úmysl modlí.

Bohu díky za to, že se k nám i přes naše slabosti laskavě sklání, že nás slyší, že nám žehná a že se o nás stará. Kéž jsme dobrými spolupracovníky jeho milosti, aby tato kultura nebyla pohanskou kulturou smrti, ale stále zřetelněji se stávala křesťanskou kulturou života.

(mezititulky redakční)

Autorka je místopředsedkyní Hnutí Pro život.
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy



Aktuální číslo 30 25. – 31. července 2017

Katolický tulák s rozervaným srdcem

Život jako putování bylo vlastní téma jednoho z otců beatnické generace 60. let Jacka Kerouaca. Jeho románoví hrdinové putují skrze poušť a hledají zemi blaženosti. Nejenom…

celý článek


I kněží vyráží na dovolenou

Setkat se s biskupem na pláži? Potkat svého zpovědníka s rybářskými pruty u řeky? V létě nic nemožného. I biskupové a kněží potřebují během letních dovolených…

celý článek


Koloběh obrácení a milosti

Několik kardinálů vyjádřilo „pochybnosti“ stran výkladu apoštolské exhortace Amoris laetitia. Francouzská biblistka a nositelka teologické Ratzingerovy ceny, Anne-Marie…

celý článek


Sochy jsou jako moje děti

Jeho sochy zná většina z nás. Známý je i fakt, že sejmul posmrtnou masku Janu Palachovi a po roce 1989 vytvořil pomník obětem komunistického režimu, Miladě Horákové i…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay