26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Návraty domů ve znamení smíření

18. 11. 2008

|
Tisk
|

Vydání: 2008/47 Co víme o Romech?, 18.11.2008

Projekt „Cesta domů“, který již čtyři roky realizují dobrovolníci z Frankfurtu nad Odrou, má za cíl pomoci starším německým občanům narozeným na území dnešního Polska, aby se po mnoha desítkách let mohli znovu podívat do svého někdejšího domova. Tato německá iniciativa může českému čtenáři místy připomínat populární televizní pořad Pošta pro tebe.

Dobrovolníci zapojení do projektu organizují nejen samotné cesty, a tak se podobají cestovní kanceláři, ale v některých případech musí nejprve zjišťovat, kde se dotyčné místo nachází. Válečným dětem, které musely uprchnout v raném dětství, totiž chybí jak doklady, tak i přesnější vzpomínky a znalosti. Nemluvě o tom, že obce, kde bydlely, často zcela změnily své názvy. Díky nasazení paní Jacqueliny Niesserové a skupiny zvlášť vyškolených studentů z místní univerzity však mnozí starší Němci už mohli navštívit místa, kde před válkou a za války žili.
„Vztahy mezi Německem a Polskem kolísají mezi napětím a sblížením. Naším projektem chceme přispět ke smíření mezi konkrétními lidmi,“ popisuje Jacqueline Niesserová cíl její cestovní agentury, díky níž si svůj sen mohla splnit i dnes již téměř sedmdesátiletá Elke Bramstätterová.
Když studenti z Frankfurtu nad Odrou hledali její rodnou vesnici, ptali se nejen místních historiků, ale také na církevních úřadech. Nakonec se to podařilo – je to vesnice Swierczyny u Toruně. „Největší štěstí zakoušíme, když se různé informace překrývají a odkazují na jedno konkrétní místo,“ nechal se slyšet jeden z pátrajících studentů.
Německá skupina se spolu s paní Elke už blíží do polské obce Swierczyny. Projíždí přitom plochou krajinou, na malých políčcích farmáři právě sklízejí kukuřici, v povzdálí se natřásají husy a nad tím vším se klene modré nebe, na kterém plují šedivá oblaka. Elke Bramstätterová si přitom vzpomněla na onu osudnou noc v zimě roku 1944, kdy mrzlo, až praštělo, a v níž musela se svou matkou opustit svou ves a utíkat na Západ. V tuto pohnutou chvíli ji studenti ohleduplně nechali na chvíli samotnou, aby jí vzápětí byli znovu k dispozici. „Někdy se musíme chovat nejen jako historici a průvodci, ale také jako pastorační pracovníci,“ svěřuje se student Matthias Diefenbach.

TA STARÁ KAMNA TU JEŠTĚ JSOU
Při hledání rodného domu paní Elke Bramstätterové se skupina dotazuje místních obyvatel. Několikrát – když zaklepou na dveře – se jim dostane jen chladné odpovědi. Trpělivě vysvětlují, že starší německá paní se chce jen podívat na svůj někdejší rodný dům a nic jiného nemá za lubem. Najednou však pomáhá jeden 76letý Polák. Ten si prohlédne fotografii z roku 1944, kterou s sebou paní Elke přivezla, a potom ji přivede k jednomu nenápadnému domku. Když sem německá návštěvnice přijde, zarazí se a ustrne – krve by se v ní v té chvíli nedořezal. Začíná to zde poznávat. Starý Polák vchází do domu, aby vysvětlil jeho obyvatelům, o co jde. Pak se otevřou dveře a skupina je pozvána dovnitř. Poprvé po více než 60 letech stojí paní Elke zase v domě, kde se narodila. Stará kamna jsou ještě zde. Brzy zavládne mezi oběma skupinami vzájemná důvěra a paní Elke současným majitelům vypráví vzpomínky ze svého dětství.

STAVITELÉ MOSTŮ
Další den ráno se objevuje v Swierczyně jeden člověk, který paní Elku zná osobně: je to jejich někdejší služebná, za války ještě mladá dívka, dnes 79letá žena. Dozvěděla se, že Němci jsou ve vesnici jako hosté, a tak je sama vyhledala. Do té doby prý nevěděla, jestli její německá rodina, u níž sloužila, válku vůbec přežila. Jako Polka s nimi v roce 1944 na Západ nemohla. Nakonec vytáhla z tašky starou fotku matky paní Elky. Ta žena ji u sebe uchovávala 63 let.
Jacqueline Niesserová a její tým považují každou takovou cestu do Polska za privilegium. Zážitky lidí, které tam vezou, sice někdy rozněcují již domněle zhojené rány, ale v důsledcích působí očistným způsobem. Každé takové setkání a smíření totiž přispívá ke stavbě mostů mezi německým a polským národem.
Tato iniciativa vzešla příznačně z Frankfurtu ve východním Německu, tj. z města, které je od Polska oddělené jen řekou Odrou.
(Podle týdeníku Paulinus zpracoval mtz)



Vyhnání a vykořenění milionů Němců i Poláků

Útěk a vyhnání se staly na konci 2. světové války údělem až 14 milionů mužů, žen a dětí z někdejší německé říše východně od Odry a Nisy. Ale nejen Němci zakusili vyhnání. Nacionální socialisté přinutili mnoho Poláků už v roce 1939 opustit západní část země. Jejich domy hodlali nacisté trvale obsadit Němci. Když pak válka skončila, bylo Polsko přinuceno postoupit Sovětskému svazu rozlehlé území na východě. Tamní polští obyvatelé byli pak většinou přesídleni do bývalých německých oblastí na západě Polska.
(red)
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou