Diskuse

Vcítit se do situace

25.1.2014 12:53 vložil Servitor

Svatý otec František klade důraz na vytváření a působnost místních církví. Jak sám uvádí, nemůže být všude a proto nabádá k ozdravné decentralizaci. Jde tedy o vytvoření místních církví, které by se později (až bude vyjasněn jejich statut) mohly sdružovat do biskupských konferencí.
Evangelizovat (protestantský termín) – vychovávat musí každý to, co je v jeho rukách, co mu bylo svěřeno a nebo čeho se sám chopil. Za to nese odpovědnost.
V prvé řadě musí každý vychovat sám sebe a to v každé době a každé situaci. Za to odpovídá.
Rodiče (pokud se nerozvedou) odpovídají za výchovu svých dětí a směr jejich dalšího života. Dobré finanční zajištění a luxus jsou nepodstatné.
Kněz odpovídá za to, že mu farníci nepřestanou chodit do kostela a nic nepomůže zednická lžíce (dneska kalkulačka) a naleštěný chrám.
Biskup zase odpovídá za to, že mu věřící v diecézi nebudou volit komunisty, přičemž účast v různých spolkách a nadacích jsou nepodstatné.
Chceme-li hodnotit exhortaci, musíme si nejprve přiznat základ, ze kterého vycházíme. Jinak létáme v oblacích.


jsem si vědom nedokonalosti

25.1.2014 05:08 vložil Vladimír F.

Děkuji Bohu za to , že vnímám Jeho velikost.V porovnání s mojí nedokonalostí, protože v Něm mám jistotu, že mé přehmaty, může použít, přetvořit...prostě řečeno doladit.Mám radost, že potkávám lidi, kteří hledají smysl života,žijí v náročných podmínkách, bez perspektivy a lásky.Najdou se mezi nimi tací, kteří se z toho vyhrabou a zkusí začít jinak a lépe.Ve chvíli , když vidím , že se jim daří děkuji Bohu a prosím o Ducha vytrvalosti pro ně i pro mě.To je pro mě Evangelium.


Jak odpovídat na takovéhle otázky?

23.1.2014 00:01 vložil Jiří Edy Zajíc

Nápad využít webové stránky KT k seriálu inspirativních debat nad exhortací Radost evangelia jsem pokládal za skvělý, konečně využívající možnost internetu aspoň trochu přiměřeným způsobem. A když jsem zjistil, že tím, kdo měl tomu dodávat nějakou kvalitní podobu, je Romuald Š. Rob, tak jsem ten nápad všude propagoval a zval lidi (např. na víkendovém setkání sekulárních františkánů) na stránky katydu.

Zatím se mi ovšem ty otázky, ke kterým se má vést debata, jeví dost schématické.
Jak může člověk upřímně odpovědět na otázku, zda je dostatečně empatický vůči těm, kterým by měl zprostředkovat "radost z evangelia!? Sotva jinak, než, že někdy jo, a někdy ne. Že záleží na různých okolnostech - a to jak na straně vlastní, na straně partnera. A dokonce i na okolnostech, které oba nemohou ovlivnit. Zkrátka realistická odpověď vyústí v banalitu.
A totéž z otázkou, jestli dokážeme přiznat své nedokonalosti. Někdy ano, možná i docela radostně - a jindy bychom se k nim nepřiznali ani za nic. Před někým a v nějakých případech nám to celkem potíže nečiní - a zase u jiných je to horší než překročit vlastní stín.

Možná by za uvažování stály otázky, zda podle naší zkušenosti běžná pastorace, typická kázní, obvyklý způsob výchovy v katolických rodinách, převládající atmosféra ve farnostech .... vede k té empatii a schopnosti uznat své nedokonalosti. Případně co k tomu napomáhá a co naopak ne. A co nám osobně pomohlo, abychom v tom nějak rostli.
;-)


Re: Jak odpovídat na takovéhle otázky?

23.1.2014 10:29 vložil Romuald

No vidíte, jakou naše otázky vyvolaly odpověď :-) Budem rádi za jakékoliv zlepšení. Myslím si ale, že i na tyhle otázky se dá reagovat poněkud obsažněji. Například: má dokonce i farář přiznávat své chyby před farníky? Dělá to? Nebo se dočká pochvaly i za své chyby? Myslím, že rozprava na toto téma není lichá. A co teprve biskupové? Takový pastorační kající list biskupů vůči bratřím a sestrám v diecézích. Mazec! To by bylo..!


Re: Re: Jak odpovídat na takovéhle otázky?

27.1.2014 13:58 vložil Vladimír F.

Romuald napsal

No vidíte, jakou naše otázky vyvolaly odpověď :-) Budem rádi za jakékoliv zlepšení. Myslím si ale, že i na tyhle otázky se dá reagovat poněkud obsažněji. Například: má dokonce i farář přiznávat své chyby před farníky? Dělá to? Nebo se dočká pochvaly i za své chyby? Myslím, že rozprava na toto téma není lichá. A co teprve biskupové? Takový pastorační kající list biskupů vůči bratřím a sestrám v diecézích. Mazec! To by bylo..!
Takový pastorační kající list biskupů vůči bratřím a sestrám v diecézích. Mazec! To by bylo..!

Romualde to mě oslovilo....fakt máš recht,ještě by jim k tomu mohli pustit něco od U2.
Třeba písen o jednotě -One.-Jedno tělo, jedna krev. Doporučiji tuto píseň a vůbec názory,pohledy ,inspiraci křesťana Bona Voxe. Když členové kapely dávaly píseň One do kupy , tak byla kapela kousek od rozpadu.Bono mluví o jednotě , ale o jednotě , že každý jsme jiný.To neni jednota hipíků, ale jednota punckrocková


Re: Jak odpovídat na takovéhle otázky?

23.1.2014 22:50 vložil Petra B.

Děkujeme moc za inspiraci! Máte pravdu, pokaždé přemýšlím, zda by měly být otázky obecné a tudíž zodpověditelné pro širší okruh čtenářů nebo konkrétnější, kde je ale riziko, že se budou týkat jen užší skupiny lidí. Přesto myslím, že pokud by se na naše otázky odpovídalo opravdu upřímně, je možné, že bychom nakonec dospěli i k těm Vašim. Ještě jednou díky za podnět k zamyšlení!


Re: Jak odpovídat na takovéhle otázky?

25.1.2014 05:23 vložil Vladimír F.

Přiznám se ,Váš přispěvek do diskuse je dlouhý, proto jsem ho projel jen letmo,ale vnímám , že máte hodně nápadů a možných i pestrých odpovědí .To se mi líbí. Zmiňujete O.Romualda.Můžu Vám řict, že otázky , které pokládá jsou někdy na tělo, ale to je dobře,tak je to spravne a tak to ma byt......Hlavně on sám je upřimnej a klidně svoji nedokonalost přizná.
Otázky pastorace , v běžném životě, mezi hledajícími a na okraji společnosti si musime klást.Tam nám nic nepomůže Víra bez skutků.
Měl jsem hlad a dali jste mi najíst ?Byl jsem ve vězení a .....


Dokážeme přiznat vlastní nedokonalost?

22.1.2014 21:19 vložil Mahďák

A což takhle se slabostmi chlubit? (2. Korintským 12,9). Cvičit se v pokoře je sice zpočátku nepříjemné, ale velmi osvobozující. Chlubíme se Kristem, ne sami sebou.


Umíme se vcítit?

22.1.2014 21:11 vložil Mahďák

Nevím jestli by mělo velký smysl hlásat Krista bez lásky, bez empatie. Lásce se neustále učíme. I ta naše nedokonalá snaha je předáváním víry a přitom třeba nemusíme říct ani slovo. Papež mluví o poctivosti, o poctivosti v naplňování přikázání lásky. Slova pak z té lásky přirozeně vytrysknou.


náročné výzvy

22.1.2014 10:22 vložil Inigo

Obě otázky jsou náročnou výzvou k upřimnosti svědka víry. Vcítit se do postojů druhého je velmi těžké. Asi to není jen empatie, emoční inteligence atd, ale hodně hluboký postoj pokory, úcty ke svobodě a originalitě našeho bližního. Je také dost příkladů apokalyptických jezdců z tábora tradicionalistů, kteří hned kamenují lidi okolo sebe.

Druhá otázka je snad ještě těžší. Zkouším se ohlížet za posledních 25 let, jak se učíme v církvi pokoře, přiznávat své slabosti. V roce 2 000 nám nabídl velký příklad papež Jan Pavel II. Sněm církve nám napověděl, že je to hodně těžký úkol přijmout své dějiny. Velmi těžkým je např. přijmout selhání křesťanů v době nesvobody. Vidět věrné svědky víry ve vězeních a vidět ty, kteří situaci využívali ke svému rozvoji kariery. Hodně nás může naučit pokoře velké téma jako je selhávání kněží a postoj papeže Františka. Někteří srovnávají církev s armádou, která se snažila ve jménu obrany dobré pověsti zamést tato velká selhání a násilí vůči bezbráným obětem pod koberec. Jak se naučit přiznat slabosti a zároveň umět uvést situaci do kontextu a ukázat na dobrou službu většiny.


Re: náročné výzvy

22.1.2014 10:28 vložil Inigo

Inigo napsal

Obě otázky jsou náročnou výzvou k upřimnosti svědka víry. Vcítit se do postojů druhého je velmi těžké. Asi to není jen empatie, emoční inteligence atd, ale hodně hluboký postoj pokory, úcty ke svobodě a originalitě našeho bližního. Je také dost příkladů apokalyptických jezdců z tábora tradicionalistů, kteří hned kamenují lidi okolo sebe.

Druhá otázka je snad ještě těžší. Zkouším se ohlížet za posledních 25 let, jak se učíme v církvi pokoře, přiznávat své slabosti. V roce 2 000 nám nabídl velký příklad papež Jan Pavel II. http://cchma.cz/docs/Pamet_a_smireni.pdf
Sněm církve nám napověděl, že je to hodně těžký úkol přijmout své dějiny. Velmi těžkým je např. přijmout selhání křesťanů v době nesvobody. Vidět věrné svědky víry ve vězeních a vidět ty, kteří situaci využívali ke svému rozvoji kariery. Hodně nás může naučit pokoře velké téma jako je selhávání kněží a postoj papeže Františka. Někteří srovnávají církev s armádou, která se snažila ve jménu obrany dobré pověsti zamést tato velká selhání a násilí vůči bezbráným obětem pod koberec. Jak se naučit přiznat slabosti a zároveň umět uvést situaci do kontextu a ukázat na dobrou službu většiny.
Mezinárodní teologická komise
PAMĚŤ A SMÍŘENÍ:
CÍRKEV A VINY MINULOSTI


Re: náročné výzvy

24.1.2014 08:58 vložil Avatar

Padre Hurt pěkně!! :-)


Reagovat v této diskusi může jen registrovaný uživatel. V případě zájmu se registrujte ZDE. Pokud jste již registrován/a, můžete se přihlásit ZDE.



Aktuální číslo 38 18. – 24. září 2018

Letní rekord koledníků

Slova „Tříkrálová sbírka“ a „rekordní“ se vedle sebe ocitají ve zprávách o výsledcích koledování. Nového rekordu se ovšem koledníkům podařilo dosáhnout minulou…

celý článek


Mluví se o nich na každém rohu

Co znamená výraz „křesťanské hodnoty“? Jak se zvěst evangelia může změnit v hodnotový systém? Jak je možné, že se „křesťanské hodnoty“ stávají zásadním…

celý článek


Výchova k občanství

Demokracie nemůže bez osobní odpovědnosti občanů za věci veřejné dobře fungovat, a právě proto vyžaduje neustálou výchovu – a to nejen mládeže, ale i dospělých.

celý článek


Jak se Pobaltí chystá na příjezd papeže?

V předvečer papežovy návštěvy pobaltských zemí – Estonska, Lotyšska a Litvy – odpověděl na dotazy KT PHILIPPE JOURDAN, francouzský biskup, který od roku 2005 působí…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay