Na podání pomocné ruky není nikdy pozdě

Vydání: 2005/26 Kněžská samota, 20.6.2005, Autor: Jiří Macháně

„Osamělost je stav, který si člověk nepřeje. Rád by byl s někým v kontaktu, ale najednou zjistí, že chybí lidé, se kterými by mohl nějak svůj život sdílet,“ říká MUDr. Alexandra Havlicová, plzeňská psychiatryně a psychoterapeutka, která má zkušenosti přímo „z terénu“. Pomáhá totiž také kněžím řešit jejich nelehké životní situace.  

Jak by měl být kněz „vybavený“, aby hrozící osamělost ve své službě zvládnul?

Při svém povolání nese často extrémní psychickou zátěž - srovnatelnou s lidmi, kteří pracují v jednotkách rychlého nasazení. Hodně záleží na jeho zkušenosti, povaze a vnitřní síle, velkou roli hraje také výchova v rodině. V neposlední řadě by měl mít z doby svého dospívání kvalitní společenskou a vztahovou zkušenost. Je dobré, aby věděl, co je láska k druhému člověku, a není tedy na škodu, zažil-li například i lásku k dívce. I v psychoterapii je pravidlem, že není nad sebezkušenost - nad to, co člověk zažije na vlastní kůži: radost i opuštěnost, veselost i lítost, samotu i živý kontakt.

Které příčiny osamělosti kněží vnímáte jako nejbolestnější?

Nevstřícnost od lidí, ale i ze strany nadřízených a úřadu, který mu má pomáhat. Je mrzuté, když se kněz očekávající pomoc v pracovních či organizačních záležitostech a hledávající radu, cítí z různých důvodů opuštěný - třeba proto, že nenajde u svých představených pochopení, oporu nebo zastání. Pro kněze je náročné, pokud se dostane do farnosti „na konci světa“ - to jsou místa pro pastoraci nesmírně těžká, protože i dlouho po listopadové revoluci tam leckde stále přetrvává komunistické myšlení a nálady. Projevovat, žít a nabízet křesťanskou víru je pak opravdu oříšek.

Hodně také záleží na představených kněze. Ti by měli vědět, jaké je povahy, čím je nadaný, aby přišel právě do takové farnosti, kde může své dary nejlépe uplatnit. Je totiž malér, když přijde kněz-filozof, který vyniká třeba v teologii či klasické církevní hudbě, například do farnosti, kde převládají lidé pracující v zemědělství a kde se jeho talent nezužitkuje.

Jak se mají kněz i věřící zařídit, aby k osamělosti vůbec nedošlo?

Pokud k ní dojde, nemá smysl začít hledat viníka nefunkčních vztahů. Lepší je konat, a to na obou stranách. Pokud chce kněz ve farnosti dobře pracovat, musí ji znát - a to přímo jednotlivé rodiny. Vědět, oč se lidé zajímají, co s nimi „hýbe“, jací jsou v soukromém životě, kdo a v čem komu může pomáhat. Farníci by zas měli být vstřícnější ke svému faráři. Kněz je navíc - podobně jako všichni lidé, kteří jsou hondě „na očích“ - projekčním plátnem pro různá potlačená přání a psychologické problémy věřících, kteří si do něj promítají své představy a požadavky, jež mnohdy ani nesouvisejí s vírou. Je dobře si uvědomit, že kněz tu není od toho, aby taková klamná očekávání naplňoval.

Kam až může osamělost kněze vést?

Mohou jej ohrožit deprese a uzavírání se před okolím. Všichni jsme lidé, tedy i knězi se pak může stát, že jeho psychická zátěž přesáhne únosnou hranici.

Jak lidé poznají, že má jejich kněz zřejmě nějaké velké starosti?

Nejlépe by tomu měli předejít laskavými vztahy. Každý člověk, i kněz, je nějak „vyladěn“ a nějakým způsobem přistupuje ke svému okolí a komunikuje s ním. Pokud se jeho chování náhle nebo postupně mění a objevuje se u něj uzavřenost a nekomunikativnost, je za minutu dvanáct. Čím mu farníci rozhodně nepomůžou, to je okamžité psaní rozhořčených stížností biskupovi.

A čím mu tedy mohou pomoci?

Podáním pomocné ruky - na to není nikdy pozdě! Určitě je dobré být taktní, což není otázka vzdělanosti, ale především mezilidskému citu. Není přece nic jednoduššího, pokud mám svého kněze ráda, zajít za ním a říci mu: „Pane faráři, nemáte nějaké starosti, nemůžu vám s něčím pomoci, připadáte mi poslední dobou smutný...“ Tonoucí se chytá pověstného stébla, a o to pevněji se určitě osamělý člověk chytí podané ruky, a to i přesto, že každému knězi nejpevněji a zcela spolehlivě podává ruku Kristus.

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay