Dokázala se americká společnost vyrovnat s rasismem?

Vydání: 2015/34 V sousedství uprchlíků, 18.8.2015, Autor: Roman Joch

Příloha: Perspektivy 34

Uplynul rok od rasových nepokojů v americkém městečku Ferguson, kdy bílý policista zastřelil černošského mladíka. Podobný incident se nyní odehrál v Texasu. Znamená to, že americká společnost je dosud rasistická?


© Jan Heralecký

Amerika je multirasovou společností, v níž procento bělošské populace klesá, procento latinskoamerické populace stoupá a procento populace černošské je stabilní. Zatímco v roce 1980 bylo v USA 80 % bělochů, 6 % Latinoameričanů a 13 % Afroameričanů, nyní je bělochů 70 %, Latinoameričanů 11 % a černochů stále 13 %. Stoupá také procento Američanů asijského původu, dnes je to 6 %. V polovině století už budou běloši v menšině.

Když se člověk dívá na ten mix ras a etnik, z nichž je tvořen americký národ, je překvapen tím, jak poklidně mohou spolu žít – poklidně vzhledem k tomu, jak špatně by to mohlo dopadnout, i vzhledem k některým jiným společnostem ve světě. Přesto samozřejmě není vše ideální a téma rasové různosti je v americkém společenském vědomí stále silným faktorem. Ideálu, dle něhož by rasová příslušnost nehrála při posuzování člověka žádnou roli, stále nebylo v Americe dosaženo.

Ten byl přitom zahrnut už v zakládajícím dokumentu USA, Deklaraci nezávislosti z roku 1776: „Tyto pravdy pokládáme za samozřejmé, že všichni lidé jsou si stvořeni rovni a obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, mezi nimiž jsou právo na život, svobodu a usilování o štěstí.“ Tento ideál velice oceňoval během své první návštěvy USA právě svatý papež Jan Pavel II. Přesto byla myšlenka rovnosti ras na počátku novodobých dějin Ameriky pošlapána tím nejhorším způsobem – otrokářstvím. Otrokářství bylo v USA prvotním hříchem „rasové otázky“, z něhož se odvíjely hříchy ostatní.

Otcové zakladatelé věděli, že otrokářství je s jejich ideálem neslučitelné a že bude muset být odstraněno. Doufali, že se tak stane postupně, pozvolně, nenásilně. V tom se mýlili – nakonec bylo zrušeno za dramatických událostí občanské války, před sto padesáti lety.

Poté přišly segregace a diskriminace. Těm odzvonilo před půlstoletím. Když černošský reverend Martin Luther King na masové demonstraci ve Washingtonu v srpnu 1963 promlouval: „Mám takový sen, že jednoho dne mé čtyři malé děti budou posuzovány podle svého charakteru, a nikoli podle barvy pleti“, většina bílých Američanů chápala, že mluví nejen jako jejich křesťanský bratr, ale i jako Američan, který chápe americké zakládající ideály lépe než mnozí bílí. V tom momentu hnutí za občanská práva Afroameričanů vyhrálo.

Ovšem sen Martina Luthera Kinga o barvoslepé společnosti, o tom, že lidé budou posuzováni podle svého charakteru, nikoli podle barvy pleti, naplněn nebyl. Po zrušení a zákazu diskriminace přišla „pozitivní diskriminace“, affirmative action, v podobě preferenčního přijímání příslušníků historicky znevýhodněných menšin, především černochů a Latinoameričanů, do škol a do zaměstnání. Důsledkem je, že na prestižní univerzity se dostane méně talentovanějších studentů jiných ras, než by odpovídalo čisté meritokracii; v tomto ohledu největší obětí affirmative action jsou studenti východoasijského původu, kteří mají vzhledem k zastoupení v populaci nejlepší studijní výsledky.

Úspěchy a neúspěchy multirasového soužití

Vždy se samozřejmě najdou rasisté, a to mezi všemi rasami, nicméně institucionalizovaný rasismus bělochů je už v USA minulostí. Nejlépe je to vidět na tom, jak lidé „hlasují nohama“, což je případ především Latinoameričanů (ale i Asijců), kteří se chtějí do USA legálně či nelegálně dostat. Tuto zemi totiž vidí pro sebe a své děti jako mnohem větší příležitost, než jsou společnosti, do nichž se narodili.

Velkým úspěchem USA jsou integrované komunity imigrantů z Asie a jejich potomků. Tím nemyslím jen „tradiční“ komunity Číňanů a Japonců, které žijí v USA už sto padesát let, ale i relativně mladou komunitu Korejců. Jiným příkladem jsou Američané indického původu. Nejenže tato komunita spravuje většinu hotelových řetězců, tedy je úspěšná v byznysu, ale dva Američané indického původu jsou dnes už guvernéry dvou států.

A tak bychom mohli pokračovat – úspěšná komunita kubánských Američanů, málo známí, zato velice úspěšní černošští imigranti z Nigérie atd. To jsou úspěchy multirasového soužití. Co jsou neúspěchy? Vždy vyvolává zlou krev, když je míra kriminality, především násilné, u různých komunit různě vysoká. Černošská komunita tvoří jen zlomek populace, je však odpovědná – především mladí muži – za polovinu násilné trestné činnosti. Je to dáno především rozpadem rodin, vyrůstáním mladých chlapců v neúplných rodinách bez otců a škodlivou módou gangů.

Vzhledem k tomu, že Afroameričané nepoměrně více páchají trestnou činnost, jsou i nepoměrně častěji oběťmi policejního násilí. Statistiky oprávněnosti použití policejní zbraně však ukazují, že pokud jste nevinný podezřelý běloch, je pravděpodobnější, že proti vám policista vytáhne zbraň, než jste-li nevinný podezřelý černoch. Nelze tedy říci, že policie v USA je předpojatá vůči Afroameričanům. Kromě toho jsou policejní sbory a hlídky záměrně rasově smíšeny tak, aby to odpovídalo místní populaci.

A skončit můžeme stejně, jako jsme začali: rasové vztahy v USA, ačkoli nejsou ideální, jsou mnohem lepší, než by pestrost společnosti napovídala. Přejme si, aby multirasové společnosti v Evropě měly alespoň natolik dobré soužití, jako je tomu v USA.

Autor je politolog, ředitel Občanského institutu.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Přílohy, Články



Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay