Na Vánoce mají čerti dovolenou

Vydání: 2009/51 Vánoce, 15.12.2009, Autor: Milan Badal

Vstoupí-li člověk do pražského bytu známého režiséra Jiřího Stracha (natočil například pohádku Anděl Páně), hned je jasné, že se ocitl v domácnosti umělce a věřícího katolíka. U dveří sice není kropenka, ale krásný kříž, obrázky svatých a především srdečné přijetí mluví za vše. Host sice nedostane mnoho co k jídlu, však je také advent, doba odříkání, ale sklenička vína se vždycky najde. Nad ní je možné zavzpomínat na Vánoce v dětství.

„My jsme s bráchou bývali docela hodní. Žili jsme totiž v neustálé obavě, že když budeme zlobit, Ježíšek nám nic nepřinese. Případně nám bylo rodiči připomínáno, co všechno jsme zkraje adventu naslibovali před svatým Mikulášem,“ vzpomíná pan režisér. Na Štědrý den býval v Praze, až na Boží hod jela celá rodina za babičkou do Čelákovic. Vánoce samotné mu znějí po českých koledách, které byly nahrány podle vynikajícího skladatele Luboše Fišera, jehož úpravu koledy „Chtíc, aby spal“ považuje Jiří Strach za fenomenální. A také ji má dodnes schovanou – a přestože je advent, musím si kousek přece jen poslechnout. Když skladba dohraje, vypráví Jiří o tom, jak se mu i dnes derou do očí slzy, když na závěr půlnoční mše zahřmí „Narodil se Kristus Pán“. Od umění jej ale musím vrátit přece jen do reality a zeptat se na pečení cukroví. „Účastnil jsem se toho, a rád! Směl jsem totiž z plechu ujídat, co se rozlámalo. Čím to je, že cukroví před Vánocemi chutná tisíckrát lépe?“ dumá Jiří. „Zvláště linecké, slepované marmeládou! To vítězí dodneška. I moje žena je dělá, aby provoněla byt. Jinak maminka na Vánoce nepovolila žádné experimenty – byla rybí polévka, kapr a bramborový salát. Když jsme s bráchou povyrostli, maminka každé Vánoce žehrala, že ten salát snad bude muset chystat ve vaně. Mezi nádobím totiž nebyla tak velká mísa, která nám byla dost.“ Dnes je Jiří sám šťastně ženatý, a tak na Štědrý den jede s manželkou Magdalenou k jejím prarodičům k Plzni, kde tráví čas až do odpoledne. Potom honem zpět, aby nepromeškali půlnoční u dominikánů v pražském kostele sv. Jiljí. Na Boží hod nemusí vařit, protože oběd proběhne u Jiřího rodičů, a na Štěpána už Magdalena otevírá hotel na Šumavě, takže ty opravdu sváteční dny jsou jen dva. Její manžel Jiří samozřejmě nebude zahálet, i když to tak na první pohled může vypadat. Bude totiž sledovat v televizi pohádky, což bude částečně i z profesního zájmu. Tentokrát se těší na tu novou, čertovskou, kterou natočil Hynek Bočan s Jiřím Mádlem a Jiřinou Bohdalovou.

Vánoce mě nepřestávají udivovat

Na otázku, co asi tak může za své nezlobení pan režisér čekat pod stromečkem, odpoví: „Mě překvapí každý dárek, ale letos o jednom tuším, který tam asi bude. Česká verze Jeruzalémské Bible v překladu manželů Halasových z nakladatelství Krystal O. P.“ Sám ovšem dárky opatřuje jako většina mužů až na poslední chvíli. A co půlnoční mše? Její atmosféra je pro Jiřího skutečným svátkem a nezapomenutelným prožitkem. Vede ho k úvahám, za něž by se nemusel stydět žádný kovaný teolog: „Obě naše katolické vigilie mě fascinují – nejen vánoční, ale i ta velikonoční. Zatímco Velikonoce mají svou božskou logiku (je-li Bůh všemohoucí, je nasnadě, že zvítězí i nad smrtí), Vánoce mě nepřestávají udivovat. Bůh se stal člověkem. Vzdal se nebeského pohodlí a šel dobrovolně o patro níž k lidem a kvůli nim. A aby ještě podtrhl svou velikost, narodil se takřka do hnoje. Tomu říkám, panečku, zdvižený prostředníček lidské hrabivosti! Každé Vánoce při půlnoční mši rozmýšlím otázku této Boží motivace: proč se tak vůbec rozhodl a co nám tím gestem chce naznačit. Je to o velikosti lásky, oběti, pokory? Letos zkusím uvažovat takto: mohl-li být Bůh zcela v těle člověka, může být stejně tak zcela v člověku Bůh? Není právě tato nebeskopozemská symbióza podstatou tajemství oné betlémské noci? A jsme my lidé vůbec ochotni Boha vpustit do sebe na návštěvu, anebo jen jednou za týden v neděli a nanejvýš do předsíně?“

RECEPT LEDA OD ZPOVĚDNÍKA

Vracím pana režiséra tvrdě zpět na zem dotazem, zda může čtenářům poskytnout nějaký ten vánoční recept. „Kdepak,“ oponuje, „však víte, že dovedu uvařit akorát tak čaj. A Magdička zase vaří všechno od oka. Konec konců v hotelu je šéfkuchařem.“ Marně se snažím po dobrém, po zlém. Výsledek je jediný: „Recept by čtenářům mohl nabídnout leda můj zpovědník, jeden z nejlepších kuchařů, co znám, dominikán otec Norbert. Stejně jsem přesvědčený, že do řádu dominikánů vstoupil jen proto, že přeslechl správné jméno svatého zakladatele Dominka Guznáma a rozuměl, že se jmenoval Dominik Gurmán.“ A mám to. Loučíme se s tím, že si jako obvykle na Štědrý den alespoň zavoláme a pak na Boží hod Jiřímu prozradím, o čem jsem kázal, koho jsem tím kázáním rozveselil a koho urazil. Nemohu mu jen tak z očí do očí prozradit, že telefonáty a e-maily s ním patří mezi ty nejpěknější, nejen vánoční, dárky.

Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay