Vydání: 2008/33 Srpen 68 - zásadní zlom i pro církev, 12.8.2008, Autor: Jaroslav Someš

Za vydavatelský počin posledního roku na českém trhu lze bezesporu označit knižní projekt mapující Dějiny české literatury 1945–1989. Tři svazky jsou již na pultech a jejich úroveň dává tušit, že jde o velmi zdařilý krok.

Když v roce 1959 začalo nakladatelství Československé akademie věd vydávat Dějiny české literatury, měly zahrnout vývoj našeho písemnictví od nejstarších dob po současnost. Na projektu se podílela řada významných literárních vědců té doby (s výjimkou několika, pro režim mimořádně „nepohodlných“).
Odmyslíme-li si některé ideologicky podmíněné aspekty, výsledek jejich práce ani dnes neztrácí svou hodnotu jak koncepčně, tak faktograficky. Ostatně o tom, že autoři dokázali vzdorovat poplatnosti doby, svědčí osud posledního, 4. svazku (zahrnoval literaturu od konce 19. století do roku 1945). Byl dokončen v roce 1969, ale z ideových důvodů už nebyl připuštěn k vydání a mohl vyjít až v roce 1995 v nakladatelství Victoria Publishing. Literární vědec Pavel Janoušek tehdy prohlásil: „Příští Dějiny, zahrnující literaturu po roce 1945, budou – pokud se vůbec objeví – nejspíše dílem nějakého geniálního jedince.“ Mýlil se. Právě on sám nyní stojí v čele odborníků, jako jsou např. Petr Čornej, Jaroslav Med, Dušan Tománek, Aleš Zach a další, kteří se rozhodli nepřímo navázat na někdejší akademické Dějiny a zmapovat naši poválečnou literaturu.
Nakladatelství Academia rozvrhlo celý projekt do čtyř svazků. První dva (léta 1945–1948 a 1948–1958) byly vydány na sklonku loňského roku a další díl vyšel nedávno.
V každém historickém období je souhrnně probrán vývoj poezie, prózy a dramatu, ale také literatury faktu a literatury pro děti a mládež. Rozsáhlé úvodní kapitoly podávají přehled o literárním životě a začleňují ho do širších společensko-politických a kulturních souvislostí. Na rozdíl od akademických Dějin zde nejsou monografická hesla nejvýznamnějších tvůrců, což je jistě správné, protože ke zhodnocení historického významu je nepochybně zapotřebí delší časový odstup. Snad jen životopisná data mohla být u jednotlivých jmen uváděna v závorce – už proto, že tvorba mívá s věkem autora souvislost.
Při četbě 1. dílu si znovu uvědomíme, jak rozrůzněnost našeho kulturního života po roce 1945 odpovídala složité společenské situaci. Hlavním námětem sice tehdy logicky byla právě skončená válka, ale hledání nových tvůrčích směrů dávalo naděje do budoucna.
S „vítězným únorem“ však přišel literární úhor. Násilná unifikace kultury spojená s perzekucí řady význačných umělců je obsahem 2. svazku, který ovšem sahá až do závěru padesátých let, takže zahrnuje i počátek uvolňování totalitního tlaku a první veřejné projevy tzv. paralelní kultury.

„ZLATÁ“ 60. LÉTA
Třetí díl je věnován kulturně bohatým 60. létům, kdy pozvolna pokračuje uvolňování ve všech oblastech života a literární sféra tento proces nejen sleduje, ale i aktivně spoluvytváří – od celospolečenských reakcí na nové tituly (např. na Škvoreckého Zbabělce, Kunderův Žert či Vaculíkovu Sekyru) přes kritické stati a polemiky v různých časopisech až po IV. sjezd spisovatelů v roce 1967. Do literatury se také začínala pozvolna vracet pozapomenutá jména či dříve odmítané směry – a s nimi i křesťansky orientovaná literatura a její autoři (Jan Zahradníček, Václav Renč, Bohuslav Reynek aj.). Přesto dočasné uvolnění nestačilo k „návratu“ všech významných autorů. Mezi těmi, komu nestihla být vydána žádná knížka, byl např. básník Zdeněk Rotrekl – připravený výbor z jeho veršů byl v roce 1969 rozmetán.
Dějiny záslužně sledují také literární život českého exilu, který právem chápou jako nedílnou součást naší literatury. Jednotlivé kapitoly doplňuje bohatý výběr fotografických příloh a součástí každého svazku je CD se záznamy autentických zvukových materiálů (projevy, hlasy spisovatelů a básníků, ukázky z divadelních inscenací atp.).
Pavel Janoušek a kol.: Dějiny české literatury 1945–1989 I. – III. díl (vydala Academia 2007 a 2008)