Vydání: 2004/32 Ekumenická manželství, 31.8.2004, Autor: Max Kašparů

Falešná svoboda, opojení volností a právy bez povinností
Jeden z našich synů nechal vysoké školy, že ho nebaví. Od začátku prázdnin se jen „poflakuje“ a čas od času zajde na nějakou brigádu. Vydělané peníze hned propije s kamarády. Doma se mu líbí, ale mám pocit, že naší pohostinnosti zneužívá. Kolega říkal, abychom ho vyslali do světa, čemuž rozumím „vyhodit ho z domu“. Zdá se mi to však příliš tvrdé...
P. R., ostravsko-opavská diecéze

Popsaný příklad není ojedinělý a počet podobných případů bohužel narůstá. Určitá část mladých lidí totiž holduje 'zážitkovému' způsobu života bez ohledu na své okolí i své zdraví a budoucnost. Studenti opouštějí školy a učiliště a jediným programem jejich života je zážitek. Jsou přímo opojeni volností, vlastnickým pocitem veškerých práv a falešným osvobozením se od povinností. Jejich spotřeba financí roste a prostředků k získávání zážitků se začne časem nedostávat.

Na vzniklou situaci reagují rodiče, kteří 'nemají to srdce' pomoc odříci - jde přece o jejich dítě. A potomek často nemá srdce vůbec. To je první bludný kruh, který mezi rodiči a téměř dospělým v této situaci může vzniknout. Pokud rodiče kruh nerozevřou, tak se v tom nejhorším případě finančně zruinují a potomek se 'ubaví' k smrti.

Otec s matkou si dost často kladou otázku, kde udělali ve výchově chybu. Berou vinu na sebe a začínají tvořit druhý bludný kruh. Když jsme tím vinni my, tak to musíme odčinit, a dítěti dáme, co od nás žádá. Pokud nedáme, proviňujeme se znovu a abychom měli čisté svědomí, tak opět dáme, co po nás dítě žádá. Jde v první řadě často o falešnou vinu a ve druhé o cestu, která vede tam, kde končí první, výše popsaný, bludný kruh.

V žádném případě není na místě (pokud není ohrožen někdo jiný z rodiny) vyhodit mladého člověka z domu. Dostane se do party sobě podobných a sklouzne k nekalé činnosti. Rodiče se však nesmějí spolupodílet žádným, byť sebemenším prostředkem, na takovém způsobu života potomka.

Pokud máme doma syna či dceru, kteří žijí tímto 'liberálně tržním' životním stylem, neztrácejme čas ohlížením se do minulosti. Je pochopitelné, že člověk chce znát příčinu současného stavu a ptá se po ní. Nedělejte to. Pátráním v minulosti ztrácíte v tomto případě čas a nezískáte nic, co by bylo možné použít pro potřeby budoucnosti. Na nějakou převýchovu je pozdě. Pokud mu neřeknou nic matčiny slzy nebo otcovy smutné oči, jsou slova zbytečná.

Stále je však naděje na nápravu. Bývá to buď čas, špatná zkušenost nebo jiná životní událost, které způsobí obrat v lidském jednání. Kdy a kde přijdou, to nikdo z lidí neví.

Někteří mladí dozrávají později - nehleďme proto na jejich kalendářní věk, ale na šanci k obratu. Pravdou zůstává, že promarní roky, eventuálně si současným způsobem jednání zkomplikují další život.

Nejde-li však o „pouze“ nezralé či do života „špatně nastavené' lidi, kteří mají šanci k obratu, zbývají ti, kteří, řečeno jednoduše, nedovedou žít jinak. Nemají schopnost společenského cítění, mají znecitlivělé svědomí, nejsou schopni poučit se ze zkušenosti, nerespektují zažité společenské normy. Takových sice není mnoho, ale přesto je potřeba jim na jedné straně vhodným způsobem pomáhat a na druhé se proti jejich jednání odpovídajícím způsobem bránit.

MUDr. MAX KAŠPARŮ, psychiatr a trvalý jáhen

Určitá část mladých lidí holduje 'zážitkovému' způsobu života bez ohledu na své okolí i své zdraví a budoucnost.