Může kostel sloužit jako koncertní síň?

Vydání: 2006/10 Kostel jako obřadní síň?, 6.3.2006, Autor: Václav Štaud

Hudba musí respektovat chrámový charakter i liturgické období
Naplňování liturgických předpisů v diecézi je břemenem odpovědnosti příslušného biskupa. Proto veškeré případy, kdy má být kostel využit jinak než k bohoslužbě, podléhají jeho schválení. Biskup rozhodování zpravidla deleguje na některého odborníka. V Brně je vedoucím střediska pro liturgickou hudbu P. Karel Cikrle, který se hudbě věnuje už plné půlstoletí. Úkoly, jež plní on i jeho kolegové v dalších církevních centrech, bývají ale mnohdy zastřeny rouškou nevědomosti a nepochopení. K vyjasnění této problematiky jsme P. Karlovi Cikrlemu položili několik otázek.

Duchovní správci jsou často žádáni o propůjčení kostela ke koncertní produkci. Často bývá těžké odmítnout. Jaké povinnosti musí pořadatel splnit, aby mohl koncert uskutečnit?

Základní podmínky jsou dvě. Aby na programu byla hudba svým obsahem náboženská a aby odpovídala liturgickému období nebo slavnosti v daný den. To není podmínka nesplnitelná. Liturgická a náboženská hudba nabízí tak široký výběr, že zde může něco krásného najít každý, kdo má muziku aspoň trošku rád. Nejde jen o hudbu komponovanou pro liturgii, ale i na nejrůznější duchovní témata. Od biblických, přes zhudebněné básně velkých poetů, reagujících třeba na liturgický rok, jeho jednotlivé slavnosti, životy světců, až po krásu Boží přírody.

To asi mluvíte o kvalitní staré hudbě. Současnou tvorbu ale do kostela asi nepustíte.

To je další podivný mýtus o naší práci. Vůbec není důležité, jak je hudba stará. Víte, jak nádherná díla vznikají i v dnešní době? I náboženská hudba 21. století může být lahodná pro uši! Často naopak pořadatelům doporučujeme, aby do programu zařazovali víc hodnotných děl současných skladatelů. A máme jich v Praze, Brně i dalších městech opravdu mnoho!

I tak se mohou podmínky koncertů v kostelích, které se už někde staly součástí kulturního života, zdát hlavně nevěřícím tvrdé, zbytečně konzervativní...

Každý obor lidské činnosti má svá pravidla. A jejich porušování lidem neprospívá. Kostel je domem Božím. To je třeba respektovat i s příslušnými církevními pokyny, chrámové prostory je třeba plnit jen tím, co do nich patří. Říká se tomu sepětí hudby s prostorem. Vzácné obrazy, sochy, malby, architekturu - to vše nám v kostelích hlídají také památkáři. Tomu se nikdo nediví. A náš dohled nad tím, co bude rozeznívat posvátný prostor, určený ke chvále Boha, některé lidi pobuřuje. Proč?

Hovoříte o církevních pokynech. Ze kterých předpisů konkrétně vycházíte?

Každý, kdo chce žádat o povolení koncertu, si může nejdříve prostudovat instrukci vatikánské Kongregace pro bohoslužbu a svátosti s názvem Koncerty v kostelích. Spolu s prováděcí směrnicí ji vydala Česká biskupská konference roku 1995 a dostaly ji všechny farní úřady. Samozřejmě musíme respektovat i další závažné předpisy, zejména Kodex kanonického práva - ten upřesňuje, co je na posvátných místech přípustné. Upozorňuji, že podmínky se týkají jak laických pořadatelů „zvenčí“, tak i samotných farností, které pořádají koncert ve svém chrámu.

V těchto dnech se v médiích hovoří o problému mahlerovského festivalu v Jihlavě. Můžete se k tomu vyjádřit?

Je mi to líto, už proto, že mám hudbu Gustava Mahlera rád. Abychom ukázali dobrou vůli a pomohli kvalitnímu festivalu, dvakrát jsme – vždy u příležitosti umělcova výročí – umožnili hrát v kostele svatého Ignáce Mahlerovy nenáboženské symfonické skladby. V obou případech jsme se s pořadateli v pohodě shodli na tom, že se jedná o výjimku, a ne precedens. Dosvědčuje to dopis náměstka jihlavského primátora z července 2005, který v reakci na loňské povolení brněnskému biskupovi mimo jiné píše: „Po jednání s Vámi si plně uvědomujeme, že provedení světské skladby v sakrálním prostoru protiřečí poslání katolického chrámu a také církevním předpisům. Proto prohlašujeme, že už nebudeme žádat o povolení koncertu v kostele, na jehož programu by byly skladby jiné než liturgické nebo náboženské.“ Od té doby se nikdo z organizátorů zářijového festivalu s biskupstvím nespojil. Přesto byla církev v médiích napadána.

Chápu, že jihlavští pořadatelé si z ekonomických důvodů mohou vybírat jen z toho, co mají dosažitelné orchestry právě na repertoáru. Proto například nemohou v kostele nabídnout Mahlerovu hudbu náboženskou, například 2. symfonii c-moll Vzkříšení, kterou jsme jim opakovaně navrhovali. Ekonomika má svá pravidla. Tak jako má svá pravidla církev. A my je musíme dodržovat. Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 45 6. – 12. listopadu 2018

Sto let od konce války

11. listopadu si svět připomene konec první světové války. Česká katolická církev a církve sdružené v Ekumenické radě církví se připojují k iniciativě britské ambasády…

celý článek


Asia Bibi je nevinná

„Nemůžu tomu uvěřit! Oni mě doopravdy pustí?!“ Taková byla první reakce třiapadesátileté pákistánské křesťanky Asie Bibi, když se dozvěděla, že ji tamní nejvyšší…

celý článek


Barrandov se dočká kostela

Více než deset let nevznikl v hlavním městě nový kostel. Změnit se to má za dva roky, kdy by měl být dokončen kostel a komunitní centrum Krista Spasitele na Barrandově.…

celý článek


DARUJTE KATOLICKÝ TÝDENÍK

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Tím naším můžete povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay