Odpověď na tuto otázku dává evangelium Mt 19,4-6. Ježíš tam uvádí rozdílnost stvoření muže a ženy. Pokud se rozhodnou vzájemně se darovat, vytvoří tělo, v němž se rozpustí jako jeho údy, funkční, podle druhu stvoření. V onom těle ruka bude vždycky rukou a noha nohou, ale přesto, bude-li zraněna noha, bude to bolet i ruku. Zkusit používat místo nohou ruce dokáže jenom klaun a to nohama vzhůru.
Pokud pastýři a teologové vezmou konečně toto tělo na milost a vyslechnou zkušenosti jak ženy, tak muže, přestanou před manželstvím rozpačitě přešlapovat se slovy: „co jste si navařili, to si snězte sami“. Možná dokonce dostanou odvahu se žen zeptat: „Kde máte svoje muže? Kde máte svoje děti?“. Těch žen, které v převaze plní kostely.
Problém celibátu, jako zbytečnosti uvádí rovněž Mt 19,11-12. Každý se může svobodně rozhodnout, daruje-li svůj život Bohu, nebo sobě navzájem. Potom muž půjde ve stopách Krista, žena ve stopách Marie a manželé ve stopách Svaté rodiny. A z toho vyplývá, co je veřejné a co je skryté.
K poukazům na praxi odloučených křesťanů bych uvedl toto: Dobře víme, že tito křesťané upírají zásluhy Panně Marii a řadí ji jako bezvýznamnou dívku z lidu. Sami ale protlačují svoje manželky a ženy do biskupských funkcí. To už pak není víra, ale politika.

Promiňte,ale závěr Vašeho příspěvku,je trochu vyhrocenj.Demagogicky zní přirovnání Pann Maria z pohledu protestantů a jejich biskupky,myslim , že je škoda, že nepochopili velikost,nádheru,lesk i vznešenost Marie.
Oni se tím ochuzují, ale nehledal bych v tom hned politiku.
Buďme obejktivní, v našich řadách byli take těsně před revoluci političtí biskupové např.Ján Sokol, který byl, dle archivu napojen na slovenské důstojníky štb,kšeftoval s pozemkama,prošustroval miliardy.
Nebudu dál uvádět,některé hodnostáře,kteří mají rádi lesk,slávu.Nebojte se, touha po moci se nevyhýbá ani mužům s berlou pastyře diecéze.

Mluvil jsem o odloučených křesťanech (je jich víc) a nesledoval tím žádné vyhrocení, nýbrž prostou logiku.
Odloučení křesťané v souladu s 1.přikázáním věnují úctu pouze Bohu. Proto, aby nebyla umenšena, odmítají Marii uctívat jako „první po Bohu“ a řadí ji jako prostou, bezvýznamnou ženu. Avšak delegováním vlastních žen do řad následovníků (apoštolů) Krista, uráží Krista obviněním z nerovnoprávnosti – a Kristus je Bůh. Vybral si apoštoly z řad mužů, kterým předal svoje pravomoci. Ne ženám. Je to Boží chyba, nebo touha „být chytřejší než Bůh“? Jde tedy více o vliv světa, kde žena všude zastupuje muže za poloviční plat. Více o politiku, než o víru.
Důležité je, že Bůh miluje plnou silou jak muže, tak ženu a při stvoření každému udělil takové dary, „aby jim nebylo smutno“. Pokud jimi opovrhnou a budou je vzájemně suplovat, smutno začne být.