Na prahu roku

Vydání: 2004/1 Kdyby nebylo věčnosti, 10.9.2004, Autor: Jan Graubner

KOMENTÁŘ JANA GRAUBNERA

Každý z nás dnes hodnotí minulý rok a plánuje ten nový, který máme před sebou. I církev to tak dělá. Tentokrát bych však nerad mluvil o konkrétních akcích, které máme za sebou či před sebou. Zdá se mi dobré připomenout základní velké linie a souřadnice, do nichž máme jednotlivé úkoly zařadit.V minulém roce se naše republika rozhodla vstoupit do Evropské unie. Naše církev slavila první zasedání plenárního sněmu. Spolu s dalšími sedmi zeměmi prožíváme akce Středoevropských katolických dnů. Do všech těch věcí vkládáme naděje a očekávání, ony zas kladou nároky na nás. Splníme nároky, abychom mohli čekat splnění nadějí?Evropa ve společenském životě nepočítá s Bohem, za nejvyšší cíl považuje ekonomický úspěch, dobré vyžití, svobodu a toleranci. Ale nějak chybí naděje, která tomu všemu dává smysl. Řešení nemůžeme hledat v odpovědích na malé otázky, jak to děláme běžně, když jen lepíme záplaty a nenapravujeme chyby v kořeni. Stávkujeme proti zavírání škol a dětských nemocnic, zveme cizince pro nedostatek pracovních sil, bojíme se přestárlé společnosti, a tak mluvíme o eutanazii, neřešíme však nedostatek dětí, nevidíme, že dítě v pohledu mnohých nemá vyšší hodnotu než domácí miláček pes. Upadáme do korupce a nejsme schopni zavést do výchovy občanů zásady etiky. Naříkáme na agresivitu řidičů a denně nabízíme agresivní televizní pořady a počítačové hry. Spekuluje se o krizi rodiny, kterou někteří považují za přežitek a máme sociální zákony, které finančně trestají lidi za to, že vstoupí do manželství. Nemají všechny tyto problémy jeden společný kořen v nedostatku lásky, kterou neumíme darovat, ale chceme ji jen pro sebe? Neschází tedy vedle naděje i láska?Středoevropské katolické dny ukazují svým heslem na společný pramen řešení: Kristus - naděje Evropy. Říká se, že naděje se rodí jako dítě víry a lásky. Zdá se tedy, že jediná cesta opravdové pomoci Evropě je návrat k víře a lásce, aby znovu zasvitla naděje. Kdo jiný může zapalovat víru než ten, kdo ji má? Kdo jiný může přinést Krista Evropě než křesťané? Budeme-li řešit malé problémy světa, zachováme se tak, jako když lékař přítomný u havárie pomáhá hasičům a policistům, ale raněného nechá umřít. My křesťané máme v Evropě nezastupitelný úkol. Soustřeďme se na něj. Mnohé věci za nás mohou dělat druzí. Od nás se čeká to jediné: být jako Kristus, a to nejen doma či v kostele, ale všude. Vneseme-li Krista do společnosti, pak ho tam i najdeme. Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 3 15. – 21. ledna 2019

Panamské Jezulátko přivítalo Čechy

Panama přivítá na Světovém dni mládeže 22.–27. ledna více než 200 tisíc mladých lidí ze 155 zemí světa. Na místě jsou už čeští poutníci se dvěma biskupy.

celý článek


Tři králové v bance i v Senátu

Do Tříkrálové sbírky se stále častěji zapojují i firmy. Většina z nich zve koledníky, které vyšle Charita. V České spořitelně uspořádali sbírku sami zaměstnanci.…

celý článek


Jan Palach: Jak reagovala církev?

Palachův čin otřásl celou tehdejší společností. Reagovali na něj i představitelé církve – a to jak domácí, tak i světové.

celý článek


Karmelitky si staví klášter

Sestra karmelitka se zednickým kladívkem, kolečkem či za volantem traktoru. Takové obrázky lze spatřit v Drastech, osadě nedaleko Prahy. V prostorách bývalého statku tu roste…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay