Na dušičky až do Vídně...

Vydání: 2006/44 Jak se stát svatým, 31.10.2006, Autor: Kateřina Šťastná

Až do Vídně se museli vypravit někteří naši krajané, aby na svátek Všech věrných zemřelých uctili své blízké a předky. České oddělení na vídeňském ústředním hřbitově existuje již 78 let.

„Každý rok na dušičky navštěvujeme hřbitov a pořádáme výkrop hrobů. Letošní rok byl mimořádný tím, že jsme v neděli 29. října spolu s dětmi, rodiči a mládeží uctili pomník blahoslavené Restituty Kafkové (blahořečena byla 21. 6. 1998 papežem Janem Pavlem II. ve Vídni). Následovala mše svatá v němčině, které předsedal vídeňský pomocný biskup dr. Franz Scharl, čtení, přímluvy a zpěvy pak byly česky,“ říká duchovní správce české komunity ve Vídni P. Jan Horák SDB.

řeholnice, která milovala pivo
Rodačka z Brna, sestra Marie Restituta (1894 – 1943), (vlastním jménem Helena Kafková) je patronkou vídeňských Čechů. Pomník Marie Restituty – která byla jako jediná řeholnice odsouzená nacisty k trestu smrti – stojí na hřbitově od roku 1998. Do Vídně odešli její rodiče za prací. Ona zde vstoupila (krátce před 1. světovou válkou) do řádu františkánek a působila jako sestra na operačním sále v nemocnici v Mödlingu. Vypráví se, že temperamentní sestra, když měla po zvlášť těžké operaci, chodila do místní hospody na pivo. Nejraději ho prý pila přímo z lahve. Po nástupu Hitlera k moci a připojení Rakouska k hitlerovskému Německu začala otevřeně vystupovat proti nacismu. V roce 1942 byla gestapem zatčena přímo na operačním sále na základě udání lékaře, příslušníka SS. Sestra byla „za velezradu“ 29. října 1942 odsouzena k trestu smrti a po třináctiměsíční vazbě popravena gilotinou.

„Na českém hřbitově se nacházejí hroby
3. řádu františkánů a františkánek ještě z dob monarchie, kteří přijeli do Vídně za prací. Dříve tu směli být pohřbíváni jen řeholníci, dnes tu mají hroby i ostatní krajané. Jako například moje babička,“ vypráví pastorační asistentka Pavla Carmignato.
Je vidět, že z mnohých hrobů už dávno déšť a sníh smyl zlatá písmena. „Jsou tu i hroby, o které se čtyřicet let nikdo nestaral,“ podotýká asistentka. Jednak už třeba zesnulí nemají žádné příbuzné – a pak – do Vídně to není nejblíž... Přece jen je zde ale, jak potvrzuje P. Jan Horák, každý návštěvník z Česka srdečně vítán.


Sdílet článek na: 

Sekce: Zpravodajství, Zahraniční, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 51-52 18. – 31. prosince 2018

Bílé stuhy nového začátku

Brány odjakživa někam vedly. Do města, nebo z města. Do kláštera, nebo z kláštera. A teď si představte bránu, která nevede nikam. Žádná slavobrána pro vítěze nebo vojevůdce.

celý článek


Co vám letos udělalo radost?

Na konci kalendářního roku jsme se zeptali několika osobností v církvi, co je v roce 2018 potěšilo.

celý článek


Stačí prostě být spolu

Štědrý den je tu. Celý rok se na něj těšíme, ale někdy přinese přes veškerou snahu místo radosti spíš zklamání a rozčarování. Jak je to možné a co s tím?

celý článek


Betlém v kulisách Jestřebích hor

Dřevěná polygonální zvonice nad městem není jediným unikátem Rtyně v Podkrkonoší. V barokním kostelíku, za nímž se na horizontu tyčí nejvyšší česká hora, tu o…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay