Slovenští Romové

Vydání: 2004/10 O česko-německém smíření, 6.9.2004, Autor: Milan Badal

KOMENTÁŘ MILANA BADALA

Těžká věc - psát komentář o romských nepokojích na Slovensku. Než článek vyjde, může být všechno jinak. Až vyjde, může Katolický týdeník dostat nótu od slovenské vlády za vměšování do vnitřních záležitostí a autor může dostat po uších od nějakého nespokojeného Roma, spíše však od nespokojeného katolického čtenáře. Nejde však o soukromou záležitost Slovenska - bývali jsme přece jednou zemí a na tuhle situaci jsme společně "zadělali" před lety. Nejde ani jen o cikánskou problematiku (přejmenovat Cikány na Romy má jistě své důvody, ale připadá mi to podobné jako přejmenovat komunisty na demokratickou levici a cenzuru nazývat tiskovým dohledem), oni totiž symbolizují nejchudší a nejodstrčenější společenské vrstvy. A nejde o rasu, jde o náboženství a víru.

Za socialismu se bránilo nepokojům nejen policejním dohledem, ale i uplácením skupin obyvatel - u Romů tak, že velmi početné rodiny mohly žít snadno jen z dětských přídavků. Nešlo ani tak o skutečnou integraci Romů do společnosti, jako spíš o jejich ghettizaci. Vím, že se na svět dívají trochu jinak než my. Jsou jako děti, vidí hlavně současnost, o budoucnosti moc nepřemýšlejí. Jsou prudcí a hluční (skoro jako turisté z bývalé NDR). Mnozí považují krádež za způsob obživy. Abych nebyl nařčen, že "kdyby s nimi bydlel v jednom baráku, to by je těžko hájil", musím uvést, že: jsem byl Romy několikrát okraden, že mám mezi nimi dobré kamarády, že to i ono. Kdybych znal odpověď na otázku, jak z toho problému ven, dostal bych asi Nobelovu cenu.

Jde o naši schopnost tolerance. O to, abychom nebyli ve svých postojích k druhým tvrdí, ale pevní. Abychom také nedovolili někomu zneužívat jejich dětinskosti. A abychom pochopili, že ve skutečnosti se jim až příliš podobáme. Ať po nich hodí kamenem jako první ten, kdo si nenakradl na svůj domeček (ať přímo z "přebytků" v práci, nebo tím, že lajdačil, nevyužíval pracovní dobu, a přece za to bral peníze). Ať se připojí ke kamenování ti, kdo nelžou, nepodvádějí, nemyslí především na svůj prospěch a na své blaho. Ať hodí svůj kámen i ti, kdo jejich (romskou) reakci považují za dětinskou a hloupou, a sami nevydírají stát a společnost požadavky na zvýšení platů a výhody, aniž za ně sami co společnosti nabízejí.

Církev nabízí jasné hodnoty všem, i Romům. Stará se o chudé a trpící. Už pro ni totiž není (a la sv. Pavel) důležité, jestli je kdo Cikán, Čech, Slovák či Maďar, ale jestli chce být slušným člověkem. Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay