Diskuse

maloměštáci v kostele

9.2.2014 06:41 vložil Vladimír F.

Bohužel,je jich někdy plnej dům, každej má svoje místo,nedělní vohoz....po nově příchozích koukájí,štouchají do sebe, kdo to je ?
Když některá drbna ví .....informuje další a je z toho, spis , jak , kdyby ho zpracovávala BISka..Katolická mafie bývá někdy mocná :-(.


nadevšechno , mejte lásku,ta je svorníkem

9.2.2014 06:12 vložil Vladimír F.

Vůbec mě nic neomezuje.Desatero mi dává svodidla ,jak na silnici. Abych z cesty nevylétl,když upadnu povstanu.
Dnešní Exhortace mě chytla za hercnu.
Opět vidim, jak Bůh miluje svět,když inspiruje papeže, který mluví o Ježíši a je vzorem milosrdenství .Je si vědom vlastní hříšnosti....
Církev neni tvrdá,ale tvrdost srdcí , některých zákoníků a Farizeů,kteří traumatizují a zraňují.
Tito kazí obraz Ježíše, jako milujícího Pastýře.


Protokol?

7.2.2014 12:42 vložil Servitor

Těžko se hovoří o neznámých věcech, protože každé vyjádření vypadá jako provokace.
V hodinách náboženství jsme se učili, že hierarchie Církve v přímé linii je:
Farník, farář, diecézní biskup a papež. Snad došlo k nějaké změně, ale ani Svatý otec František nic podobného netvrdí, naopak v článku 32 Exhortace uvádí, že statut biskupských konferencí je teprve před vyjasněním.
Je to logické, protože představte si, že při vstupu do EU by vám sdělili, že místní zákony Anglie, Francie, Polska a dalších beze zbytku platí v ČR a naopak. Také bychom se divili.
Co se týká farních aktivit, ty podléhají souhlasu biskupství, dokonce i nevinný vánoční koncert dětského souboru v kostele mimo mši svatou.
Farní rady jsou veskrze nepravomocné, je to služba faráři, podobně jako ministranti, kostelník, varhaník či zvoník. Nevím to jistě, ale snad se sami, bez účasti duchovního správce ani scházet nemohou.
Každá taková činnost vyžaduje hmotné zázemí a i to vyžaduje souhlas biskupství. Už dnes existuje hodně chudých farností, které nejsou schopny plnit dané podmínky a musí za ně zaskakovat farnosti bohatší. Proto souhlasím se Svatým otcem, že jediná cesta vede přes ozdravnou decentralizaci.
Víte, jak by každá rodina uvítala, kdyby se nemusela obávat pouštět děti do společnosti, dospívající mladí lidé si mohli najít vhodného partnera pro život? Přitom dobře víme, že každá, zejména početnější rodina se dostane párkrát do roka do situace, kdy má hlad, a stačí pár stovek a je zažehnáno. Nemusí jít o miliony jako při povodni. Ani staří lidé se nemusí cítit tak osamělí, když zjistí, že mohou být ještě platni.
To je můj názor a klidně si můžete myslet, že je sto let za opicemi, alespoň to bude odpověď na otázku 2 :))


Re: Protokol?

9.2.2014 06:24 vložil Vladimír F.

Ve své úvaze ,otevíráte velké množství zajímavých témat.Působí to na mě, jako výzva....Buďte kvasem ve společnosti,v Církvi.....Ovšem narážíme na regule EU Brusel,jak to vše podvazují, centralizují.
Zeman táhne směr Rusko.My co máme zkušenost z RVHP nebo ROH,tak voláme,buďme ostražití.
Solidarita,by měla být v popředí a zvlášť u křesťanů.
Ptám se, proč se do této diskuse nezapojí , nějáky Biskup,kterej by na to měl čas...nebo jsem ho přehlédl, je skrytý za přezdívkou :-)


Re: Re: Protokol?

10.2.2014 07:31 vložil Servitor

Jsem přesvědčen, že k tomu v příštích několika týdnech dojde, protože biskupové přislíbili vysvětlení svým farnostem, bude tedy záležet do jaké hloubky a šíře.
Nepochybuji o tom, že poslání duchovního a věroučného rozměru bylo biskupům uloženo Kristem se všemi pravomocemi k tomu potřebnými. Tam je respekt a poslušnost otázkou života a smrti.
To nové, co se v české církvi objevilo, je poslání sociálně ekonomického charakteru. To už není odkaz Kristův, ale Jidáše, proto je velmi nutné znát pravidla. Zejména, ozývají-li se hlasy hovořící „za biskupa“. Politické strany v zájmu prostých věřících občanů obviňují klerus, že se snaží obohatit na úkor těchto občanů. A žádný odpor, odmítnutí, vysvětlení, nic. Naopak smírné jednání. Kde je tedy pravda, když pravidla jsou zcela neznámá?


otázky?

6.2.2014 21:16 vložil Mahďák

Otče, chápu, že chcete otázkami provokovat, ale připadají mi trochu nesmyslné a odporující Vašemu komentáři. Na první bych odpověděl vždycky i nikdy - podle situace. A na druhou všechny, které se špatně interpretují.
Položím jinou - jak si prověřujete, že je Vaše víra živá a ne zkostnatělá?


Re: otázky?

6.2.2014 23:59 vložil Zinnia

A může člověk vůbec sám u sebe poznat, jestli je jeho víra živá, a ne zkostnatělá? Řekla bych, že tenhle slovník je jeden z prvních kandidátů na přehodnocení, protože pak nám křesťanům okolí nerozumí a my mezi sebou taky nemusíme vždycky myslet totéž. (Já třeba skutečně nevím, co si představit pod "zkostnatělou vírou", i když tak nějak snad tuším.)


Re: Re: otázky?

7.2.2014 07:21 vložil Mahďák

Živost, či neživost (zkostnatělost :-) )souvisí s opravdovostí. Měl bych se ptát: "Pane Ježíši, jdu po správné cestě?" A Bůh odpovídá...
Ale to už jsme odbočili od tématu. Je těžké položit na tento článek otázku, protože je dle mého především určený pastýřům (biskupům a kněžím). My jsme v roli stáda, které oni vedou a naším úkolem je dobře naslouchat a poslouchat pokyny pastýře. Je ale jedna otázka. Nejsme "tupé" stádo? Rozumíme smyslu pokynů pastýře? A pokud ne, ptáme se? Možná by pak mohl pastýř lépe zhodnotit které zvyklosti jsou už zastaralé a ... změnit je.


Re: Re: Re: otázky?

7.2.2014 10:59 vložil Zinnia

Právě - a ta slova jsou v tomhle smyslu používána jinak než v běžné mluvě, jako mnohá další. Což není samo o sobě špatně, možná i naopak, ale je pak problém se dorozumět s okolím. Tady je obrovská spousta prostoru, co může ovce dělat i bez pastýře - k tomu, aby křesťan "odkostil" svůj slovník, způsob komunikace nepotřebuje změnu pravidel nebo schválení shora.
Poznámka - i obracení se na Boha může být v tomto smyslu velmi zkostnatělé, může být manýrou, pokud do otázky zároveň nevpustíme pochybnost. Ale vím, že to tak myslíte, i s tou pochybností :)
A ještě - ano, je zde magisterium, jsou zde pastýři. Ale v církevních dokumentech (možná bych byla schopná dohledat konkrétní odkaz) najdeme pasáže o tom, že tato poslušnost stáda nemá a nesmí být pasivní - tupá. I na ovcích je, aby přemýšlely i nad těmi pokyny. Ty velké změny je jistě potřeba mezi pastýřstvem projednat, koneckonců oni na to obvykle mají vzdělání a rozhled (aspoň doufám) ale hlas ovcí by neměl zapadnout (když chtějí větší salaš, vědí, o čem mluví, an rozdíl od pastýře, který nocuje ve světnici, řečeno obrazně).
Když jsem byla holka, chodilo se třeba do kostela mnohem víc "zahaleně". Že dneska v kostele vidíte ženské v kratší sukni, tričku bez rukávů, kluka v kraťasech je pro mě příklad dobrého "odkostění", které znamená mj., že dotyční berou "dům svého Otce" jako přirozenou součást svého života - a to je příklad něčeho, co lze odkosťovat snadno a zdola, aniž by bylo třeba systémových změn.


Re: Re: Re: Re: otázky?

9.2.2014 06:30 vložil Vladimír F.

dobrá vzpomínká,dlouhá sukně, bílá líčka,tak se pozná katolička :-)
Jako jo, neni problém,vkusne oblečení,podle módy,to je moc dobré a oko potěšující.
Ale myslím , že je to systémových změnách a samozřejmně o změně smýšlení.


Re: Re: Re: Re: Re: otázky?

9.2.2014 14:23 vložil Zinnia

Ale to souvisí - změna smýšlení se pozná i v tom každodenním. Oltář čelem k lidem není "jen" vnějšková věc, ale plod přehodnocení určitého pohledu, názoru, zvyklosti, pohledu na úlohu a postavení kněze atd. Malé děti v kostele jsou rovněž relativní novum a odrážejí posun od chápání mše jako mystéria pro vyvolené k shromáždění kolem Krista-bratra všech. Atd. Čili tyhle malé věci signalizují proměnu přístupu, a zároveň ji spolupůsobí.


Re: otázky?

9.2.2014 14:46 vložil Vladimír F.

No na Váš příspěvek se neda nereagovat.....mluvite o nesmyslnosti nebo tak nejak.
Hledání smyslu je celoživotní práce,je dobře , že hledáte,jen neodvádějte pozornost svými otázkami,pardon


Nejsrozumitelnější odpověď

6.2.2014 21:15 vložil Servitor

dává Exhortace článkem 49:
49. Vyjděme, vyjděme nabídnout všem život Ježíše Krista. Opakuji tady celé církvi to, co jsem mnohokrát řekl kněžím i laikům v Buenos Aires: preferuji církev havarovanou, raněnou a špinavou, protože vyšla do ulic, spíše než církev, která ochořela uzavřeností a pohodlností a drží se vlastních jistot. Nechci církev, která se stará o to, aby byla středem, a která se nakonec uzavírá do spleti obsesí a procesů. Pokud nás má něco posvátně zneklidňovat a dělat našemu svědomí starosti, pak to, že mnoho našich bratří žije bez síly, světla a útěchy přátelství s Ježíšem Kristem, bez společenství víry, které je přijímá, bez horizontů smyslu a života. Více než strach z pochybení námi doufám pohne strach z uzavřenosti do struktur, které nám dávají falešnou ochranu, do norem, které nás přetvářejí v nelítostné soudce, do zvyků, v nichž se cítíme klidně, zatímco venku je množství hladovějících a Ježíš nám bez ustání opakuje: „Vy jim dejte jíst“ (Mk 6,37).


Re: Nejsrozumitelnější odpověď

9.2.2014 06:36 vložil Vladimír F.

Bracho,sorráč. trochu předbíháš, mně je jedno, že jsi o par exhortací doppředu,ale medituj tu dnešní a nepis , co bude v dalším díle.....Jinak text 49, je opet udernej.A kdyz jsem sledoval msi na pláži Copacabánna, tak jsem byl hotovej(U televize)
Mej se


Protokol!

6.2.2014 12:59 vložil Avatar

Tak myslim, že papežové typu JPII a F, ale i občas BXVI, byli přeborníky v porušování protokolu a tím rozčilují a zároveň darují radost a spontánnost evangelia. Zejména tedy papež František, že. Se divím, že ho ještě nikdo nezastřelil... (z vlastních lidí především ;-)


Re: Protokol!

6.2.2014 23:56 vložil Zinnia

Ale v tomhle úryvku se myslím mluví spíš o "protokolu" ve smyslu předpisů a pravidel církevních, a ne "pravidel společenského styku". Těch prvních je podle mě zbytečně moc anebo jsou zbytečně nápadná a strhávají k sobě často pozornost na úkor podstaty - za "křesťanské" pak považujeme spíš to, zda dotyčný šel v neděli do kostela a v pátek si nedal steak, než to, jak dejme tomu dokázal někomu něco odpustit, jak žije střídmě, jak je pokorný. Samozřejmě, danost pravidel pomáhá se orientovat a není na místě k nim přistupovat stylem "zrušit všecko a hned". Ale bylo by k prospěchu věci, kdybychom jako církev, křesťané dávali víc najevo, že pravidla jsou značky na cestě, ale že hlavně jde o tu cestu a její vyústění.
Ježíš dal koneckonců pravidla jen dvě: Miluj Boha a miluj svého bližního jako sebe sama.


Reagovat v této diskusi může jen registrovaný uživatel. V případě zájmu se registrujte ZDE. Pokud jste již registrován/a, můžete se přihlásit ZDE.



Aktuální číslo 38 18. – 24. září 2018

Letní rekord koledníků

Slova „Tříkrálová sbírka“ a „rekordní“ se vedle sebe ocitají ve zprávách o výsledcích koledování. Nového rekordu se ovšem koledníkům podařilo dosáhnout minulou…

celý článek


Mluví se o nich na každém rohu

Co znamená výraz „křesťanské hodnoty“? Jak se zvěst evangelia může změnit v hodnotový systém? Jak je možné, že se „křesťanské hodnoty“ stávají zásadním…

celý článek


Výchova k občanství

Demokracie nemůže bez osobní odpovědnosti občanů za věci veřejné dobře fungovat, a právě proto vyžaduje neustálou výchovu – a to nejen mládeže, ale i dospělých.

celý článek


Jak se Pobaltí chystá na příjezd papeže?

V předvečer papežovy návštěvy pobaltských zemí – Estonska, Lotyšska a Litvy – odpověděl na dotazy KT PHILIPPE JOURDAN, francouzský biskup, který od roku 2005 působí…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay