Vydání: 2017/18 Papež míru navštívil Egypt, 2.5.2017, Autor: Pavel Sršeň

Příloha: Diecézní zpravodajství - Královehradecká diecéze

Byla to pro mě velká čest a nemám na tom žádnou zásluhu. Pracoval jsem v té době ve vatikánském státním sekretariátu. Byl jsem Čech, a proto jsem byl zahrnut do týmu připravujícího návštěvu Svatého otce v České republice. Už dva roky předtím jsem doprovázel Jana Pavla II. do Prahy a na Svatý kopeček u Olomouce. Stejně tak jsem později doprovázel do Čech i papeže Benedikta XVI. v roce 2009.
Staral jsem se o překlady textů a homilií Jana Pavla II. A texty jsem dle potřeby připomínkoval. Stejně tak se mnou byly konzultovány části programu návštěvy. Můj úkol nebyl nějak zásadní. Rád vzpomínám na to, jak jsme v letadle, cestou do ČR, se Svatým otcem pilovali češtinu v jeho projevu. Velmi si totiž zakládal na tom, aby při svých návštěvách hovořil k lidem v jejich rodném jazyce.
Všudypřítomná byla samozřejmě časová tíseň. V Česku už se pak postupovalo podle daných minutovníků. Sám jsem na to jednou doplatil, protože my z Vatikánu jsme měli programovou brožuru, která se od té české, ministerské, lišila o sedm minut. A já se zrovna řídil podle té špatné.
Dvakrát jsme kvůli tomu byli pozváni k němu na večeři. Papež mi kladl otázky a já na ně odpovídal. Už tenkrát jsem si uvědomil, jak vzdělaný člověk to je. Po jedné večeři, když už seděl uvolněně, v žertu pronesl: „Tak na co jsme ještě zapomněli nebo co by se hodilo? Dobrého vojáka Švejka asi zmiňovat nebudeme...“ Tím ukázal, jaké má povědomí i o naší literatuře.
Výslovně chtěl v Hradci Králové během své homilie zmínit biskupa Karla Otčenáška a nazvat ho blízkým přítelem. Chtěl se také projet autem po městském okruhu, aby neviděl město jen z tribuny. Vstoupil i zcela neplánovaně do katedrály Svatého Ducha, kde se šel pozdravit se všemi koncelebranty, kteří se v katedrále připravovali na bohoslužbu.
Díky Bohu, vše proběhlo, jak mělo. S drobným zpožděním se počítá vždy. Nicméně tato skutečnost nebránila Svatému otci v jeho spontánních rozhodnutích. Když během homilie odbily hodiny na věži 11. hodinu, přerušil homilii, podíval se na hodinky a okomentoval to slovy: „Á, jedenáctá.“ Zkrátka mezi mládeží v Hradci Králové se cítil dobře. A zmíním ještě jednu organizační příhodu. Všechny dary připravené pro papeže musel projít pes vycvičený na vyhledávání výbušnin. A ten si několikrát lehnul před velký balík. Po jeho otevření se zjistilo, že byl plný čerstvých tiskovin. Asi mu tiskařská barva připomínala pach výbušniny.
Pozitivní na celé události bylo, že organizace papežské návštěvy v Hradci neležela jen na biskupství, ale že se město na přípravách velmi aktivně podílelo. To jsme také referovali i papeži. Atmosféra v Hradci Králové překonala naše očekávání.
To naplněné náměstí na něj udělalo obrovský dojem a s celou apoštolskou návštěvou byl velmi spokojený. Eventuální nespokojenost by se projevila už v letadle cestou zpět do Říma. Žádná však nebyla. Sám několikrát zmínil to naprosté ticho, které dokázalo vytvořit 40 tisíc lidí na náměstí, bylo doslova „slyšet“ duchovní usebrání.
Svatý otec mi nabídnul, abych k němu přivedl svoji maminku. Museli jsme ji na náměstí najít, což se podařilo, a spolu se pak pozdravili vedle katedrály. Mému tatínkovi, který v té době ležel v nemocnici ve velmi vážném stavu, poslal růženec.