Bouře kolem Istanbulské úmluvy

Vydání: 2018/43 Pestrá Misijní neděle, 23.10.2018

Příloha: Perspektivy 43

Sněmovna hostila minulý týden odborný seminář o Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí, tzv. Istanbulské úmluvy. Přinášíme část argumentů a názorů, které během semináře zazněly.


 © Jan Hrubý

BRIEFING Tomáše Kutila a Jiřího Prinze

Na akci vystoupilo více než 15 odborníků, kteří hodnotili úmluvu na základě své specializace. Několikrát zaznělo, že hlavní cíl úmluvy – úsilí o omezení násilí především na ženách – je správný a potřebný. Rozpor je především v tom, zda má mít formu takové úmluvy a zda tato úmluva v sobě nenese i jiné významy, které jsou problematické.

Českou biskupskou konferenci zastupovala Monika Klimentová, nová vedoucí Tiskového střediska ČBK. „Jakékoliv násilí, zvláště na ženách, dětech nebo jinak slabých, považuje církev za trestuhodné a zcela zavrženíhodné. Navíc je třeba říci, že církev vždy hlásala rovnost pohlaví a křesťanské tradici je úcta k ženě vlastní,“ uvedla Klimentová. Zároveň zdůvodnila, proč se biskupové staví k úmluvě kriticky: „Úmluva ukazuje dějiny světa jako bojiště mezi mužem a ženou. Vztah mezi nimi by však měl být založen na vzájemné úctě, respektu a přátelství, nikoliv na třídním boji.“ K domácímu násilí lze podle ČBK přistupovat z psychologického, genderového či sociologického hlediska. Biskupům vadí, že úmluva pracuje pouze s tím genderovým. „Místo debat ohledně ratifikace dokumentu by bylo dobré se věnovat více pomoci obětem, prevenci či poradenství,“ podotkla mluvčí.

Právě obava z prosazování genderové ideologie a rozmělňování přirozených rozdílů mezi muži a ženami je zřejmě hlavní zdroj odporu církví proti této úmluvě. Podle právníka a ředitele odboru rovnosti žen a mužů Radana Šafaříka z Úřadu vlády však úmluva v tomto ohledu nepřináší nic nového, protože už Úmluva OSN o odstranění všech forem diskriminace žen, kterou Československo ratifikovalo v roce 1982, obsahuje následující pasáž: „Pro dosažení plné rovnoprávnosti mezi muži a ženami je nutná změna tradiční úlohy mužů, jakož i úlohy žen ve společnosti a v rodině. (...) Diskriminací žen je jakékoli činění rozdílu, vyloučení nebo omezení provedené na základě pohlaví.“

Istanbulská úmluva podle Šafaříka nepřináší žádné změny ani v trestním právu, vláda na jejím základě připravila jen jednu drobnou zákonnou úpravu. „Úmluva přináší především to, že prevence proti domácímu násilí bude trvalým závazkem vlády, bez ohledu na to, kdo bude zrovna u moci.“ Konkrétně podle něj například přinese povinnost financovat linku bezpečí, která u nás funguje od roku 2016, ale vláda zatím nemá povinnost ji financovat. „Specializovaných azylových domů je u nás pouze pět, bylo by jich ale potřeba mnohem víc, programy pro násilné osoby nabízejí dnes v souvislosti s domácím násilím pouze 400 míst ročně, odsouzených násilníků je ale zhruba 1 600,“ připojil Šafařík s tím, že právě do oblasti prevence a pomoci obětem může úmluva přinést výrazné zlepšení. „Mohly by pak vzniknout i další specializované policejní týmy k řešení domácího násilí. V ČR jsou zatím jen dva, ale byly by potřebné ve všech krajích.“ Násilí na ženách je u nás podle statistik stále velkým problémem. Každá třetí žena v ČR ho v nějaké formě zažila.

Otazníky, stereotypy i prevence

Několika odborníkům vadila nejasnost úmluvy – to, že některé pojmy definuje příliš vágně a není úplně jasné, co se za nimi může skrývat. Důvodová zpráva, kterou k úmluvě Rada Evropy vydala (dostupná zatím pouze v angličtině), to vysvětluje tím, že je na samotných státech, jak s konkrétními opatřeními naloží, a ponechává jim k tomu značný prostor. Týkat se to má i možnosti prolomení profesní mlčenlivosti: každý stát si má sám určit profese, na něž by se vztahovalo. Před tímto krokem však varovalo několik právníků, kteří na panelu vystoupili. „Prolomilo by to důvěru mezi klientem a advokátem,“ upozornil bývalý ústavní soudce Stanislav Balík.

Prezidentce Unie rodinných advokátů Daniele Kovářové zase vadí prodloužení promlčecí doby za trestné činy týkající se násilí na ženách. „Opravdu chceme tyto trestné činy vyzvednout jako ty nejnebezpečnější?“ divila se.

Několik postřehů připojil ve sněmovně párový terapeut Pavel Rataj. Podle něj jsou dnes na partnery ve vztahu kladeny extrémní nároky. „Nejčastěji se potkávám s vnímaným násilím, často psychického rázu, které jeden z partnerů pociťuje, ale druhý ho tak nezamýšlí,“ řekl s tím, že lidé dnes většinou neumějí dobře zacházet s odlišností. „Očekáváme ve vztazích celou řadu stereotypních chování. Pokud nejsou naplněny, roste frustrace a zklamání,“ připojil. Lidské chování je totiž podle něj na stereotypech založeno. „Úmluva říká, že se máme zabývat genderovými stereotypy, jako by si její autoři mysleli, že stereotypy mohou za to, že se děje násilí. Tak tomu ale není. Jsou v pořádku, jsou to automatizované způsoby očekávání, které učíme i naše děti,“ uvedl. Podle něj více než na ratifikaci úmluvy záleží na tom, jaké kroky budou následovat poté. „Máme něco, co můžeme nabídnout místo této úmluvy? Tím je třeba se zabývat,“ dodal.

Advokát Pavel Kříž, který je poradce ČBK v této otázce, vyčítá úmluvě to, že staví muže a ženy proti sobě – podobné dokumenty by podle něj měly mít pozitivní přístup. „Úmluva zakazuje diskriminaci na základě genderové identity a není jasné, co vše se pod tím může skrývat,“ namítá Kříž. Podle něj úmluva představuje také výzvu pro náboženskou svobodu. „Istanbulská úmluva v článku 14 přikazuje výuku, která bude podporovat genderově nestereotypní role, tedy něco jako pohádky o princeznách bojujících s draky. Genderově nestereotypní jsou také nejrůznější nově objevené genderové identity. Toto má platit také pro neformální vzdělávací instituce, včetně těch církevních, jak uvádí důvodová zpráva.“ Advokát Kříž se obává, že by tak veřejná moc mohla „vnucovat církvím ideologický pohled na to, co znamená být mužem a ženou“. Jak dodává, Istanbulská úmluva není milníkem v zavádění genderové ideologie, ale může její pozici posílit.

Podle Niny Novákové, bývalé poslankyně, je třeba hledat kořeny násilí a cesty co nejúčinnější prevence. Úmluva k tomu ale podle ní není potřebná.

Jak se k úmluvě stavějí jinde?

Istanbulská úmluva vstoupila v platnost v roce 2014. Jde o zatím nejobsáhlejší dohodu, která se věnuje potírání násilí na ženách a domácího násilí. Odmítá jakékoliv fyzické i psychické týrání, nucené sňatky či nebezpečné pronásledování (stalking).

Rada Evropy, která sdružuje 47 zemí, sídlí ve Štrasburku a vznikla v roce 1949, se tématu věnuje od 90. let. Rozhodla se vytvořit jednotné standardy pro prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. V prosinci roku 2008 Výbor ministrů zřídil expertní skupinu pověřenou přípravou návrhu úmluvy v této oblasti. Zhruba během dvou let tato skupina vypracovala návrh textu. Ten byl dokončen v prosinci 2010. Úmluva byla přijata Výborem ministrů Rady Evropy 7. dubna 2011 a k podpisům byla otevřena 11. května 2011 u příležitosti 121. zasedání Výboru ministrů v Istanbulu.

Česko ji podepsalo v roce 2016, ale český parlament ji zatím neratifikoval. K 1. září 2018 ji ratifikovalo 33 států převážně ze západní a jižní Evropy, jako Španělsko, Itálie, Francie, Německo, ale i Polsko. Dalších 12 států ji zatím jen, jako my, podepsalo. Podpis úmluvy přímo odmítají Rusko a Ázerbájdžán. Ve většině zemí proběhla její ratifikace bez většího zájmu veřejnosti i církve, velkou debatu však vzbudila na Slovensku, které úmluvu zatím jen podepsalo.

Co se bude nyní dít u nás? Sněmovna by měla rozhodnout ještě během podzimu a řešení existuje několik. Některé státy při ratifikaci schválily i určité upřesňující prohlášení, nebo lze úmluvu schválit s výhradou – například Chorvatsko připojilo, že na základě této úmluvy nelze měnit definici manželství.

Minulý týden Český helsinský výbor, který vznikl v listopadu 1988, aby vedle Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) sledoval dodržování a porušování lidských práv v tehdejší ČSSR, vyzval parlament, aby souhlasil s Istanbulskou úmluvou proti násilí na ženách. Ratifikaci Istanbulské úmluvy naopak kromě ČBK odmítají představitelé Jednoty bratrské, Církve adventistů sedmého dne, Evangelické církve metodistické, Slezské církve evangelické a Církve bratrské.

Autoři jsou redaktory KT

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Názory, Články



Aktuální číslo 46 13. – 19. listopadu 2018

Česká pomoc křesťanům na Blízkém východě

Zbořené kostely, vypálené domy, ale také snaha vrátit do válkou zničených míst život provázely delegaci v čele s arcibiskupem Janem Graubnerem při cestě po severním Iráku.

celý článek


Drony skenují dřevěné kostely

Kolem dřevěných kostelů v ostravsko-opavské diecézi je živo, létají tu drony a snímá je skener.

celý článek


Jak přiblížit Evropu lidem?

Do květnových voleb do Evropského parlamentu, které ovlivní další fungování Evropské unie, zbývá půl roku. Evropská strana lidová, která sdružuje převážně křesťanské…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay