To je nádherný citát, to fakt řekl? Tím podle mě vystihl něco velmi podstatného. Nejenže i ti "chudí", kteří čekají na milodar, jsou většinou neskutečně vděční za milé osobní slovo,oslovení jménem atd. (třeba "naši" kostelní žebráci), ale dát bůra, pytlík rohlíků, poslat někam peníze je něco úplně jiného, než se odvážit "podívat se" na toho druhého doopravdy, zjistit, kdo je, jak na tom je. Přitom právě to setkání může proměnit a obdarovat i nás, ja jsem mockrát udělala zkušenost.
Líbí se mi, že se v evangeliu tolikrát opakuje, jak se Ježíš, třeba při uzdravování, někoho dotkl, podíval se na něj - myslím, že to je právě tohleto.

Svatý otec František to řekl u příležitosti projevu milosrdenství. Ptal se, jestli když jdeme okolo žebráka, vhodíme minci a jdeme dál. Na to reagoval tímto způsobem.
Milosrdenství není odškodné, od toho jsou pojišťovny. Je to projev víry a obdarovaný to tak chápe. Proto se za Kristem táhly zástupy, kdežto za Jidášem nešel nikdo, ačkoli dobročinnost byla jeho náplní. Svatý otec Benedikt XVI u příležitosti hodnocení charit prohlásil, že pokud není před hmotnou pomocí nabízena především pomoc duchovní, je takové jednání zbytečné a Církvi nenáleží.