Na pouti do Rotterdamu v duchu Taizé

Vydání: 2011/2 Jaroslav Seifert, 4.1.2011, Autor: Jiří Gračka

Příloha: Doma

Společné modlitby s tisíci mladých lidí, setkání se starými přáteli a poznávaní místní kultury, ale také přeplněné metro a tlačenice před večeří i bohoslužbou – to vše je „Pouť důvěry na zemi“, kterou každoročně v některém evropském velkoměstě pořádá komunita Taizé. Ta poslední proběhla od 28. prosince 2010 do 1. ledna 2011 v nizozemském Rotterdamu a Katolický týdeník byl u toho.

Po šestnácti hodinách strávených v autobusu vystupuje v úterý dopoledne naše skupina českých a slovenských poutníků u rotterdamské arény Ahoy, kde bude probíhat hlavní část setkání. Radost z příjezdu zastiňuje všechny útrapy nočního cestování – to zatím nevíme, že uplyne ještě několik hodin, než se dostaneme do přidělené hostitelské rodiny. Nakonec však přece jen společně s další poutnicí Káťou popíjíme odpolední kávu u van der Spekových ve vesnici Rhoon, kteří, jako tisíce rodin z Rotterdamu i okolí, do svého domova několik účastníků přijali. V dalších dnech budeme mít mnoho příležitostí poznat, že jsou to lidé přátelští a pohostinní. Ne všichni měli ale s ubytováním takové štěstí. „Přišli jsme na určenou adresu, ale nikdo tam nebyl. Až v deset večer jsme dostali zprávu, že paní, které dům patří, je na svatbě a že máme zatím jít k její matce,“ popisuje dramatický začátek pětidenní pouti Ludovic z Francie. Jejich hostitelka si je prý vyzvedla až po půlnoci.

Modlitby ve znakové řeči

Prvním bodem programu – hned po večeři, kterou jíme z plechovky přímo na betonové podlaze haly – je modlitba. Poloprázdné tribuny ukazují, že ne všichni jí přikládají stejný význam, tváře přítomných ale odrážejí soustředění a radost. Výzdobu haly tvoří oranžové látky znázorňující plachetnici a pruhy látek v liturgických barvách, na nichž jsou v angličtině, francouzštině a holandštině napsána hesla letošního setkání: radost, milosrdenství a odpuštění. Ze stropu také visí plátna s reprodukcemi Rembrandtových kreseb na biblické motivy. „Rembrandtovy obrazy každý zná, jeho kresby jsou ale pro většinu lidí nové,“ vysvětluje vznik dekorace bratr Stephen z Taizé. Poutníkům z Česka srdce poskočí zvlášť tehdy, když do mikrofonu zazní biblický úryvek v češtině. Tlumočení do svého jazyka si však může každý z účastníků poslechnout na dané rádiové frekvenci a v jedné části haly potkávám i skupinku neslyšících, pro které je zde k dispozici tlumočník do znakové řeči. Nikdo tak nemusí přijít o promluvu bratra Aloise, představeného komunity Taizé, když hovoří o prvním ze tří zvolených témat, o radosti. „Nejde o lehkovážné veselí, útěk od obtíží a utrpení. Radost, o které mluvím, je spíš vděčností za dar života,“ nese se halou a bratr Alois pokračuje: „Přijmeme-li život i celé stvoření jako dar, probudí to v nás radost a zároveň pocit odpovědnosti.“ Večerní bohoslužbu pak uzavírá pozdrav dvou dětí, Rixteho a Margit, které dnes vítají poutníky ze zemí severní a jižní Evropy. Na Českou republiku a další středoevropské země přijde řada až následující den.

Společenství s místními farníky

Vstávání do dalšího dne probíhá za tmy, a není to přitom nijak brzká hodina. Do Anglie je to totiž odsud jen kousek, časové pásmo tady ale mají stejné jako Česká republika, a tak ještě o půl deváté, kdy začíná modlitba naší skupiny v reformovaném kostele Maranathakerk, vládne šero. Zmíněnou modlitbou v místních kostelech se na pouti důvěry zahajuje každé ráno. Všichni účastníci jsou rozděleni do skupin po zhruba sto lidech a každá skupina je přidělena do jedné farnosti či sboru. Tady pak probíhá dopolední program – bohoslužba s přímluvami, biblickými čteními a zpěvy. Po modlitbě se všichni rozdělí na menší skupinky po deseti lidech a v nich diskutují nad jedním ze tří zmíněných témat. Z tohoto pořádku se vymyká čtvrtek dopoledne – naši hostitelé ve farnosti se rozhodli, že nám ukážou „místa naděje“ v blízkém okolí, a odvážejí nás na farmu De Buytenhof. Jeden z majitelů Ad Visser nám tu vysvětluje, že se věnují výrobě biopotravin a do práce zapojují tělesně či mentálně postižené lidi, u nichž asistují dobrovolníci. Produkty z farmy pak dodávají do okolních restaurací a také prodávají v obchodě, který je součástí farmy.

Semináře v mešitě i na lodi

Odpoledne ve středu a čtvrtek vyplňují semináře a workshopy, každý den se jich nabízí kolem třiceti. Zběžné prolistování brožurkou s programem ukazuje, co je jejich největším problémem – vybrat si jen jeden. Všechny totiž začínají kolem třetí hodiny, a tak je třeba se rozhodnout, jestli chcete slyšet vyprávění námořníků a námořních kaplanů, navštívit jednu z místních mešit, vydat se s průvodcem po „linii bombardování“, které v roce 1940 zanechalo město v troskách, nebo zkoumat Rembrandtovy malby zobrazující Ježíšovo dětství. K dispozici je i prostor pro osobní modlitbu a přijetí svátosti smíření, kněží jsou připraveni vyslechnout kajícníky ve většině jazyků, které se zde sešly. Pozvání do jednoho ze čtvrtečních seminářů přijali i rotterdamský katolický biskup Adrianus van Luyn a starosta Rotterdamu Ahmed Aboutaleb, aby společně s účastníky diskutovali o globalizaci a imigraci. Podle biskupa van Luyna je úkolem všech náboženství ve velkých městech vést lidi k sociálnímu chování a odpovědnosti. „Musejí však splňovat tři podmínky: být sebekritická, tolerantní a musejí usilovat o dobro celé společnosti,“ řekl mimo jiné. Starosta Aboutaleb, který je marockého původu a hlásí se k islámu, zase představil svou vizi „společenství důvěry“, které umožňuje lepší a efektivnější fungování společnosti. „Ani s miliardou dolarů však tuto důvěru nemů- žeme v lidech budovat zvenčí,“ posteskl si starosta. Role církví a náboženství ve společnosti je proto podle něj nenahraditelná.

Nový rok začíná v kostele

Posledním společným setkáním všech účastníků je modlitba o silvestrovském odpoledni v prostorách Ahoy. Její součástí je i slavnost velikonočního světla, a celá hala tak v jednu chvíli září tisíci a tisíci svíček, které poutníci drží v rukou. Do jejich mihotání pak znějí slova závěrečné promluvy bratra Aloise: „Mnoho lidí dnes nedokáže uvěřit tomu, že Bůh je miluje osobně… Tázání se po Bohu je však přesto v lidském srdci pevně zakořeněno.“ Podle představeného komunity Taizé musí každý člověk postoupit od „frází naučených v dětství“ a usilovat o rozvoj poznání i v oblasti víry. Silvestrovská noc je už věnována setkání v jednotlivých farnostech či sborech, kam byli účastníci na začátku rozděleni. Po modlitbě za trpící lidi proběhl i v „našem“ kostele Maranathakerk „festival národů“, pro nějž si účastníci z jednotlivých zemí připravili krátká vystoupení. Naše šestičlenná česká skupinka se sice početně nemohla s Francouzi, Poláky a Chorvaty měřit, přesto slavila velký úspěch s mazurkou, kterou si po náležité instruktáži s chutí zatančilo celé shromáždění. Ve farnosti pak probíhá i rozloučení poutníků s Rotterdamem v sobotu 1. ledna. Po dopolední modlitbě následuje oběd z přinesených zásob, místní nás ale bohatě hostí i holandskou novoroční specialitou „oliebol“, něčím na způsob našich koblih, ovšem s rozinkami. Stejně jako v uplynulých čtyřech dnech je i nyní vidět, s jakou péčí a radostí zde farníci poutníky hostí. „Jsem velmi ráda, že se u nás toto setkání konalo,“ svěřuje se Coby de Pagter, jedna z organizátorek místního programu. Modliteb v duchu Taizé se ráda účastní kvůli tichu, které jí umožňuje vnímat Boží slovo. „V kostele se často mluví až příliš, chybí však prostor, aby k nám mohl promluvit Bůh,“ je přesvědčena. Spiritualita Taizé jí také pomáhá soustředit se na přítomný okamžik. „Lidé tady v kostele se mne často ptají: ‚Co na tom Taizé máš?‘ a já jim říkám: ‚Běžte se podívat.‘ A teď přišlo Taizé k nim,“ raduje se Coby, když mává na rozloučenou poutníkům. A co vy? Přijedete se příště podívat taky? Nemusíte jet tak daleko, další Pouť důvěry na zemi proběhne koncem roku v Berlíně.

Sdílet článek na: 

Sekce: Přílohy, Doma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay