Nadhled nad vlastní důležitostí

Vydání: 2004/20 Pýcha, 2.9.2004, Autor: Štěpán Plaček

Mezinárodní den ošetřovatelek - 12. května
O ošetřovatelské službě jsme hovořili s Michalem Opatrným, který v současné době připravuje svou dizertační práci z teologie charity na Katolické teologické univerzitě v rakouském Linci. Zároveň pracuje jako pastorační asistent při Katolickém společenství Čechů a Slováků v linecké diecézi.


Ošetřovatelství není příliš výnosná činnost, věnují se jí především ženy. Jakou mají motivaci?
Budete se asi divit, ale setkal jsem se především s ošetřovatelkami, které se pro tuto práci rozhodly kvůli penězům. Jen v Rakousku a Německu se v současné době věnuje práci s nemohoucími (často načerno) velké množství lidí z České a Slovenské republiky. U nás doma se pro ošetřovatelství rozhodují většinou ti, kdo k němu mají i pozitivní vztah - cítí pomoc druhým jako své povolání od Pána, nebo tak odpovídají na volání svého svědomí, aby trochu zlepšili tento svět. Problém je, pokud někdo zvolí tuto práci "jen" z lítosti. Tam většinou chybí podstatná složka solidarity.

Říká se, že věřící ošetřovatelky "víc vydrží"...
Podíváme-li se na ošetřovatelskou práci jako na výzvu k následování Ježíše Krista (což má oporu v Markově evangeliu), pak se pro nás pomoc druhému může stát cestou za Kristem. Je-li na prvním místě Kristus, a ne já sám nebo můj pacient či klient, pak také dokážu mít nadhled jak nad svou prací, tak sám nad sebou a nad pocitem vlastní důležitosti – protože vím, že to, co nedokážu svou pomocí já, dokáže doplnit Ježíš Kristus.

Jak vnímáte přítomnost naší církve v této oblasti?
Církev je dnes prostřednictvím Charity přítomná celkem obstojně. Měla by se však pomalu připravovat na změny, které přinese budoucnost. Dříve či později se objeví snaha legalizovat eutanazii. Pokud tomu jako křesťané chceme předejít, pak v ošetřovatelské práci vidím velkou naději. Naše argumenty proti eutanazii budou věrohodné jen tehdy, když skrze pomoc nemocným a starým lidem ukážeme, že lze žít s nemocí lidsky důstojně, a že tak lze i umírat. Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 51-52 18. – 31. prosince 2018

Bílé stuhy nového začátku

Brány odjakživa někam vedly. Do města, nebo z města. Do kláštera, nebo z kláštera. A teď si představte bránu, která nevede nikam. Žádná slavobrána pro vítěze nebo vojevůdce.

celý článek


Co vám letos udělalo radost?

Na konci kalendářního roku jsme se zeptali několika osobností v církvi, co je v roce 2018 potěšilo.

celý článek


Stačí prostě být spolu

Štědrý den je tu. Celý rok se na něj těšíme, ale někdy přinese přes veškerou snahu místo radosti spíš zklamání a rozčarování. Jak je to možné a co s tím?

celý článek


Betlém v kulisách Jestřebích hor

Dřevěná polygonální zvonice nad městem není jediným unikátem Rtyně v Podkrkonoší. V barokním kostelíku, za nímž se na horizontu tyčí nejvyšší česká hora, tu o…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay