Šátky, ven ze škol!

Vydání: 2004/8 Stárnutí a podzim života, 8.9.2004, Autor: Jaroslav Šebek

KOMENTÁŘ JAROSLAVA ŠEBKA

Po dlouhých a vyhrocených diskusích schválil minulý týden francouzský parlament velkou většinou zákon, který zakazuje nošení náboženských symbolů - tedy muslimských šátků, křesťanských křížů a nebo židovských jarmulek - ve státních školách (rozhodnutí musí však ještě definitivně potvrdit senát) . Proti jeho přijetí se postavily zejména některé muslimské organizace a obránci lidských práv. Francouzští biskupové se však v této kauze zachovali umírněně a snažili se přispět k uklidnění rozbouřených emocí.

Na jednu stranu lze toto opatření pochopit. Ve Francii existuje téměř sto let odluka církve od státu a vláda si vždy zakládala na dodržování laického charakteru státu, v jehož důsledku jsou projevy náboženského života z veřejných institucí vykázány. Dalším důvodem k přijetí zákona je strach z pětimilionové muslimské komunity, která se jen těžko včleňuje do většinové francouzské společnosti. Politici z tohoto důvodu varují před náboženským a sociálním rozdělením země. Problémy s integrací imigrantů z islámských zemí mají ostatně i další západoevropské země a intenzivně je řeší například v Německu nebo v Itálii. Na druhou stranu budí přijaté nařízení přinejmenším rozpaky. Jeho odpůrci poukazují na fakt, že západní společnost tím prokazuje svou slabost, protože se uchyluje ke stejným praktikám, jako nedemokratické režimy, které často (a právem) kritizuje. Cesta, jakou se vydali Francouzi, s sebou nese i velká rizika. Nespokojenost muslimů s přijatým nařízením se může snadno stát živnou půdou pro činnost radikálních skupin. Nelze se také tvářit, že náboženství je pouze soukromou záležitostí. Ať se nám to líbí, nebo ne, stalo se podstatnou součástí veřejného života a ovlivňuje i politiku, čehož jsme se stali svědky zejména po tragické zkušenosti 11. září. Zákazy podle mého názoru ničemu neprospějí, problém se tím pouze vystrčí dveřmi ven, aby se za chvíli vrátil oknem, a možná ještě ve vyhrocenější podobě. Výzvy, které před nás globalizace staví, by měly vést spíše k hledání tolerance různých kultur a schopnosti porozumět odlišným tradicím a jejich kořenům a současně nerozmělňovat vlastní identitu, abychom nakonec ani nevěděli, čí jsme. A to platí naléhavě i pro nás. Je naivní si myslet, že budeme podobných problémů ušetřeni. Prakticky ve stejné době, kdy jednal francouzský parlament, objevily se v našem tisku diskuse o výstavbě mešity v Orlové na Karvinsku. Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 7 13. – 19. února 2018

Půst je cesta k sobě, Bohu i druhým

Čas odříkání a újmy je pouze jednou z podob čtyřicetidenního období, do něhož vstupujeme touto Popeleční středou. Půst však klade na křesťany mnohem větší nároky.…

celý článek


Putuji směrem k Domovu, píše Benedikt XVI.

O víkendu uplynulo pět let od rezignace papeže Benedikta XVI. Stalo se to poprvé po 600 letech. Nyní oznámil, že už je „na pouti k Domovu“.

celý článek


Uznán 70. zázrak z Lurd

Biskup Jacques Benoit-Gonnin ze severofrancouzské diecéze Beauvais vyhlásil, že církev uznává uzdravení řeholní sestry Bernadette Moriauové (79) za lurdský zázrak. Je v…

celý článek


Jak může vypadat dobrý půst?

Někteří lidé se nad otázkou v titulku příliš nezamýšlejí. Občas si něco odepřou, nejedí maso a jsou uchlácholeni zkušeností, že stejně tak, jako půst přišel, tak zase odejde…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay