Nechodí za mnou jenom posedlí lidé

Vydání: 2012/9 Dominik Duka sloužil "kardinálskou primici", 29.2.2012, Autor: Jan Paulas

Namísto poklidného řeholního života ve Vranově u Brna, obklopeného tichou přírodou, přijal P. PAVEL HAVLÁT před několika lety náročnou službu exorcisty. Při setkání s ním je ale vidět, že svého rozhodnutí nelituje. Je z něj totiž cítit radost z toho, že skrze Boží moc může mnoha lidem pomáhat od působení zla v jejich životech.

 Jak se člověk stane exorcistou?

To se může stát dvěma způsoby – buď mu někdo nabídne, aby tuto službu vykonával, nebo se nabídne sám. Častější je, že je k tomu vyzván. To je i můj případ, kdy mě v roce 2002 otec biskup Vojtěch Cikrle vyzval, zda bych tuto službu chtěl přijmout a vykonávat.

 Co bylo důvodem této nabídky?

Bylo nás víc kněží, kteří jsme se tehdy modlili nad lidmi, za jejich uzdravení a osvobození od zla. A několikrát se nám stalo, že se u nich projevily zvláštní reakce, které vypadaly jako příznaky přítomnosti zlého ducha. A jelikož to někdy byly dost silné projevy, říkali jsme si, že by to chtělo exorcistu. Nevěděli jsme, jestli u nás nějaký působí, a tak jsme šli za otcem biskupem Vojtěchem s dotazem, kam tyto lidi máme posílat. A on se za čas ozval, jestli bych tuto službu nechtěl přijmout, když už nějakou zkušenost s modlitbou nad lidmi mám.

 Jak jste se na tuto službu připravoval?

Jelikož jsem řeholník, musel jsem dostat k této službě svolení našeho generálního představeného. Po domluvě s otcem biskupem se oba shodli, že nejdřív musím mít nějakou zkušenost, aspoň malé vyučení, a tak jsem byl poslán na měsíc do Říma k otci Amorthovi, abych se podíval, jak to dělá. Otec Amorth je velmi zkušený a uznávaný exorcista s dlouholetou praxí. Hned po příjezdu mi dal štolu a šli jsme dělat exorcismus. Myslel jsem, že mi nejdřív bude něco vysvětlovat, ale to se nekonalo. Ten první den byl skutečně šokový a náročný, a když jsem přišel zpátky do kláštera, otec představený se mě zeptal, co se děje, protože jsem byl celý vylekaný, že jsme šli hned do nejtěžší bitvy. Ale dnes za tuto zkušenost děkuji.

Další cennou zkušeností bylo, že jsem potkal exorcistu, který byl úžasně lidský. Otec Amorth byl už starší, ale velmi milý a přívětivý ke každému – byla na něm vidět ohromná láska ke všem lidem, kteří za ním chodili se svými bolestmi a problémy.

 S čím se na vás lidé dnes nejčastěji obracejí?

Když jste exorcista, lidé vás vyhledávají z různých důvodů – třeba mají strach, že se u nich doma něco zlého děje, a oni se tam cítí špatně, zkrátka vnímají něco zvláštního ve své rodině či domě a přijdou se poradit. Nechodí za mnou tedy jen posedlí lidé. To je důležité vědět, protože stále panuje představa, že exorcista je jen pro posedlé, ale těch opravdu posedlých není zase tolik. Za mnou přichází spousta lidí, kteří potřebují, abych jim naslouchal, abych jim poradil, různé věci vysvětlil a pomodlil se za ně, a teprve když je to nutné, abych se modlil i slavný exorcismus. Proto by bylo dobré, kdyby každá diecéze měla alespoň jednoho nebo dva exorcisty – potom by tato služba nebyla tak náročná, neležela by jen na pár jedincích.

 Jak poznáte, že v daném případě jde opravdu o působení Zlého? Že nejde o nějakou přecitlivělost či psychickou nemoc?

Hodně to vyplyne z rozhovoru – z toho, s čím za mnou lidé přijdou a co mají za sebou. Potom se dá odhadnout, jestli tam vznikl prostor pro vstup zlého ducha nebo je tam přítomno nějaké zvláštní působení. Vůbec nejlépe se to ale pozná při modlitbě. Pokud je tam přítomen zlý duch, dříve či později se projeví v gestech daného člověka, v jeho křečích apod. Je pravda, že podobně se může projevovat i psychicky nemocný člověk, ale ze zkušenosti mohu říct, že nejde o uplně stejné projevy jako u posedlosti či spoutanosti zlým duchem.

 Jak vzniká onen prostor či cesta pro vstup zlého ducha?

Ta nejtypičtější cesta pro zlého ducha, aby do nás vstoupil, což ještě není posedlost, jsou naše hříchy. Ono se o tom moc nemluví a málokdo si to uvědomuje, ale ta základní cesta, kterou nás zlý duch uchvacuje a kdy se mu vlastně dobrovolně vydáváme, je stav, když dobrovolně a vědomě zůstáváme ve hříchu, zejména v těžkém.

Potom jsou samozřejmě i jiné cesty, zvláště v dnešní době, kdy se lidé hodně vzdalují od Boha – ať už prakticky nebo srdcem – a hledají pak pomoc v magii, okultismu, spiritismu, sektách či v různých způsobech alternativní medicíny. Ta škála je opravdu široká a záleží, nakolik se tomu člověk věnuje, nakolik tomu uvěří, nakolik se tomu vydá.

 Může se člověk dostat pod vliv zlého ducha také nezaviněně? Právě P. Amorth ve své knize zmiňuje Boží dopuštění nebo cizí okultní působení.

Jde spíše o výjimečné případy, ale stávají se. Z dějin církve víme, že několik svatých prožívalo také posedlost, ale toto zvláštní Boží dopuštění bylo k jejich posvěcení. A pak k tomu může dojít i tak, že to opravdu někdo jiný zapříčiní, neboť zvrácenost zla a jeho fantazie je bezmezná a lidé tuto moc zneužívají 
– ať už skrze černou magii, satanistické obřady, vědomé prokletí s opravdovou myšlenkou na zlo či jinak. To vše může zapříčinit duchovní i fyzický problém. Když jsem se ptal otce Amortha, jak je možné, že Pán dopustí, aby byl někdo nezaviněně vystaven vlivu zla, odpověděl, že Bůh to většinou nedopustí. Nedochází nám, čeho jsme uchráněni, že ďábel, kdyby mohl, škodil by nám ještě mnohem víc.

 Jak se pozná přítomnost zlého ducha v lidském nitru?

Někdy lidé přijdou, že kolem sebe něco vnímají, slyší hlasy, „vidí duchy“ nebo ve svém nitru slyší nějaké ponoukání či mají neudržitelné nutkání ke zlu. Zkrátka vnímají v sobě nebo kolem sebe něco zlého, a proto přijdou prosit o pomoc. Anebo to může vnímat okolí, že dotyčný je velmi agresivní a protiví se mu všechny duchovní a Boží věci. Jak se říká: strom poznáte po ovoci – a zlo má své negativní ovoce. Například někdo za mnou přijde a říká: „To už není možné, co se u nás doma děje, to nejde vydržet. On je snad posedlý.“ Člověk na to nemusí studovat, i selským rozumem pozná, že se děje něco divného a hluboce zlého.

 Většinou jsou k vám tito lidé přivedeni?

Je to různé. Často přijdou i sami, ale to se u nich ještě nejedná o posedlost – ta je už těžší kalibr, tehdy by sami nepřišli. Takovému člověku už se zpravidla nechce nic řešit, ďábel, který ho má nějak v moci, mu to nedovolí. A proto mu musí někdo pomoci a přivést ho. Pak exorcistu čeká náročná služba rozlišování a modlitby, protože ďábel udělá všechno pro to, aby nebyl poznán a vyhnán.

 Co vám pomáhá, abyste dobře rozlišoval?

Správnému rozlišování se všichni pořád učíme – je to jedna ze základních milostí pro každého křesťana. A ve zvláštních případech, jako je služba exorcisty, je ho zapotřebí ještě víc – a stejně se v něm stále vyučujeme, získáváme novou zkušenost a skrze modlitbu pak světlo. Právě na ovoci modlitby se hodně poznává, zda jdeme správnou cestou. Ale není to jen věc exorcisty, sám dotyčný člověk řekne, že je mu lépe, že už něco pominulo apod. Důležitý je tedy i dialog s ním a pak také konzultace s jinými odborníky, kteří se tomu věnují a mají nějakou zkušenost.

 Jak byste popsal proces exorcismu?

To, co lidé znají z filmů či bulvárních článků, které představují exorcismus jako horor, kde teče krev a kde se dějí děsivé věci, je samozřejmě zavádějící. Exorcismus je vlastně slavnostní modlitba ve jménu církve a ve jménu Ježíše Krista, která vyhání zlého ducha z napadeného člověka nebo z místa. Tato modlitba je přitom dána tzv. Římským rituálem, který stanovuje přesnou formulaci modlitby, i když může být prokládána modlitbami litanií, růžence, žalmů, ale základní schéma je dané. Tato modlitba může trvat půl hodiny, hodinu, ale i několik hodin. Exorcismus u otce Amortha trvá půl hodiny, maximálně hodinu, a potom opakovaně každý měsíc. Neprovádí tedy několikahodinové exorcismy a v tom jsem se od něj poučil, neboť je to strašně náročné pro všechny zúčastněné. Jistě, dá se dělat mnohahodinový exorcismus, který by zlého ducha vyhnal ven, ale pokud dotyčný zároveň neprochází procesem obrácení ke Kristu, tak zlo, které dostaneme ven, se do něj může zase brzy vrátit. Hodně tak záleží na pomoci člověku po exorcismu.

 Takže u něj může nastat recidiva?

Ano, pokud není dostatečně napojený na Ježíše a jeho lásku. V tom je obsažena moudrost církve i pokora, že exorcismus se provádí rok či dva, každý měsíc, a jde tak zároveň i o duchovní terapii a proměnu. Je to podobné jako s antibiotiky, která se také musí poctivě vybrat. Během této doby má člověk čas, aby se obrátil, začal žít jinak a zřekl se věcí, které mu škodily. Ten čas je důležitý.

 Jedinou zbraní exorcisty je modlitba. A jak se brání ten Zlý?

Když je daný člověk zlým duchem už posedlý nebo u něj vidíme silnou spoutanost, může být opravdu i agresivní, že kolem sebe začne bít rukama, svíjet se na zemi nebo bouchá hlavou o zeď. Musíme si uvědomit, že hlavní cíl působení zlého ducha je zničit člověka, uvést ho do věčné i časné zkázy. A když už zlo v někom působí, pak ho ničí. To je důvod, proč někdy bývá takový člověk držen druhými lidmi v křesle nebo i připoután – aby si neubližoval a aby se exorcista mohl pozorně modlit.

 Jak poznáte, že se exorcismus zdařil?

Jednak je vidět, že se děje něco dobrého, že zlo ustupuje, podobně jako ustupuje horečka, a daný člověk pak sám dosvědčí, že je mu lépe. To definitivní osvobození pozná člověk sám, že skutečně ve svém nitru zažije štěstí a Boží přítomnost, kdy ví, že zlo odešlo. Někdy k tomu dojde při exorcismu – a pak jsou všichni šťastní a i navzdory únavě rozjásaní. Otec Amorth však říkal hezkou věc, že často je to tak, že lidé chodí rok či dva na exorcismus, ale k plnému osvobození dojde v úplně jiné chvíli, třeba při adoraci, během pouti či modlitby, kdy náhle cítí, že jsou svobodní. Pak je to krásná, jedinečná intimní chvíle ve víře a je to dobré i pro exorcistovu pokoru.

Exorcismus každopádně směřuje k plnému osvobození člověka z moci a vlivu zla. Vyžaduje to vytrvalost a věrnost v modlitbě, ne nadarmo Ježíš říká, že takový duch se nevyhání jinak než modlitbou a postem. Nejde tedy o nic jednorázového a snadného.

 Může být exorcistou každý kněz?

Ano. A měl by žít dobrým duchovním životem, o který musí pečovat. Největší exorcisté byli vždycky svatí. Říká se, že byli chodícím exorcismem – kudy chodili, tudy ďábel utíkal. Ale svatí nejsou vždy po ruce, a tak musejí být exorcisty i obyčejní kněží.

Když vezmu problémy lidí, kteří za mnou přijdou, mohl by drtivou většinu případů vyřešit jejich kněz. Každý kněz totiž dostává od Pána Ježíše výbavu apoštolů – dary uzdravování a hlásání Božího slova. A je důležité, aby tomu věřil a také to používal. Myslím, že zde je určitý nedostatek už v semináři, kdy budoucí kněží nejsou připravováni, že za nimi budou lidé chodit s prosbami o tuto službu modlitby za uzdravení a osvobození. Když se ale kněz začne lidem takto věnovat, aniž je exorcistou, ostatní to poznají a budou za ním jezdit jako ta zvířátka, která, aniž mají mapu, přesně vědí, kde je v lese studánka, kam se mají jít napít. A podobně lidé podvědomě vycítí, kde jim bude pomoženo.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 14. – 20. listopadu 2017

Daň z náhrad znovu ve hře

Církevní restituce. Až do minulého týdne uzavřené téma se znovu stává součástí politického boje při povolebním vyjednávání o nové vládě.

celý článek


Češi pro Haiti: od adopcí k dílnám

Déle než měsíc strávila Klára Löffelmannová z Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) na Haiti. Po návratu se podělila o své zkušenosti.

celý článek


Potřebovali bychom také sochu Odpovědnosti

Před několika desítkami let mluvil rakouský lékař a zakladatel logoterapie Viktor Frankl o tom, že je sice hezké, že na východním pobřeží Spojených států příchozí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay