Může kostel sloužit jako koncertní síň?

Vydání: 2006/10 Kostel jako obřadní síň?, 6.3.2006, Autor: Václav Štaud

Hudba musí respektovat chrámový charakter i liturgické období
Naplňování liturgických předpisů v diecézi je břemenem odpovědnosti příslušného biskupa. Proto veškeré případy, kdy má být kostel využit jinak než k bohoslužbě, podléhají jeho schválení. Biskup rozhodování zpravidla deleguje na některého odborníka. V Brně je vedoucím střediska pro liturgickou hudbu P. Karel Cikrle, který se hudbě věnuje už plné půlstoletí. Úkoly, jež plní on i jeho kolegové v dalších církevních centrech, bývají ale mnohdy zastřeny rouškou nevědomosti a nepochopení. K vyjasnění této problematiky jsme P. Karlovi Cikrlemu položili několik otázek.

Duchovní správci jsou často žádáni o propůjčení kostela ke koncertní produkci. Často bývá těžké odmítnout. Jaké povinnosti musí pořadatel splnit, aby mohl koncert uskutečnit?

Základní podmínky jsou dvě. Aby na programu byla hudba svým obsahem náboženská a aby odpovídala liturgickému období nebo slavnosti v daný den. To není podmínka nesplnitelná. Liturgická a náboženská hudba nabízí tak široký výběr, že zde může něco krásného najít každý, kdo má muziku aspoň trošku rád. Nejde jen o hudbu komponovanou pro liturgii, ale i na nejrůznější duchovní témata. Od biblických, přes zhudebněné básně velkých poetů, reagujících třeba na liturgický rok, jeho jednotlivé slavnosti, životy světců, až po krásu Boží přírody.

To asi mluvíte o kvalitní staré hudbě. Současnou tvorbu ale do kostela asi nepustíte.

To je další podivný mýtus o naší práci. Vůbec není důležité, jak je hudba stará. Víte, jak nádherná díla vznikají i v dnešní době? I náboženská hudba 21. století může být lahodná pro uši! Často naopak pořadatelům doporučujeme, aby do programu zařazovali víc hodnotných děl současných skladatelů. A máme jich v Praze, Brně i dalších městech opravdu mnoho!

I tak se mohou podmínky koncertů v kostelích, které se už někde staly součástí kulturního života, zdát hlavně nevěřícím tvrdé, zbytečně konzervativní...

Každý obor lidské činnosti má svá pravidla. A jejich porušování lidem neprospívá. Kostel je domem Božím. To je třeba respektovat i s příslušnými církevními pokyny, chrámové prostory je třeba plnit jen tím, co do nich patří. Říká se tomu sepětí hudby s prostorem. Vzácné obrazy, sochy, malby, architekturu - to vše nám v kostelích hlídají také památkáři. Tomu se nikdo nediví. A náš dohled nad tím, co bude rozeznívat posvátný prostor, určený ke chvále Boha, některé lidi pobuřuje. Proč?

Hovoříte o církevních pokynech. Ze kterých předpisů konkrétně vycházíte?

Každý, kdo chce žádat o povolení koncertu, si může nejdříve prostudovat instrukci vatikánské Kongregace pro bohoslužbu a svátosti s názvem Koncerty v kostelích. Spolu s prováděcí směrnicí ji vydala Česká biskupská konference roku 1995 a dostaly ji všechny farní úřady. Samozřejmě musíme respektovat i další závažné předpisy, zejména Kodex kanonického práva - ten upřesňuje, co je na posvátných místech přípustné. Upozorňuji, že podmínky se týkají jak laických pořadatelů „zvenčí“, tak i samotných farností, které pořádají koncert ve svém chrámu.

V těchto dnech se v médiích hovoří o problému mahlerovského festivalu v Jihlavě. Můžete se k tomu vyjádřit?

Je mi to líto, už proto, že mám hudbu Gustava Mahlera rád. Abychom ukázali dobrou vůli a pomohli kvalitnímu festivalu, dvakrát jsme – vždy u příležitosti umělcova výročí – umožnili hrát v kostele svatého Ignáce Mahlerovy nenáboženské symfonické skladby. V obou případech jsme se s pořadateli v pohodě shodli na tom, že se jedná o výjimku, a ne precedens. Dosvědčuje to dopis náměstka jihlavského primátora z července 2005, který v reakci na loňské povolení brněnskému biskupovi mimo jiné píše: „Po jednání s Vámi si plně uvědomujeme, že provedení světské skladby v sakrálním prostoru protiřečí poslání katolického chrámu a také církevním předpisům. Proto prohlašujeme, že už nebudeme žádat o povolení koncertu v kostele, na jehož programu by byly skladby jiné než liturgické nebo náboženské.“ Od té doby se nikdo z organizátorů zářijového festivalu s biskupstvím nespojil. Přesto byla církev v médiích napadána.

Chápu, že jihlavští pořadatelé si z ekonomických důvodů mohou vybírat jen z toho, co mají dosažitelné orchestry právě na repertoáru. Proto například nemohou v kostele nabídnout Mahlerovu hudbu náboženskou, například 2. symfonii c-moll Vzkříšení, kterou jsme jim opakovaně navrhovali. Ekonomika má svá pravidla. Tak jako má svá pravidla církev. A my je musíme dodržovat. Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 33 15. – 21. srpna 2017

Olomouc žije setkáním mládeže

Nejvýznamnější událost mladých křesťanů v tomto roce – Celostátní setkání mládeže – vrcholí tento týden v Olomouci.

celý článek


Rodiny prošly metropolí

Oslavit rodinu se do centra Prahy vydaly stovky účastníků Pochodu pro rodinu.

celý článek


Přestat pít? Když to nejde

Není snad falešnějšího obrazu alkoholika: často opilý, špinavý a páchnoucí muž, povalující se v hospodě a pak ve škarpě. Jistě je nemálo takových. Skutečnost, jak…

celý článek


Vrátit se k modlitbě s papežem

Na duchovní straně 10 každý měsíc zveřejňujeme papežské modlitební úmysly. Jak vznikají a k čemu slouží? Ptali jsme se P. FrédéricA FornosE SJ, ředitele Světové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay