26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Český antiklerikalismus věčně živý

7. 6. 2016

|
Tisk
|

Zdanit náhrady z církevních restitucí či dokonce zkonfiskovat církevní budovy v areálu Pražského hradu. – S takovými návrhy přicházejí v poslední době představitelé různých politických stran. Zdá se, že proticírkevní karta přináší stranám politické body. Proč?

Vydání: 2016/24 Noc kostelů v tramvaji i při lití zvonu, 7.6.2016, Autor: Stanislav Balík

Příloha: Perspektivy 24



ÚHEL POHLEDU Stanislava Balíka
Jihočeské krajské zastupitelstvo, kterému dominuje koalice sociálních demokratů a komunistů, navrhuje, aby stát zdanil finanční náhrady, které dostávají církve za majetek nevydaný v církevních restitucích. Až vám příště někdo něco ukradne a bude náhodou donucen to po půl století vrátit, nachystejte se, že mu budete muset zaplatit. Princip je to stejný.
Souběžně s tímto návrhem, který zcela odpovídá závěrům IX. sjezdu KSČM z poloviny letošního května (že bychom už opět žili v době, kdy plníme závěry bolševického sjezdu?), ohlašuje obdobnou věc přímo členka vlády – ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová, kterou do vlády nominoval Andrej Babiš. Ta už se dokonce ani nesnaží maskovat zdaněním, navrhuje přímo znárodňovat – zatím jenom areál Pražského hradu. Míří tím na údajně nenasytnou církev a argumentuje bezpečností prezidenta republiky. Že by přitom znárodnila nejenom církevní, ale i některé soukromé majetky (Lobkowiczové), na to se nehledí. Když se kácí les, lítají třísky.
Společnost by při všech podobných návrzích měla zpozornět – když se dnes navrhuje znárodňovat majetek církví, jak dlouho může trvat, než opět někdo dostane chuť na stolařovu hoblovku, knihvazačův lis nebo ševcův verpánek?
Smutné je, že oba návrhy nevzbuzují ve společnosti masivní odpor, ale naopak se setkávají s kladným přijetím. Znovu (pokolikáté už?) vidíme, že spolehlivou cestou, jak v českém národě získat podporu, je zaútočit na církve, zvláště na tu největší, katolickou. Vždyť se nemusíme ani moc snažit, aby nám vyskočila v hlavě potřebná klíčová slova: Hus, inkvizice, čarodějnice, křížové výpravy, hrabivost, odpustky... Často si myslíme, že jde o dědictví komunistického čtyřicetiletí, že právě toto byla klíčová doba pro zakořenění českého antiklerikalismu.
Historické kořeny
Celá věc je ale složitější. Ve skutečnosti to totiž byl již existující silný antiklerikalismus, který dovolil českým komunistům být vůči církvi a věřícím mnohem tvrdší než mohli být komunisté v Polsku či Maďarsku. Politika, kterou komunisté uplatňovali, nevznikla až po roce 1948, naopak, navazovala na dávné sny a tužby českých antiklerikálů. První jasné antiklerikální narážky se objevily v programu mladočechů už pro zemské volby v roce 1874. Mnoho let před rokem 1918 žádaly pokrokářské strany, ať stát nařídí církvi, aby při bohoslužbách používala národní jazyk a aby zrušila celibát. Tedy ne apel na církev, aby to provedla sama, ale výzva státu, aby konal – namísto zpátečnické církve. Ze stejného ranku byl požadavek na zrušení „klášternictví“, tedy na zákaz řeholí. Ne, nejde o rok 1950, kdy se tak skutečně stalo, ale o rok 1899, kdy se tento požadavek objevil v programu Strany státoprávní.
Když byly na samém počátku komunistické éry zrušeny církevní školy, byl naplněn požadavek Národní strany práce z roku 1925, zaštítěné lidmi kolem Hradu – jmény jako byli bratři Čapkové, Ferdinand Peroutka a další.
Nejdokonaleji zformulovali své antiklerikální představy čeští národní socialisté v letech 1918 (ještě před převratem) a 1924. Ve svých programech tehdy mj. žádali, aby bylo náboženství jako vyučovací předmět odstraněno ze škol; aby církvím bylo odňato vedení matrik; aby bylo zrušeno československé vyslanectví ve Vatikánu; aby nebyl uzavírán konkordát s Vatikánem; aby měl stát právo nominovat církevní funkcionáře; aby byl snížen a posléze zrušen státní příspěvek na církevní účely a zrušeny teologické fakulty; aby byly zavedeny jen národní (nikoli náboženské) památné dny a aby byl zaveden povinný občanský sňatek. Do dnešní atmosféry zcela zapadá požadavek národních socialistů z roku 1924, „aby kněží světským nepanovali a zboží nedrželi“ (inspirace pražskými artikuly). V téže době tato strana litovala, že církevní otázka nebyla dosud v nové republice vyřešena, takže klerikální kruhy údajně stupňují donekonečna své mocenské požadavky... Kdyby někdo vymazal časový údaj a tvrdil, že je to dnešní postoj části ČSSD, KSČM, ANO či hradního pána, asi bychom tomu věřili.
Povědomí o církvi tvoří zlovolná pověst o Koniáších
Proč to všechno připomínat? Abychom si uvědomili, že antiklerikalismus je dávným průvodcem českého národa. Že různé antiklerikální afekty jsou v našem veřejném prostoru přítomny snad i půldruhého století – což je jedním z důvodů, proč také nemůžeme očekávat jejich zmizení v řádu let či jedné generace.
Ne, kostely se nevyprázdnily až koncem 20. století. Rozsáhlé oblasti – např. Polabí – byly nábožensky vlažné již na počátku 20. století. Jiné oblasti byly tehdy ani ne vlažné, ale explicitně antiklerikální. Právo lidu psalo v roce 1904 o síle socialistů na Kladensku tímto způsobem: „Ve městě jako je naše, kam se bojí k církevním slavnostem dostavit klerikály dožadovaný arcibiskup a kde se proti zavítavším církevním hodnostářům konají bouřlivé demonstrace, takže takový církevní hodnostář vykoná své ceremonie a se strachem rychle naše město opouští...“
Samozřejmě že stejně tak lze ukázat na oblasti, které byly až ukázkově opačné. Když zemřel v roce 1987 Karel Plevák, farář v Lidečku, při pohřebních obřadech v kostele se s ním loučily mj. státní orgány (učitelka) a komunistický MNV se všemi složkami Národní fronty!
Nicméně celonárodní postoj mnohem spíš formulovala velká města a bohaté, úrodné kraje než valašské Lidečko. Součástí moderních národních pověstí se nestala ta, v níž by vystupovali kněží – národní buditelé, statečný lidický farář Štemberka či katoličtí mučedníci z doby komunismu. Namísto ní určuje národní povědomí o církvi zlovolná pověst o Koniáších, němčící církvi – opoře trůnu či hrabivých prelátech. Dokud tomu tak bude, budou mít politici různých, především levicových, stran nejen před volbami potřebu vozit se na vlně odporu vůči pokroucenému obrazu církve.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou