Na demagogii se nedá jít s argumenty

Vydání: 2013/1 Ohlédnutí za rozdělením Československa, 2.1.2013, Autor: Aleš Palán

 

V letech 1991 a 1992 byl předsedou vlády Slovenské republiky. Jeho Křesťanskodemokratické hnutí však v létě 1992 prohrálo volby, a rozdělení Česko-Slovenska tak už mohl sledovat jen z opozičních lavic parlamentu. JÁN ČARNOGURSKÝ.
 
 
 Souhlasil byste s tezí, že rozdělení Česko-Slovenska bylo do politického systému zakódováno už někdy z jara 1990, kdy se rozhodlo, že volební období prvních svobodných voleb nebude tradičně čtyřleté, nýbrž jen dvouleté?
 
S takovou myšlenkou nesouhlasím, tohle nebylo příčinou rozpadu federace. Omezení volebního období na dva roky bylo rozhodnutí tehdejších politických sil v čele s Václavem Havlem. Vycházeli jsme z toho, že po čtyřiceti letech sice proběhnou svobodné volby, ale ne volby dostatečně informované. Jak se mohou občané zodpovědně rozhodnout po tolika desítkách let nesvobody? V době zkráceného volebního období by se občané mohli seznámit s novými společenskými podmínkami a teprve potom volit na čtyři roky. Bylo to idealistické rozhodnutí tehdejších něžných revolucionářů, kteří chtěli zavést super demokratickou společnost.
 
 Souhlasil jste tehdy i vy s tímto časovým omezením?
 
Ano.
 
 Kdyby nicméně volební období bylo čtyřleté, federace by se možná rozpadla, ale zřejmě jindy a jinak. V čele národních vlád byste stál i nadále vy s Petrem Pithartem, nikoliv, jak k tomu došlo po volbách v létě 1992, Mečiar s Klausem.
 
Samozřejmě bychom postupovali jinak než oni, ale neměli bychom, hlavně já na Slovensku, za sebou dostatečnou většinu, jakou měl Mečiar po roce 1992. Základní důvod rozpadu federace – a sice že jde o dva národy – by tu stále byl a působil. Přibližování se ke členství v Evropské unii by postupovalo nadále a upevňovalo by ve vědomí obou národů názor, že bezpečnost mají zaručenou cestou evropské integrace – to znamená, že společnou republiku nepotřebují. Pro kulturu, justici, školství a zdravotnictví nebyl ani federální resort, fungovaly pouze na národních úrovních. A ekonomické resorty přecházely do Bruselu. Z tohoto hlediska Česko-Slovenská republika nebyla potřebná. Navíc by stále existovalo pole pro demagogy z obou stran. Na Slovensku by říkali: Praha nás vykořisťuje, vládněme si sami. V Čechách: Zastavme penězovod na Slovensko. Tomu by se nedalo efektivně zamezit, na demagogii se nedá jít s racionálními argumenty. Tohle všechno by tak či tak vedlo k rozdělení federace.
 
 Vy jste tehdy přišel s heslem, že Slovensko chce v Evropě vlastní židličku a hvězdičku.
 
Vyjadřovalo to ideu, že v Evropské unii chceme být samostatní. Toto heslo jsem poprvé publikoval už před listopadem 1989 a potom znovu v lednu 1990 v jednom rozhovoru, kde jsem hovořil i o tom, že bude třeba nová podoba spolužití Čechů a Slováků.
 
 Jaká byla na začátku devadesátých let spolupráce s Občanským fórem, s Petrem Pithartem?
 
Velmi dobrá, tyto otázky jsme řešili pouze brzy po volbách, při tvorbě vládní koalice na federální úrovni. Už v programovém prohlášení federální vlády z roku 1990 byla taková polověta, že federace bude usilovat o prosazení toho, aby i národní republiky byly účastníky rokování o evropských strukturách. To právě proto, že některé resorty, o kterých se jednalo, nebyly federální, ale jen národní.
 
 Volby v roce 1992 jste ovšem jasně prohrá-li. HZDS vám sebralo vaši ideu?
 
Ani ne, volby jsem prohrál z jiných důvodů; téma rozdělení Česko-Slovenska nebylo základním tématem voleb. Mečiar vystupoval jako silný muž, který nejlépe zosobňoval přechod od komunismu k demokracii. KDH získalo více hlasů než SNS, která chtěla rozdělení republiky. Přitom kdyby na Slovensku proběhlo referendum o rozdělení, většina hlasujících by byla pro udržení Česko-Slovenska.
 
 Mělo by referendum svůj smysl?
 
Podle mého názoru by dopadlo stejně jako některá referenda v minulosti jinde. V roce 1991 proběhlo v Sovětském svazu referendum o tom, zda ho zachovat. Dopadlo tak, že se má Sovětský svaz zachovat – a do půl roku se rozpadl. Podobně to dopadlo v roce 1906 v Norsku a Švédsku, lidé také hlasovali pro zachování tehdejšího státoprávního spolužití, a brzy vznikly dva státy.
 
 Takže to byl nezadržitelný proces.
 
Myslím, že ano, proces entropie mezi Čechy a Slováky postupoval. Pro mě je charakteristický způsob vytváření státního rozpočtu na rok 1992. Nejdřív se sešli ministři financí národních republik a federace a udělali hrubý náčrt: kolik půjde federaci, kolik národním republikám. Petr Pithart pak přišel do federální vlády s tím, že ČR potřebuje o pět miliard korun více. Následovala schůze tří premiérů a ČR dostala o čtyři miliardy víc. Aby Slovenská republika „nepřišla zkrátka“, dostala víc o osm set milionů. A federaci zůstalo dvě stě milionů.
 
 Volby v roce 1992 znamenaly konec disidentské politiky. Osobně to chápu jako ztrátu určité etické kontinuity nastartované po Listopadu.
 
Ano, na Slovensku i v Čechách jsme byli v roce 1992 výrazně poraženi. Komunismus už byl poražen a požadavky na metody disidentského zápasu s komunismem byly rozdílné od společenských požadavků na řízení státu v kritickém období přechodu od komunismu k demokracii a tržnímu hospodářství. U nás vyhrála postkomunisticko-populistická strana HZDS, která pokračovala v komunistické politice s jinými hesly. V ČR vyhrála pragmatická, západní Klausova strana. Už to stačilo, aby se nemohly dohodnout. Představte si, že by pokračovala federace a tyto strany měly tvořit společnou politiku!
 
 Nicméně za ty dva roky mohly slovenská i česká vláda vykázat řadu úspěchů.
 
Jaké úspěchy máte na mysli? Mohlo se volně cestovat do zahraničí, to ale většinu obyvatelstva na Slovensku příliš nezajímalo. Byla tu nezaměstnanost 20 % a více.
 
 To ano, Slovensko na reformu doplácelo. Byl třeba zastaven zdejší zbrojní průmysl.
 
To byl obrovský problém. Slovensko skutečně procházelo těžkým obdobím. Přesto jsme dokázali dokončit Gabčíkovo. Zvládli jsme to, ačkoliv Maďarsko šlo proti tomu a Praha zaujala neutrální postoj…
 
 Proč vlastně KDH neuspělo v roce 1992 na křesťanském Slovensku? Neměli jste navíc – tak jako česká lidová strana – za sebou žádnou aféru Bartončík.
 
Sociologické průzkumy ukazují, že náboženská příslušnost ovlivňuje povědomí voličů zhruba jedním procentem. V České republice to bylo asi o něco více, ale ne natolik, aby to změnilo trendy. I Mečiar vystupoval jako věřící katolík, televize ho ukazovala, jak se účastnil pouti v Šaštíně. KDH nebylo v pozici, aby říkalo: My jsme věřící, oni jsou nevěřící.
 
 Když se federace rozpadala, hovořilo se o tom, že pozice velvyslance v Praze a Bratislavě budou na úrovni členů vlády a vztahy mezi novými republikami budou velmi nadstandardní. Jsou takové? A měly by takové být?
 
Možná nejsou tak nadstandardní, jak se čekalo, ale jsou takové do jisté míry. Pozice velvyslance není na úrovni člena vlády, ale je svým způsobem vyšší než jiné velvyslanecké posty. Evropská unie se dnes otřásá, některé seriózní články hovoří o tom, že není možno vyloučit její rozpad nebo že se kolem Německa vytvoří blok vyspělejších států – nazvěme to Evropská unie dvou rychlostí. Evropa nemá plán B, pokud se závažným způsobem oslabí vnitřní vazby. Vytvořit nové nadnárodní seskupení vždy vyžaduje roky. Česko-Slovensko zrálo dvacet třicet roků. Teď se nic takového neděje. Někteří čeští politici vidí svého základního spojence ve Spojených státech – to je skutečně velice naivní. Česko i Slovensko by přitom potřebovalo v okamžiku politické krize EU, a to poměrně rychle, geopolitické zázemí.
 
 Nemůže jím být Vysegrád?
 
Ten těžko, protože Slovensko a Maďarsko by v něm měly rozpory, které by se dále stupňovaly. V každém případě by takové uskupení leželo na východ od Česka. A Slovenko by bylo pro Česko silným a spolehlivým geopolitickým zázemím.
Sdílet článek na: 

Sekce: Rozhovory, Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 38 19. – 25. září 2017

Fatimské poselství putuje Českem

Na tři týdny se k nám po padesáti letech vrací socha Panny Marie Fatimské, kterou biskupové dovezli z národní pouti do Fatimy. Poutě do Portugalska se na sté výročí zjevení…

celý článek


Na fatimské světlo nezapomenete

Do Českomoravské Fatimy v Koclířově zamíří na počátku října i hosté z Portugalska. „Fatima je jen zdůraznění některých stránek evangelia,“ říká v rozhovoru…

celý článek


Tajemství Nejsvětějšího Salvátora

Na konci roku 1989 jsem po jedenácti letech kněžského působení „v ilegalitě“ navrhl kardinálu Tomáškovi, že obnovím pastoraci vysokoškoláků v pražském kostele Nejsvětějšího…

celý článek


Zahajujeme předvolební seriál

Přestože mu ještě není padesát, je nejzkušenějším českým poslancem. V Parlamentu zasedá s krátkou přestávkou od roku 1990 – nejprve za Křesťansko-demokratickou stranu,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay