Našli jsme pohozenou hostii. Co s ní?

Vydání: 2008/38 Naše víra v začarovaném kruhu, 16.9.2008

O prázdninách jsme v cizím městě objevili před dveřmi kostela pohozenou hostii. Nevěděli jsme, jak se zachovat. Předpokládali jsme, že není proměněná, protože přes vstupní chrámovou mříž byl vidět stolek s obětními dary, odkud ji asi někdo vzal. Aby nebyla pošlapána, položili jsme ji opatrně do trávy za keř v přilehlém parku. Bylo to správné?

V dnešní době se svaté přijímání stalo tak obvyklým a snadným, že může nastat situace, při které přijetí svátostného pokrmu neodpovídá vnitřnímu usebrání přijímajícího. Časté přijímání může vést k zevšednění a také k jistému „kamarádství s Bohem“. Pro mnohé je to něčím pozitivním, vždyť jde o důvěrný vztah s Pánem. Ale můžeme se k Bohu chovat kamarádsky? Boha nelze přijmout jinak než jako Boha, respektovat jeho svatost a velebnost. Proto je eucharistická úcta spojena nejen s vírou, ale především s vědomím Boží velikosti, lásky a milosti. Člověk smí přistoupit k svatému přijímání jen s hlubokou pokorou a kajícností.
K pravé eucharistické zbožnosti má farnost vést její duchovní správce, který svátosti uděluje a nese zodpovědnost, aby nebyly zprofanovány a zneužity. Co se týče Eucharistie, má kněz dbát o její řádné a důstojné uchovávání ve svatostánku a aby ji věřící zbožně a zodpovědně přijímali. Vedle upozornění o tom, kdo a za jakých podmínek může jít k přijímání, je důležité připomenout, že se přijímá v blízkosti podávajícího a konsekrovanou hostii nelze odnášet.

INFORMUJTE KNĚZE!
V některých farnostech je zvykem, že věřící při příchodu do kostela sami dávají do obětní misky hostie, které jsou potom v obětním průvodu neseny k oltáři. I zde je na místě opatrnost, aby neproměněné hostie byly vnímány jako „plod země a lidské práce“, který je určen, aby se stal „Tělem Kristovým“. Pokud je ve farnosti zavedena tato praxe, pokládám za nezbytné, aby věřící byli správně informováni a byl jim vysvětlen význam tohoto gesta.
Jak vyplývá z dotazu, asi se jednalo o neposvěcenou hostii. Přesto by bylo dobré informovat příslušného kněze, aby mohl učinit opatření, jež by podobným situacím předešly.
Pokud věřící nalezne v kostele či jeho blízkosti konsekrovanou hostii (stačí, když má o tom vážnou pochybnost), tak ji zabalí do kapesníku a odevzdá knězi. Ten ji uloží do abluční misky v kostele. Je to nádobka s vodou v blízkosti svatostánku. Pokud se jedná o neposvěcenou hostii, i zde bych doporučil dát ji knězi a nebo ji na vhodném místě uložit do země a zahrnout hlínou.
P. PAVEL KOPEČEK, vyučující liturgiky na CMTF UP v Olomouci


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay