Šátky, ven ze škol!

Vydání: 2004/8 Stárnutí a podzim života, 8.9.2004, Autor: Jaroslav Šebek

KOMENTÁŘ JAROSLAVA ŠEBKA

Po dlouhých a vyhrocených diskusích schválil minulý týden francouzský parlament velkou většinou zákon, který zakazuje nošení náboženských symbolů - tedy muslimských šátků, křesťanských křížů a nebo židovských jarmulek - ve státních školách (rozhodnutí musí však ještě definitivně potvrdit senát) . Proti jeho přijetí se postavily zejména některé muslimské organizace a obránci lidských práv. Francouzští biskupové se však v této kauze zachovali umírněně a snažili se přispět k uklidnění rozbouřených emocí.

Na jednu stranu lze toto opatření pochopit. Ve Francii existuje téměř sto let odluka církve od státu a vláda si vždy zakládala na dodržování laického charakteru státu, v jehož důsledku jsou projevy náboženského života z veřejných institucí vykázány. Dalším důvodem k přijetí zákona je strach z pětimilionové muslimské komunity, která se jen těžko včleňuje do většinové francouzské společnosti. Politici z tohoto důvodu varují před náboženským a sociálním rozdělením země. Problémy s integrací imigrantů z islámských zemí mají ostatně i další západoevropské země a intenzivně je řeší například v Německu nebo v Itálii. Na druhou stranu budí přijaté nařízení přinejmenším rozpaky. Jeho odpůrci poukazují na fakt, že západní společnost tím prokazuje svou slabost, protože se uchyluje ke stejným praktikám, jako nedemokratické režimy, které často (a právem) kritizuje. Cesta, jakou se vydali Francouzi, s sebou nese i velká rizika. Nespokojenost muslimů s přijatým nařízením se může snadno stát živnou půdou pro činnost radikálních skupin. Nelze se také tvářit, že náboženství je pouze soukromou záležitostí. Ať se nám to líbí, nebo ne, stalo se podstatnou součástí veřejného života a ovlivňuje i politiku, čehož jsme se stali svědky zejména po tragické zkušenosti 11. září. Zákazy podle mého názoru ničemu neprospějí, problém se tím pouze vystrčí dveřmi ven, aby se za chvíli vrátil oknem, a možná ještě ve vyhrocenější podobě. Výzvy, které před nás globalizace staví, by měly vést spíše k hledání tolerance různých kultur a schopnosti porozumět odlišným tradicím a jejich kořenům a současně nerozmělňovat vlastní identitu, abychom nakonec ani nevěděli, čí jsme. A to platí naléhavě i pro nás. Je naivní si myslet, že budeme podobných problémů ušetřeni. Prakticky ve stejné době, kdy jednal francouzský parlament, objevily se v našem tisku diskuse o výstavbě mešity v Orlové na Karvinsku. Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 20 15. – 21. května 2018

Rekordní Katolické dny i s Čechy

Největší německý festival víry – Katolické dny – přilákal do Münsteru rekordních 50 tisíc lidí včetně českých zástupců a biskupů, a navíc 25 tisíc jednodenních…

celý článek


Počet církevních sňatků neklesá

Zájem o církevní svatby neklesá – zjistili výzkumníci České biskupské konference. Loni jich bylo 5604 a z celkového počtu „prvosňatků“ v ČR tvoří 17 % (35 574).…

celý článek


Nestydět se „žebrat“ pro dobrou věc

Jak získat peníze na dobrou věc? To je otázka, která zní v uších řadě lidí v různých farnostech či neziskových organizacích a je denním chlebem těch, již se živí…

celý článek


Každý má svůj klíč k domovu

V těchto májových dnech slaví požehnaných devadesát let. Jeho tělesná schránka zřetelně slábne, ale duch jako by sílil. K rozhovoru se nenechal dlouho přemlouvat, jen…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay