Nad výběrem hudby při papežské bohoslužbě

Vydání: 2009/46 17. listopad 1989, 9.11.2009, Autor: Aleš Opatrný

V uplynulých týdnech se objevila řada ohlasů na hudební doprovod papežské mše sv. ve Staré Boleslavi. Někteří lidé jej ostře kritizují jako nepřijatelný pro danou příležitost. Další, hlavně mladí lidé, se uvedeného hudebního výkonu zastávají a naopak jej chválí. Kdo je blíž k pravdě? Neospravedlňuje kladný pastorační účinek na mladé věřící použití patrně ne příliš vhodného žánru?

Není těžké vybrat citace z liturgických předpisů a s jejich pomocí hudební ztvárnění bohoslužby ve Staré Boleslavi odsoudit. Právě tak je snadné pouze tvrdit, že když se to mladým líbí, má to tak být, „vždyť jsou nadějí církve“. Méně snadné je uvažovat o smyslu liturgie a o problematice volby vhodných prostředků v liturgii, kterou slaví tak velké a různorodé shromáždění (nikoliv jen papež sám)! Liturgie je nepochybně vznešený úkon bohopocty, ale ti, kdo ji konají, a tedy společně slaví, jsou lidé, křesťané. Oni slavením také vyjadřují svou víru, vděčnost, radost atd. Proto by bylo třeba se ptát nejen na obsah liturgických předpisů, ale i na věci méně zkoumatelné, leč důležité: Jak pravdivé je vyjádření postojů těch, kdo liturgii slaví? A spolu s tím: Do jaké míry je přijatelné mé (naše) autentické vyjádření těm, kdo spolu se mnou (s námi) slaví a mají jiný vkus, jiný způsob vyjádření své víry? Jde přece o pravdivost korigovanou ohleduplností. Když tohle aplikujeme na diskutovanou Starou Boleslav, mohli bychom říci: Mše byla pojata jako mše mládeže. Potom by nemuselo překvapit, že hudební stránka v zásadě odpovídala hudebním stylům, které dnes tato věková skupina preferuje. Což zřejmě bez potíží akceptovali vatikánští spolupracovníci papeže, kteří velmi podrobně bděli nad přípravami všech liturgických akcí a ovlivňovali jejich formu. Jenže ona to nebyla jen mše mládeže – byli tam také poutníci jiného věku a ražení. Proto je na místě otázka: byl na ně brán přiměřeně ohled? To přináší další otázku: Mělo být hudební ztvárnění jednolité (to bylo) – tedy jen rytmické písně, nebo raději kombinací rytmických i běžných kostelní písní (což nebylo)? Obě řešení mají právem své odpůrce i zastánce. Nakonec nezbývá než podle ohlasů konstatovat, že zvolené řešení nebylo jistě ideální, a dodat, že ideální (tedy pro všechny zúčastněné to nejlepší) v takovém shromáždění ani být nemůže. Ostatně ani dechovka doprovázející mešní písně na národní cyrilometodějské pouti na Velehradě není pro mnohé preferovaným způsobem hudebního doprovodu, ale pokud je mi známo, nikdo se nad tím nerozčiluje, protože nejspíš uznáme, že to k Velehradu jaksi patří. Považoval bych za velkou škodu, kdyby se po návštěvě papeže Benedikta XVI. v naší zemi jen přetřásala otázka hudby ve Staré Boleslavi a zanikla radost a povzbuzení, které návštěva působila. Také by byla škoda, kdyby bez povšimnutí a diskuse zůstávalo to, co tento papež při návštěvě řekl. Bohužel to vypadá, že se tak děje. Kolik jsme dosud viděli úvah nad papežovými projevy a homiliemi? Nějaké ano, ale mnoho ne. Zato diskusí nad hudbou ve Staré Boleslavi hromadu. Je to skutečně diskuse nad podstatným tématem papežovy návštěvy? Myslím, že Benedikta XVI. by spíš mohlo urazit, že někteří věnují obsahu jeho návštěvy menší pozornost než volbě hudby a zpěvu při jedné jediné liturgii.

P. Aleš Opatrný, vyučující pastorální teologii na KTF UK v Praze

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 16 17. – 23. dubna 2018

Kardinála Berana přivítá i sv. Vojtěch

Už o tomto víkendu přivítají v pražské katedrále rakev s ostatky kardinála Josefa Berana nejen věřící, ale také nová socha sv. Vojtěcha. O umístění skulptury tohoto…

celý článek


Macron: Opravme vztah církve a státu

Poprvé ve francouzské historii vystoupil prezident této přísně sekulární země na setkání s představiteli katolické církve. Emmanuel Macron promluvil v Bernardinské koleji…

celý článek


Skoky jsou zase živé. Už deset let

Mohutný barokní kostel ve Skokách u Žlutic dává tušit, že zde bylo významné poutní místo. A skutečně. Bylo proslavené zázračnými uzdraveními podobně jako francouzské…

celý článek


Prarodiče nás vedou po celý život

Na ty ruce vzpomínáme pořád. Až po letech pochopíme, čím nás v dětství tak upoutaly – velikostí, drsností i jiným dotykem. Nikdo totiž neumí pohladit tak jako babička či dědeček.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay