Vydání: 2009/30 Rodina na cestách, 22.7.2009, Autor: Alena Scheinostová

Poutník jde krajinou. U Božích muk se zastaví, pokleká a po chvilce kráčí osvěžený dál… Potřeba kombinovat putování a spočinutí je člověku niterně vlastní, a tudíž neumlká ani v dnešní době. Důkazem může být několik desítek dálničních kostelů a kaplí, které potkáváme podél evropských hlavních tahů.

Na dálnici D5 vedoucí do Německa přes Plzeň a Rozvadov byla před necelým rokem zbudována také první dálniční kaple v Česku. Najdeme ji na odpočívadle na osmdesátém třetím kilometru poblíž obce Šlovice. Dvanáct metrů vysokou železobetonovou stavbu zdobí pouze kříže vyříznuté v bočních stěnách, prosklenou čelní stěnou pak prosvítá neméně strohý interiér. „Vycházel jsem z toho, že Boží muka kolem cest dříve člověka doprovázela – a toto jsou vlastně taková obrovská Boží muka na zásadní cestě mezi Prahou a Norimberkem,“ vysvětluje autor stavby, plzeňský architekt Jan Soukup. Výstavbu ekumenického liturgického prostoru iniciovalo občanské sdružení Via Carolina, opisující svým názvem starobylé pojmenování dnešní „dé pětky“, a 3. září 2008 kapli požehnal plzeňský biskup František Radkovský. Stejně jako obdobné stavby v zahraničí má být i šlovická kaple, zvaná též „kaple Smíření“ (tzn. smíření mezi Čechy a Němci, jejichž země dálnice D5 spojuje), především místem k odreagování, zamyšlení a soukromé pobožnosti. K loňskému Světovému dni obětí dopravních nehod, každoročně vyhlašovanému na třetí listopadovou neděli, se v kapli konala i ekumenická bohoslužba a oběti silničních neštěstí zde také trvale připomíná pamětní deska. V Evropě vznikají dálniční kostely a kaple už od konce padesátých let 20. století, a to především v Německu. K nejznámějším patří kostel patrona řidičů sv. Kryštofa na dálnici ze Stuttgartu do Štrasburku či kostel u Baden-Badenu, ale i u italské Florencie či rakouského Klagenfurtu. Ať už stojí přímo u dálnic nebo tuto funkci plní starší kostel či kaple v obci u nejbližšího exitu, jsou hojně využívány. Dostupné údaje hovoří ročně až o stovkách tisíc návštěvníků, kteří tu po čtyřiadvacet hodin denně nacházejí „odpočinek pro tělo i duši i cestu sami k sobě a jejich smysly a duše zde tankují pokoj“, jak praví webové stránky www.autobahnkirche.info. Obvyklou součástí vybavení jsou pak jakési „návštěvní knihy“, kam lidé píší své modlitby. Množství zapsaných proseb a díků za bezpečnou jízdu ukazuje, že kaple u cesty sotva kdy bude přežitkem.