Deset let s Novou

Vydání: 2004/5 Ďábel, 9.9.2004, Autor: Jaroslav Šebek

KOMENTÁŘ JAROSLAVA ŠEBKA
V rytmech "novamby" protančili příznivci naší první a zároveň největší soukromé televize až k vyvrcholení oslav desátého výročí její existence. Bývalý ředitel Novy jako schopný manažer hned na počátku správně odhadl, že většinový český divák není po čtyřicetiletém půstu zvědavý na nějaké hlubokomyslné úvahy a neprahne po vzdělávacích dokumentech. Ke spokojenosti bude potřebovat svou každodenní porci násilí a krve, dojímavých slaďáků, povrchní zábavy a nějaké povyražení v pozdních nočních hodinách. Díky tomu následoval v krátké době obrovský úspěch, nesrovnatelný s podobnými pokusy v ostatních postkomunistických státech. Byl to také jeden z dokladů toho, že dlouholetá devastace v morální i duševní oblasti během komunistické éry se u nás projevila možná víc, než jsme si byli ochotni připustit. V národě, který byl odkojen normalizačními estrádami, nebylo tak těžké najít vděčné publikum. Pouze úroveň produkce šla postupně dolů a tvůrci "novácké" zábavy dokazují, že ještě nedosáhli dna a mají stále kam klesat. Faktem však zůstává, že komerční charakter Novy vnesl do polistopadových českých poměrů novinku v podobě tvrdého zavádění tržních zásad do televizního světa. Pan exředitel nám ve svém pořadu popřál dobrou chuť k sobotnímu obědu a zároveň nás občas poučil o tom, že každá legrace něco stojí. S oblibou to připomínal zejména v okamžiku, kdy nespokojenci začali reptat, že jim rozptýlení ruší reklamy (nedobrovolnými sponzory Novy jsme se po prohrané arbitráži, kterou inicioval bývalý Železného partner CME, nakonec stali loni my všichni). Razantní příchod Novy na trh také rozhýbal poklidnou hladinu českého mediálního rybníka a vytvořil potřebné konkurenční prostředí. Negativním důsledkem toho byla skutečnost, že programové trendy soukromých médií se časem přenášely i do veřejnoprávní sféry, která se začala v boji o diváka přizpůsobovat míře (ne)vkusu většinového publika. Modlou televizního úspěchu se stala sledovanost, kvalita často pokulhává někde vzadu. Na všechny stesky lze pochopitelně namítnout, že každá televize má i svůj vypínač. Podle mě je to však jenom jedna z cest, spíše je potřeba se umět v předložené nabídce orientovat a bránit se manipulaci, k níž obrazovka svádí. V tom by mohlo v budoucnu pomoci třeba zavedení mediální výchovy do škol. Pak se snad dočkáme i toho, že budeme vůči záření planety Nova trochu více imunní.

komentar@katyd.cz Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 17 24. – 30. dubna 2018

Kardinál Josef Beran už je doma

Kardinál Josef Beran je po více než půl století zpátky doma. Přivítaly ho zvony chrámů v celé republice. Ze země odjel v roce 1965, ale ve své svatovítské katedrále…

celý článek


Studenti se na Velehradě zabývali odpovědností

Více než šest set mladých lidí přijalo minulý týden pozvání na Studentský Velehrad. Setkání, které od čtvrtka do neděle na poutním místě už počtrnácté uspořádalo…

celý článek


Desátá Noc kostelů už za měsíc

Jubilejní Noc kostelů se v českých a moravských diecézích uskuteční už za necelý měsíc. Brány chrámů se otevřou v pátek 25. května. Právě v těchto dnech se připravují…

celý článek


Selhání, za které platíme dodnes

Kdysi filipo-jakubská noc, nedávno Vatra míru, dnes „pálení čarodějnic“. Poslední označení v sobě skrývá historii, na niž bychom neměli zapomenout a na kterou se…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay