Tak zrovna tady teď diskuze nevázne. U minulých vybraných nemainstreamově necitovaných úryvků nicméně vázla... Pojďme ale ostřeji: každým rokem od(padá)chází v katolické církvi 1000 kněží ze služby. Je to jen mizivá statistika z celkového počtu 410 tis. kněží? Jsou to všechno Jidášové, kteří šli svou cestou? Za kolik z nich mají zodpovědnost představení, či vlastní spolubratři, nebo i farníci? A co další bratři a sestry, kteří rezignovali před neprůstřelným, byrokratickým a zastydlým stylem některých "vyšších církevních pater" jak je uvedeno v meditaci? Co s tím? Nebyla by na čase nějaká kající bohoslužba české biskupské konference vůči církvi?

Jako řadová věřící určitě postrádám větší otevřenost, bratrskost "vyšších pater" vůči nám "nýmandům": už jen to, že objeví-li se ve farnosti biskup, staví se Potěmkinova vesnice. A pokud se vůbec objeví... Jasně, je i chyba věřících, že někdy ani nevědí, jak se jejich biskup jmenuje nebo jak vypadá (když máme ty internety a na nich se dá najít všecko...). Ale dostat se ke svému biskupovi, moci mu napsat, zavolat, když např. ve farnosti narazíme na nějaký problém (jako potrhlého faráře, jak se stalo před pár lety u nás), a dostat od něj odpověď - to není běžné a je to špatně, je-li biskup skutečně pastýřem své diecéze.
Ale nevím, jak by podle Vás taková "kající bohoslužba" měla vypadat. Mně by stačilo, kdyby se "vyšší patra" méně chovala jako vrchnost a více jako normální lidi.
K "odpadlým" kněžím - rozhodně není na místě soudit. Ani Jidášové, ani oběti. Pokud někdo cítí, že na danou službu nemá, nezvládá ji, ničí ho, je na místě odejít. jako to udělal pp Benedikt.