Náš Bůh je Bohem společenství

Vydání: 2004/13 Aby děti byly šťastné, 5.9.2004, Autor: Lenka Svobodová

ROZHOVOR S KARDINÁLEM MILOSLAVEM VLKEM
V polském Hnězdně proběhl 12. - 14. března kongres "Evropa Ducha" s podtitulem "Křesťané v procesu integrace Evropy". Představitelé evropských křesťanských církví zde hovořili o budoucnosti Evropy, v ulicích Hnězdna se společně modlili při ekumenické křížové cestě a v sobotu večer zaplnili katedrálu sv. Vojtěcha a byli vtaženi do "mostu modlitby" růžence se Svatým otcem. Kongresu se zúčastnil také pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk.


Čím podle vás mohou křesťané přispět k sjednocování Evropy?
Někdy se vytváří dojem, že křesťanství už je minulostí a že dnes už nemá společnosti co dát. Smyslem tohoto kongresu bylo ukázat, že křesťanství je živé a že i dnes mohou křesťané Evropu inspirovat. Pro stávající kulturu mohou být zajímavou alternativou.

V čem konkrétně?
Dnešní svět, a tedy i každý národ v Evropě, ať velký nebo malý, je v podstatě sobecký. Když s tímto sobectvím přicházejí do sjednocující se Evropy, nastává problém. Z přednášek a diskuzí vyplynulo, že nové Evropě chybí to, co by mělo být vlastní právě křesťanovi: myslet na druhého, nejen na sebe. Už řečtí filozofové ukázali, že člověk je tvor společenský. Potřebuje druhého, nemůže žít uzavřen sám v sobě a pro sebe. A křesťanství toto posvětilo mimořádným způsobem. Čili naše identita - to, čím já jako křesťan mám být - otevřený a budovat společenství - je vlastně v souladu s linií sjednocování Evropy.

Obrazně řečeno, do nového evropského soukolí je potřeba nalít olej, aby fungovalo. Zvláště velká církevní hnutí ukazují, že na bázi křesťanství lze vytvořit úplně nové vztahy vzájemné lidské solidarity a opravdového společenství, které přináší člověku radost. Křesťanství pak není omezeno na uspokojování "náboženských potřeb lidu" někde v kostele , ale má co dát i v oblasti praktické politiky nebo ekonomie. Na kongresu vystoupila řada osobnostní, společensky angažovaných křesťanů.

Který příspěvek vás nejvíce zaujal?
Příspěvky z hospodářské oblasti. Především Michel Camdessus, bývalý prezident Mezinárodního měnového fondu. Byl jsem překvapen, co pro tohoto člověka "od peněz" znamená víra a křesťanský nárok myslet na druhého. Pak Leo Andriga, bývalý ředitel holandské Národní banky, který představil projekt Hnutí fokoláre "Ekonomie a společenství". Podle jeho názoru v ekonomii nejde jen o zisk, ale také o způsob jeho rozdělení. Po světě existují už stovky podniků, které na základě principu ekonomie společenství svůj zisk rozdělují na tři části. Jeden díl vracejí do podniku, druhou část na formaci lidí a třetí část chudým. To je už jiné myšlení než tradiční byznys, jak jej známe.

Kdybyste měl srovnat míru angažovanosti českých a moravských křesťanů ve sjednocovacím procesu Evropy s těmi z našeho okolí, jak bychom z toho vyšli?
Nad hrobem svatého Vojtěcha v Hnězdně jsem si uvědomil, o co přichází český národ, když se dnes stejně jako před tisíci lety, kdy vyhnal svatého Vojtěcha, obrací ke křesťanství a k evangeliu zády. Před tisíci lety to mohla být Praha, která spojenectvím s církví mohla získat arcibiskupství a krále, a tedy i mnohem významnější roli v evropských dějinách. Zdá se mi, že se postoj Čechů nezměnil. Nepoučili jsme se. Když vzpomeneme na současnou politickou scénu, není to dále třeba rozvíjet. Dnešní společnost by velmi potřebovala evangelium.

Přesto je tu skupina lidí, která bere evangelium vážně.Jak podle vás leží českým křesťanům na srdci integrace vropy? Není to v našich podmínkách spíše okrajová záležitost?
Cítím, že i my, křesťané jsme - a musím to říct, přestože není dobré se k tomu stále dokola vracet - dosud poznamenáni komunistickou minulostí, kdy jsme byli drženi v izolaci. Neseme dědictví určité uzavřenosti, a to nejen z dob komunismu. Jsme malý stát, a tak tu uzavřenost máme už léta jaksi krvi. Proto je třeba - a my jako biskupové si to uvědomujeme - ji nejen vůči zahraničí, ale i vůči společnosti překonávat. I když to byli právě křesťané, kdo se angažoval při hlasování o vstupu do Evropské unie, domnívám se, že vědomí spoluzodpovědnosti za druhé, a tedy i za Evropu je třeba ještě víc probouzet a rozvíjet. To je velký úkol církve a myslím, že u nás jsme k tomu zatím nedorostli.

V Hnězdně se také mluvilo o požadavku zmínit se o významu křesťanství v preambuli připravované Evropské ústavy. Pokud křesťanství sehrálo takovou roli a doposud ji má, je nezbytné na tomto trvat? Nestačí tento vliv - třebas potichu - prostě mít?
Kdybychom se jako křesťané jen schovávali kdesi v pozadí, pak snad ano. Ale my jsme i veřejným činitelem. Navíc podle statistik jsme doposud v Evropě většinou. Je tedy náš požadavek nedemokratický? Evropa sama stále zdůrazňuje demokratické principy. Podle těchto pravidel by tuto většinu měla respektovat a dát jí nějaký výraz.

Je tu ještě nějaký jiný důvod? Opravdu stojí za to jít v této věci do konfliktu s početnou částí evropské veřejnosti?
Jde o to, abychom byli pravdiví, abychom řekli, ano, křesťanství je tady kořenem. Evropská kultra skutečně z křesťanství vyrostla a je velmi nevděčné a neupřímné zapírat svůj původ. Stejně jako když děti zapírají své rodiče, kteří je připravili do života. Nejde o nějakou apologetiku, tu už má církev za sebou. Ale myslím, že není správné jen mlčet a ustupovat populistickým politikům, kteří využívají antiklerikálních nálad ve společnosti k vlastnímu prospěchu. Aniž by hledali skutečné hodnoty a spolupracovali se všemi institucemi, které je přinášejí. Pak se vymýšlejí zákony, které by zabránili útokům na učitele, ale bez morálních základů se takovým příštipkařením nikam nedojde.

Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay