Mlýnec, nebo Rudolfov?

Vydání: 2005/33 Tchýně, 8.8.2005, Autor: Aleš Palán

„Plnou ParouBACK 89 ¬ 05“ hlásá dnes jeden z transparentů v Praze na Letné před ministerstvem vnitra. Na údajnou podobnost rozehnání CzechTeku u Mlýnce na Tachovsku s mlácením studentů na Národní třídě v listopadu 1989 poukazují i někteří politici. Toto přirovnání však kulhá na obě nohy: motivace zúčastněných byla tehdy docela jiná; v mnohém snad i opačná. Pro historickou paralelu se musíme vrátit ještě trochu dál.

Píše se 30. březen 1974 a do Rudolfova u Českých Budějovic se sjíždí několik stovek vyznavačů undergroundové hudby. Příslušníci Veřejné bezpečnosti využijí stížnost jednoho zdejšího občana na rušení klidu a zaútočí s nevídanou brutalitou: do davu mírumilovných dlouhovlasých „mániček“ pustí mimo jiné cvičené vlčáky. Kdo chce prostor opustit, musí projít uličkou příslušníků VB s pendreky. Ti mlátí „ty šmejdy“ do hlav a do ledvin, ušetřena nejsou ani děvčata. Událost vstoupí do historie jako Rudolfovský masakr.

Pověstný husákovský „klid na práci“ byl tehdy v jižních Čechách zachován. O rok později ale hlavní ideolog undergroundu Ivan Martin Jirous vznáší ve své „Zprávě o třetím českém hudebním obrození“ ideu tzv. paralelní polis, tedy subkultury, která ke svému žití nepotřebuje žádné oficiální struktury.  „Vykašlete se na nás, my na vás taky kašleme,“ opakuje Jirous i dnes - přičemž ovšem používá mnohem razantnějšího slovníku. V březnu 1976 je 30 nejvlivnějších aktivistů undergroundu zatčeno, a mocní si myslí, že mají vše pod kontrolou. Jenže právě tato akce vede k aktivizaci dalších alternativních skupin a celá situace vrcholí ustavením Charty 77.

Autor těchto řádků nepochybuje o nesmyslnosti policejního zásahu proti technoparty - tato otázka však nyní není nejdůležitější. Nejpodstatnější není dokonce ani to, jak situaci využijí politici, jak dopadne vyšetřování či jak dlouho budou trvat protesty technařů. Mnohem horší je to, že zákrok na Tachovsku vyoral ve společnosti hlubokou generační brázdu. Dnešní střední generace vyrůstala v době, kdy se říkalo: „Nevěřte nikomu nad třicet.“ Jejich děti tuto myšlenku právě v těchto dnech uskutečňují.

Jak správně postřehl sociolog Jan Keller, technaři nejsou alternativou ke konzumní společnosti, ale naopak jejím dokonalým naplněním, neboť „do důsledků dovedli heslo masové kultury: konzumovat ve stále silnějších dávkách pokud možno stále totéž“. Subkultura techna je provázena řadou negativních jevů včetně chemických drog. Přesto však není možné pustit do těchto lidí vodní děla a teprve pak jim oportunisticky nabídnout dialog. Společnost, která chce přežít, proti sobě nemůže poštvat vlastní děti! Ještě je čas zabránit tomu, aby se opakoval scénář po Rudolfovském masakru.

Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay