Politická kultura - pojem neznámý?

Vydání: 2004/16 Nemůžeme mít děti, 3.9.2004, Autor: Jaroslav Šebek

Komentář Jaroslava Šebka

Z důvodu duševní hygieny jsem už před delším časem přestal sledovat televizní politické debaty. Nic podstatného jsem se v nich nedozvěděl a kýble špíny, které na sebe jejich účastníci vzájemně vylívali, nebyly právě tou nejlepší předehrou k nedělnímu obědu. Klání politických elit na obrazovkách jsou tak jen konkrétním dokladem tristního obrazu politické kultury. Jejímu stavu se ovšem nelze moc divit. Vždyť u nás neměla více než půl století šanci se normálně vyvíjet. Po listopadu 1989 sice svitla naděje na změnu k lepšímu, ale v posledních letech mám pocit, že se její úroveň neustále zhoršuje. Jedinci, kteří dokážou svůj názor formulovat slušnou formou a nechtějí za každou cenu zadupat oponenta do země, jsou v našich politických končinách stejným zjevem jako marťané. Jsem přitom přesvědčen, že řada politiků spolu dokáže napříč názorovým spektrem smysluplně komunikovat a hledat věcná řešení problémů. Nemohu se však ubránit dojmu, že v okamžiku, kdy se mnozí z nich ocitnou v blízkosti kamery nebo nastaveného mikrofonu, dostávají se do jakéhosi transu a mají potřebu ze sebe chrlit silácké výroky a rádoby vtipné bonmoty. V nepřehledném houští průpovídek se pak snadno ztratí zásadnější koncepce nebo ideje. Nemyslím si však, že by právě ta naše politická reprezentace byla výrazně horší než jejich kolegové v zavedených demokraciích. Stesky podobného druhu se ozývají i odtamtud.

Na tomto stavu nepochybně nesou velký díl zodpovědnosti také média. V současné mediální strategii je přece důležité, aby politik dokázal v krátkém televizním klipu patřičně upoutat pozornost. Proč se pak trápit nudným a zdlouhavým zdůvodňováním svých postojů anebo programu. Stačí přece, když si občané (a potencionální voliči) zapamatují pár řečnických perel, a je po starostech. A moc bych se nedivil, když se podaří tímto způsobem - třeba před volbami - skutečně zabodovat. Hlavně elektronická média tak často přispívají ke stírání hranice mezi reálnou politikou a zábavou. Jenom nadávat na situaci ale nepomůže. Podle mého názoru je to příležitost k tomu snažit se na různých úrovních a v různých sférách veřejného života vnést jinou kulturu do mezilidských vztahů. Tím se bude jistě dařit kultivovat i volené zástupce a připomínat jim i původní smysl politiky - službu věcem veřejným a nám občanům. Tedy stručně řečeno: jací lidé, taková politika.

komentar@katyd.cz Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 17 24. – 30. dubna 2018

Kardinál Josef Beran už je doma

Kardinál Josef Beran je po více než půl století zpátky doma. Přivítaly ho zvony chrámů v celé republice. Ze země odjel v roce 1965, ale ve své svatovítské katedrále…

celý článek


Studenti se na Velehradě zabývali odpovědností

Více než šest set mladých lidí přijalo minulý týden pozvání na Studentský Velehrad. Setkání, které od čtvrtka do neděle na poutním místě už počtrnácté uspořádalo…

celý článek


Desátá Noc kostelů už za měsíc

Jubilejní Noc kostelů se v českých a moravských diecézích uskuteční už za necelý měsíc. Brány chrámů se otevřou v pátek 25. května. Právě v těchto dnech se připravují…

celý článek


Selhání, za které platíme dodnes

Kdysi filipo-jakubská noc, nedávno Vatra míru, dnes „pálení čarodějnic“. Poslední označení v sobě skrývá historii, na niž bychom neměli zapomenout a na kterou se…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay