Jak překonat rozdělení v církvi?

Vydání: 2018/48 Biskupové přivítali nuncia, 27.11.2018, Autor: Stanislav Přibyl

Příloha: Perspektivy 48

Nesvorností a nejednotností trpí v poslední době celá (nejen) česká společnost, církev nevyjímaje. Lze toto rozdělení nějak překonat?


© Jan Hrubý

KOMENTÁŘ P. Stanislava Přibyla

V poslední době čím dál tím víc pociťuji nejen v české společnosti, ale i v církvi jakési napětí. Nejprve jsem se snažil vypozorovat, odkud přichází. Zjistil jsem, že není tolik usazeno v živých mezilidských vztazích, ale spíše všude tam, kde se setkáváme s mediálním světem, který je snadno dosažitelný, a přitom dosti anonymní.

Slovo je posvátnou skutečností, ale také nebezpečnou zbraní. Dokáže potěšit i ranit, má moc uklidnit i zneklidnit. Tyto vlastnosti můžeme vztáhnout i na další komunikační prostředky, především na zvuk a obraz. Spolu se slovem dokážou vytvořit zcela novou realitu, která může krásně dotvořit pravdu, ale je v jejich moci se s pravdou rovněž zásadně minout.

Kdysi ve středověku byla informace vzácná. Před vznikem knihtisku bylo psané slovo tak drahocennou záležitostí, že si knihu mohli pořídit jen ti nejbohatší, a číst také neuměl každý. Od dob Gutenbergových však žijeme ve světě, který se informačně stále více propojuje a sbližuje. Rychlost tohoto propojení pořád narůstá. S rozhlasem a možnostmi záznamu zvuku jsme udělali další krok, s filmem a televizí jsme pokročili opět dále. A dnes se na nás informace valí v závratném tempu z internetu, ze sociálních sítí. Téměř každý máme v kapse onu zázračnou krabičku zvanou mobilní telefon – a s ní už zdaleka jen netelefonujeme. Je zdrojem informací všeho druhu.

To je dobré, ale i nebezpečné. Na takový nápor informací totiž nejsme stavěni. Už je nestačíme promýšlet, jen je konzumujeme. Je to jako jízda na vodních lyžích. Tam, kde bychom za normálních okolností šli do hloubky, případně ke dnu, při této rychlosti jen kloužeme po povrchu.

Druhým efektem toho, že máme k dispozici libovolné množství informací, je neschopnost je třídit na kvalitní a nekvalitní, tedy kriticky posuzovat. Jsme totiž okouzleni, že si z tohoto blešího trhu zpráv můžeme sestavit poměrně snadno celistvý obraz světa, kde všechno do sebe bez problémů zapadá. Problém je ovšem v tom, že takto námi stvořený svět dosti často neodpovídá realitě. Přichází rozčarování a nejistota – podle mého názoru jeden ze zdrojů napětí v nás a potom i mezi námi.

Dalším zdrojem napětí jsou pak nekvalifikované diskuse o čemkoli. Tím, jak máme informace na dosah ruky, mylně se domníváme, že všemu rozumíme. Pouštíme se do diskusí, které nemají valnou úroveň, protože ani obsah ani forma za mnoho nestojí.

Nutno přiznat, že se také stáváme obětí těch, kteří nechtějí spojovat, ale rozdělovat. Bohužel je pravdou, že jsou lidé, a dokonce celé organizované a placené skupiny lidí, kteří mají za úkol nás někam vmanipulovat. A rozhodně to není tím správným směrem.

Říkat pravdu s láskou

To, co se děje ve společnosti, děje se pochopitelně také v církvi, protože i církev tvoří lidé. Z tohoto pohledu je obrazem společnosti. Je ovšem s podivem, že tak často sedáme na lep metodám, které jsou v hrubém rozporu s postupy evangelia. Jako Ježíšovi učedníci bychom měli být vybaveni jeho Duchem, a tedy i jeho stylem. Ježíš o sobě říká, že je Pravda. Je však také Láskou, protože je Bohem. A tak my jako Ježíšovi učedníci bychom měli mít na zřeteli, že je nutno o jedno usilovat a na druhé nezapomínat. Dostanu-li se někdy na facebook, často nevycházím z údivu.

Co s tím? Myslím, že je dobré si připomenout, že jsme dostali přikázání lásky. Že nás Ježíš učí, abychom bratra napomínali mezi čtyřma očima, a ne na anonymním fóru; že jsme byli obdarováni Duchem, a to duchem pokoje. Nestačí se evangeliem inspirovat, je potřeba ho žít. Myslím, že do naší nepěkné situace trefně zaznívají slova papeže Františka, kterými často tepe pomluvu, a dokonce ji přirovnává k teroristickému činu. Možná je dobré si připomenout to, co píše ve své poslední apoštolské exhortaci Gaudete et exsultate (Radujte se a jásejte) o chování křesťanů na internetu: „V těchto sítích se říkají věci, které by nebylo možné ve veřejném životě tolerovat, a jsou patrné sklony ke kompenzování vlastního neuspokojení zlostným vybíjením si tužeb po pomstě. (…) Zde se ukazuje, že jazyk bez kontroly je svět zla“ (GE 115).

„Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy!“ (1 Jan 3,18) by mělo platit dnes více než jindy. A jak by se ta láska měla projevovat? „Láska je shovívavá…“ (1 Kor 13,4). Myslím, že by nám všem slušelo víc velkorysosti. Tak vznikne prostor, v němž se napětí bude moci rozpustit.

Autor je generální sekretář ČBK

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články



Aktuální číslo 46 12. – 18. listopadu 2019

Pouť završí setkání s papežem

Na pouť do Říma se o uplynulém víkendu vypravilo více než dva tisíce poutníků z České republiky. Ve Věčném městě děkují za třicet let svobody a připomínají si…

celý článek


Co přinesl 17. listopad církvi?

Před třiceti lety, v listopadu 1989, se v Československu zhroutil komunistický režim. Po čtyřiceti letech nesvobody se s pádem rudé totality otevřely nové možnosti i věřícím v Boha.

celý článek


Když se řekne 17. listopad

Sametová revoluce se v novodobých českých dějinách pokládá za důležitý milník. Někdo oslavuje nástup svobody – včetně svobody vyznání, jiný možnost podnikání,…

celý článek


Potřebujeme silné příběhy

Dobrým občanem se člověk rodí, nebo stává? Ptáme se P. JOSEFA PROKEŠE, který vyučoval náboženství a religionistiku na českobudějovickém Biskupském gymnáziu po sedm let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay