Obránci křesťanských hodnot?

Vydání: 2019/6 Papež v Arábii poslem pokoje, 22.2.2019

Příloha: Perspektivy 6

Tradice vycházející z kořenů židovské, antické a křesťanské kultury a civilizace hodlá podle svého programu chránit politické hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD). Někteří křesťané na tato slova slyší. Co když ale stanoviska zmíněného hnutí konfrontujeme s principy katolické sociální nauky?

 
Začíná to vyvoláváním strachu, který pak podněcuje emotivní, často i iracionální jednání – jako například pokácení stromů na železniční trať. Snímek Profimedia

V dokumentech SPD lze nalézt dvě základní formy sdělení. Univerzálně platné věty a burcující apely. Chceme funkční, úsporný a demokratický stát, kde se občané dovolají svých práv a který od občanů žádá přiměřené povinnosti, říká politický program SPD. S univerzálně platnými větami, jako je tato, lze obecně souhlasit a zapadly by do programu více politických stran. Burcující apely pojednávají o akutní potřebě řešit věci radikálně a co nejdříve, aby byla odvrácena nepříznivá budoucnost. Příkladem může být stanovisko z 29. 4. 2017: Jediná ochrana našich občanů před terorismem spočívá v zastavení nelegální imigrace a islamizace v ČR. Pokud provedeme tato zásadní opatření, nebudeme muset posílat ozbrojené patroly hlídat ulice a zřizovat na ulicích zátarasy v době křesťanských svátků.

Může za to EU

Hnutí SPD ve svých stanoviscích nejčastěji pojednává o Evropské unii, zahraniční politice a migraci. Tato tři nejskloňovanější témata jsou v ideologii hnutí vzájemně propojena. Podle oficiálních dokumentů hnutí SPD je migrační krize používána Evropskou unií jakožto řízená zbraň, která má být záminkou pro vytvoření evropského totalitního superstátu. To, že vinu za naši situaci nese někdo jiný – a má jméno Evropská unie –, může být pro mnohé osvobozující představa (technika svalování viny). To, že cokoliv „evropského“ je špatně a cokoliv „křesťanského“ dobře, je opakováno tak často, až se to v čtenářově mysli zafixuje (technika nálepkování). A tvrzení o zátarasech a ozbrojených patrolách? To šíří strach, který je umocněn propojením nám známých křesťanských svátků s něčím neznámým a budícím strach (technika práce s emocemi). Neznámé vyvolává strach, který pak podněcuje emotivní, tedy často i iracionální jednání – jako například pokácení stromů na železniční trať.

Miluj svého bližního, pokud…

Základním a nejvyšším principem sociální nauky církve je princip personality. Vychází z křesťanské antropologie a je východiskem pro další principy téže nauky. Tento princip chrání nedotknutelnou důstojnost lidské osoby. Uzákonění lidských práv považuje za aplikaci přirozeného zákona. Rovnost všech lidí totiž vychází ze stvoření, ve společnosti musí být brán ohled na každého jedince individuálně. Nikoliv ale individualisticky, nýbrž v sociálním kontextu. Princip personality nepřipouští také jakékoliv omezení myšlenkového rozvoje. Člověk nesmí být pojímán jako prostředek. Jeho velmi důležitou složkou je osobní svoboda. A musí být zaručena i náboženská svoboda, jak zdůrazňuje například papež Jan Pavel II. v encyklice Centesimus annus. Nejen protiimigrační, ale i protiislámská rétorika hnutí SPD tedy není v souladu s tímto principem.

Z principu personality vychází i zásada společného dobra. Aby ho bylo dosaženo, musí mít každý možnost dosáhnout takové úrovně blahobytu, která je nezbytná k jeho plnému rozvoji, tedy postupovat dle zásady univerzálního určení statků. V ní sociální nauka církve zdůrazňuje sociální spravedlnost. Se zmíněnými zásadami se ovšem hnutí SPD dostává do rozporu. Jako příklad může posloužit část politického usnesení hnutí SPD z 9. 8. 2018:
Hnutí SPD podporuje řešení otázky bydlení pro slušné sociálně slabší občany – avšak v žádném případě nelze připustit, aby v rámci sociálního bydlení stát vytvářel kapacity pro ubytování nelegálních imigrantů nebo aby docházelo k pozitivní diskriminaci (neoprávněnému zvýhodňování) takzvaných nepřizpůsobivých občanů. Rozborem tohoto usnesení lze vyčíst, že hnutí SPD podporuje řešení otázky bydlení pro slušné sociálně slabší občany, což lze parafrázovat jako „řešení otázky bydlení jen pro ty, které uznáme za slušné“. Učí-li princip personality o rovnosti všech lidí, pak jakékoliv vyčleňování bližních není křesťanskou cestou. Dále v citovaném stanovisku můžeme číst, že stát nesmí vytvářet sociální bydlení nejen pro neslušné, ale ani pro migranty a – ve smyslu pozitivní diskriminace – ani pro skupinu lidí, která je čtenářům dobře známa a je označena za „takzvaně nepřizpůsobivé“. V závorce citovaného stanoviska pak hnutí SPD čtenářům nenápadně podsouvá definici pozitivní diskriminace jako neoprávněného zvýhodňování. Pozitivní diskriminace má přitom sloužit k potlačení negativní diskriminace a po dosažení svého účelu má být ukončena. Některá zdánlivě nespravedlivá opatření tudíž mohou být cestou k sociální spravedlnosti. V encyklice Pacem in terris napsal papež Jan XXIII. v odvolání na svého předchůdce Lva XIII.: Spravedlnost a slušnost mohou však někdy žádat, aby státníci měli větší ohled na občany nižších vrstev, protože ti jsou méně s to uplatňovat svá práva a sledovat své oprávněné zájmy.

Ke křesťanství patří milosrdenství

Jmenovanými zásadami prostupuje solidarita jakožto souhrnný princip katolické sociální nauky vycházející z lásky k bližnímu. Svět v globalizované podobě způsobuje, že jsou spolu všichni lidé nějak propojení. Oblečení, elektronika, ale i potraviny mohou být cenově výhodné v důsledku vykořisťování bližních. Svým běžným denním životem v České republice tedy participujeme na tom, že všichni nemají stejné možnosti pro život.

Láska člověka k druhému má být obdobná lásce Boha k lidem, tedy lásce toho, který tak miloval svět, že obětoval svého jediného Syna za všechny. Pokud SPD považuje křesťanství za jeden z kořenů evropské kultury, kterou chce bránit, je třeba jej přijímat i s jeho milosrdenstvím. Církev nabízí pomocnou ruku každému bez výjimky, protože takové je křesťanské pojetí spravedlnosti, která vychází vstříc i tomu, kdo „zhřešil“. Biblické podobenství o marnotratném synu počítající s tím, že Boží milosrdenství bez hranic nečeká na „odměnu“ v podobě nápravy hříšníka, může vyvolat v posluchači dojem nespravedlivého jednání ze strany Boha, který porušil zásadu retribuce, tj. odplaty za společensky nesprávné chování. Je možné si proto myslet, že hnutí SPD je citlivé vůči této domnělé nespravedlnosti, a proto má potřebu rozlišit „slušné“ a „nepřizpůsobivé“ občany. Obrana křesťanských hodnot však nespočívá ve vyčleňování, ale v respektu k důstojnosti každého a je pamětliva toho, že Boží spravedlnost je jiná, lepší než ta lidská.

Iluze nezávislosti

Další srovnání umožňuje lpění SPD na suverenitě, tedy svrchovanosti a nezávislosti státu na jakékoliv jiné moci. S ohledem na výše zmíněné globalizované pojetí světa nemůže suverenita, jak ji hnutí SPD pojímá, existovat, protože globalizace určitou mezinárodní koordinaci vyžaduje. Hlavní výhodou suverenity má být podle SPD nezávislost České republiky v rozhodování. Jak konstatuje i rozsudek Ústavního soudu, nějaká podoba závislosti musí být přítomna vždy. Je to analogické i s našimi životy, kdy vidíme, že sobecké (nebo, chcete-li, nezávislé) jednání není společensky prospěšné a že moderní společnost je vybudována na kompromisech a konsenzech. Touha po bezbřehé suverenitě jako po léku na mnohé problémy je přitom pouhým pokušením. Má-li být dosaženo společného dobra, nelze myšlenku národní suverenity, jak ji pojímá SPD, přijmout. Má-li být dobro společné, musejí totiž jednotlivé státy nacházet kompromisní řešení s cílem potlačit nerovnosti. Že SPD – obdobně jako sociální nauka církve – odmítá byrokratizaci, k naplnění zásady subsidiarity nestačí.

V katolické sociální nauce pojednává o kompetencích při různém rozhodování princip subsidiarity. Ten hovoří o stupňovitém přidělení kompetencí tak, aby byly ve společnosti přeneseny vždy na co nejnižší možnou úroveň, a odmítá jakoukoliv centralizaci rozhodovacích pravomocí, pokud není žádoucí. Do sporu s touto zásadou se hnutí SPD dostává, když za hlavního uzurpátora suverenity České republiky označuje Evropskou unii, která má v jednom ze základních dokumentů formulovanou právě zásadu subsidiarity, vycházející z katolického myšlení. A dohled nad prováděním zásady subsidiarity v rámci EU mají jak zástupci všech členských států, tak jednotlivé komory jejich parlamentů.

Principu subsidiarity nevyhovuje také přímá demokracie. Tato idea se snaží předat co nejvíce moci do rukou řadových občanů, což odporuje stupňovitému přidělení kompetencí ve společnosti. Přímá demokracie sice projevuje snahy o přidělení kompetencí ve společnosti na nejnižší úroveň, ale subsidiarita nezůstává jen u toho a podotýká, že centralizace rozhodovacích pravomocí je někdy efektivnější.

Apel na pud sebezáchovy

Celou konfrontaci stanovisek hnutí SPD a sociální nauky církve lze uzavřít tak, že dílčí shody nacházíme v univerzálně platných větách, ale podrobnější rozbor vyústí v odklon ideologie SPD od katolické sociální nauky. Právě dílčí shody a nepřítomnost podrobnějších rozborů mohou být jedním z důvodů, proč lidé nacházejí spojení mezi hnutím SPD a křesťanstvím. Forma, kterou SPD sděluje svá stanoviska, burcuje k emotivnímu jednání. Takové jednání potlačuje kritické myšlení, a tak mohou emoce přebít rozvážné přijetí informace. Že se nejedná o křesťanskou cestu, to příjemci informace, vyburcovanému apelem na pud sebezáchovy, vůbec nemusí dojít. Dalším důvodem může být, že hnutí SPD využívá adjektivum „křesťanské“ jako pozitivní zabarvení v rámci manipulativní techniky nálepkování. Pro rozpoznání opravdu křesťanských kontur přitom postačí ve správné chvíli vzpomenout na píseň komunity Taizé: „Kde je dobrota a láska, tam je také Bůh.“

Štěpán Esterle. Autor je absolvent oboru aplikovaná etika na KTF UK. Článek vychází z jeho diplomové práce Analýza vztahu zásad sociální nauky církve a stanovisek hnutí Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura.

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Názory



Aktuální číslo 34 20. – 26. srpna 2019

Matku Marii slavili v Paříži i v Iráku

Jeden z nejdůležitějších mariánských svátků liturgického roku – Nanebevzetí Panny Marie – prožili křesťané po celém světě.

celý článek


Orel stále roste a mládne

Celá orelská organizace prožije v sobotu 24. srpna na Svatém Hostýně spolu s moravským metropolitou a duchovním rádcem Orla Janem Graubnerem tradiční mariánskou pouť. Tentokrát…

celý článek


Milevsko: Živé místo i naleziště

V klášteře Milevsko působí tři premonstráti, jejichž život zdaleka netvoří jen modlitba. Spravují několik farností na rozsáhlém území jižních Čech, fungují jako…

celý článek


Jak udělat s dětmi herbář

Léto a prázdniny jsou ten správný čas pro zakládání herbářů. Slovo herbář je latinského původu (herba latinsky znamená bylina).

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay