Deset let s Novou

Vydání: 2004/5 Ďábel, 9.9.2004, Autor: Jaroslav Šebek

KOMENTÁŘ JAROSLAVA ŠEBKA
V rytmech "novamby" protančili příznivci naší první a zároveň největší soukromé televize až k vyvrcholení oslav desátého výročí její existence. Bývalý ředitel Novy jako schopný manažer hned na počátku správně odhadl, že většinový český divák není po čtyřicetiletém půstu zvědavý na nějaké hlubokomyslné úvahy a neprahne po vzdělávacích dokumentech. Ke spokojenosti bude potřebovat svou každodenní porci násilí a krve, dojímavých slaďáků, povrchní zábavy a nějaké povyražení v pozdních nočních hodinách. Díky tomu následoval v krátké době obrovský úspěch, nesrovnatelný s podobnými pokusy v ostatních postkomunistických státech. Byl to také jeden z dokladů toho, že dlouholetá devastace v morální i duševní oblasti během komunistické éry se u nás projevila možná víc, než jsme si byli ochotni připustit. V národě, který byl odkojen normalizačními estrádami, nebylo tak těžké najít vděčné publikum. Pouze úroveň produkce šla postupně dolů a tvůrci "novácké" zábavy dokazují, že ještě nedosáhli dna a mají stále kam klesat. Faktem však zůstává, že komerční charakter Novy vnesl do polistopadových českých poměrů novinku v podobě tvrdého zavádění tržních zásad do televizního světa. Pan exředitel nám ve svém pořadu popřál dobrou chuť k sobotnímu obědu a zároveň nás občas poučil o tom, že každá legrace něco stojí. S oblibou to připomínal zejména v okamžiku, kdy nespokojenci začali reptat, že jim rozptýlení ruší reklamy (nedobrovolnými sponzory Novy jsme se po prohrané arbitráži, kterou inicioval bývalý Železného partner CME, nakonec stali loni my všichni). Razantní příchod Novy na trh také rozhýbal poklidnou hladinu českého mediálního rybníka a vytvořil potřebné konkurenční prostředí. Negativním důsledkem toho byla skutečnost, že programové trendy soukromých médií se časem přenášely i do veřejnoprávní sféry, která se začala v boji o diváka přizpůsobovat míře (ne)vkusu většinového publika. Modlou televizního úspěchu se stala sledovanost, kvalita často pokulhává někde vzadu. Na všechny stesky lze pochopitelně namítnout, že každá televize má i svůj vypínač. Podle mě je to však jenom jedna z cest, spíše je potřeba se umět v předložené nabídce orientovat a bránit se manipulaci, k níž obrazovka svádí. V tom by mohlo v budoucnu pomoci třeba zavedení mediální výchovy do škol. Pak se snad dočkáme i toho, že budeme vůči záření planety Nova trochu více imunní.

komentar@katyd.cz Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 14. – 20. srpna 2018

Nanebevzetí s procesím i kroji

V neděli 12. srpna prožívala řada farností a mariánských poutních míst slavnost svátku Nanebevzetí Panny Marie, který připadá na tuto středu. Jde o jedno z nejčastějších…

celý článek


„Osmašedesátý“ v Katolických novinách

Pražské jaro umožnilo církvi – byť jen nakrátko – rozvinout své aktivity. Nové možnosti se otevřely i tehdejším Katolickým novinám. Atmosféru z doby před padesáti…

celý článek


Kaplani pomáhají, dokud je potřeba

Práce vojenského kaplana neznamená jen být nablízku kamarádům na bojišti. V případě potřeby musí sloužit i jejich blízkým. Jak taková pomoc vypadá po skonu tří českých…

celý článek


Jak správně využívat Facebook?

„Čas je nejcennější dar, kterého se nám od Boha dostává, a je třeba jej umět užívat,“ uvedl na svém facebookovém účtu papež koptské pravoslavné církve Tavadros…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay