Na uniformu jsme připnuli stejný kříž

Vydání: 2006/8 Duchovní služba v armádě, 20.2.2006, Autor: Pavel Ruml

Ekumenismus ve vojenské službě očima evangelického kaplana
„Každý duchovní v rezortu ministerstva obrany nezastupuje pouze svoji církev, ale také - a to především - je společným zástupcem všech církví,“ tak zní část oficiální proklamace dohody o zřízení duchovní služby Armády České republiky. A jaká je skutečnost?

 

Jsme parta duchovních z pěti církví, kteří bez ohledu na svou různost slouží ostatním vojákům - většinou nevěřícím. Oblékli jsme všichni stejnou uniformu, připnuli stejný kříž a „hurá do toho“. Vzájemně jsme se „objevovali“ za pochodu: účastnili jsme se bohoslužeb jednotlivých církví, viděli odlišné liturgické zvyky, nepsané tradice, zažité samozřejmosti. Pravidelná čtvrtletní kaplanská setkání nám pomáhají se poznat a obohatit. I přesto si dosud ubližujeme. Nechceme, ale děje se tak pravidelně. Ukazuje se, že teologické rozpory, rozdíly tradic a navršené předsudky o druhých máme tak hluboko pod kůží, že stačí neuvážené slovo, ba dokonce jen gesto, aby se „druhá strana“ cítila být zraněna. Teprve pak následuje bratrské smiřování a vysvětlování „pozic“.

EVANGELICKÝ FARÁŘ V ŘEHOLNÍ KOMUNITĚ

Když jsem nastoupil do Olomouce, bylo mi tam smutno. Těžko jsem si zvykal na nové prostředí a těžko navazoval nové kontakty. Kaplanský kolega premonstrát Zdík mě tehdy pozval, abych šel bydlet k jeho spolubratřím na Svatý Kopeček. Pocity jsem měl smíšené, moje evangelická srst se malinko ježila. Pozvání od premonstrátů bylo ale tak srdečné, že jsem je nakonec přijal. Dnes mohu říci, že to byl domov. Dokázal by si někdo před pár lety představit, že evangelický farář bude bydlet v katolické řeholní komunitě? Já jsem to zažil a pomohla mi k tomu ekumenická služba vojenského kaplana.

NESTOJÍ O NAŠE ROZDÍLY

Při společné službě jsme drsně konfrontováni s okolním světem tzv. nevěřících. A tento svět nám brutálně a nevybíravě nastavuje zrcadlo. Vojáci i další lidé v armádě a kolem ní naši službu vítají a přijímají ji. Naprosto však nestojí o naše (pro ně nesrozumitelné) rozdíly a historky, o to, kdy, jak a co si křesťané různých konfesí navzájem provedli. Nezajímá je velké schizma 11. století, Hus, Bílá Hora, jezuité ani Tridentský koncil. Ale mají hlad po Bohu. V nejrůznějších intimních chvílích si o něm nechají povídat. Vždy však mají při ruce silný argument: „Když tolik mluvíte o Boží lásce, jak to, že jste vzájemně tak rozdělení?“ Pokud budeme při nabízení „chleba života“ pohoršovat vlastními nevyřešenými rozdíly a bolestmi a budeme se stále soustřeďovat jen sami na sebe, přijdou s podobnou stravou jiní.

PAVEL RUML, kaplan Ústřední vojenské nemocnice Praha-Střešovice

Sdílet článek na: 

Sekce: Domácí, Zpravodajství, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 50 11. – 17. prosince 2018

Nuncius začal svou misi

Ve čtvrtek předal své pověřovací listiny prezidentu Zemanovi a hned další den se vydal mezi novináře i ze světských médií. Minulý pátek tak nový papežský velvyslanec,…

celý článek


Alžírští mučedníci propojili světy víry

Na devatenáct nových blahoslavených z pěti různých národů se může církev obracet od 8. prosince. V tento den papežský legát kardinál Becciu beatifikoval v severoalžírském…

celý článek


Je to, co vlastníme, vážně „naše“?

Jsme v pokušení zesvětšťovat advent i Vánoce a trávit je konzumně. Na druhou stranu vidíme bídu i v naší zemi – pracující za minimální mzdu nebo oběti exekucí. „Nerodí…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay