Muž jako dobrý hospodář

Vydání: 2007/50 Role můžu v adventu, 11.12.2007, Autor: Aleš Opatrný

Předvánoční nákupní horečka a vtíravá reklama mnoho lidí zcela pochopitelně dráždí. Leckoho dráždí i s blížícími se svátky rostoucí domácí shon – uklízení, pečení, chystání všeho možného k neúprosnému termínu 24. prosince, který nelze posunout. A tak mnozí odsuzují komercionalizaci Vánoc a zdůrazňují jejich duchovní rozměr či hodnoty rodinných vztahů, jiní zase litují uhoněné matky a babičky a vybízejí muže či děti, aby jim více pomáhali. K tomu všemu jsou dobré důvody.

V úvahách lze jít ještě dál. A je to třeba, protože poměrně laciné kritizování nákupních horeček a zdůrazňování duchovní náplně Vánoc se leckde již dostávají do polohy klišé, které málokdo vnímá, nic na situaci nezmění a některé ještě svou povrchností právem pohoršuje. Vždyť i péče o opatření dárků může být projevem lásky a příprava jídla pro rodinu, případně další příbuzné, je pro mnohé ženy nutnost a tvrdá práce, která si nezaslouží podcenění, či dokonce odsuzování. Proto by bylo dobré uvažovat o adventu a jeho inspiracích. Advent přece není jen přípravou na oslavu Ježíšova narození. Jeho velkým tématem je také očekávání a cesta dějinami, která není právě krátká.

Dobrý hospodář věděl
Zatímco děti dychtivě očekávají Štědrý den s jeho překvapeními či splněnými přáními, mnoho žen vyhlíží tentýž den jako konec shonu, po němž by měla přijít úleva. Ale co muži? Je jejich úkolem pouze postarat se o stromek, kapry, případně zabavit děti, až to s nimi nebude v posledních chvílích před štědrovečerní slavností k vydržení? Žena má velký smysl pro výzvy současné chvíle, vnímá, co kdo právě potřebuje. Muž v tom nebývá tak bystrý, ale mohl by dohlédnout dál za přítomnou chvíli a její nároky.
Život klade na každého člověka spoustu požadavků, které je třeba splnit dnes či zítra. Současná mentalita, podpořená zejména výzvami obchodu a nabídkami „výhodných“ půjček, vyzývá člověka k tomu, aby svá přání plnil bezodkladně, hned, bez čekání. Jenže bez čekání také znamená bez těšení se, bez naděje na splnění. Ano, mnoho věcí je opravdu třeba udělat, vyřešit i opatřit hned, bez čekání. Ale ne všechny. Vždyť život, v němž by nadějné očekávání nebylo přítomné, by byl plochý a chudý. Nejde o zbabělé odsouvání požadavků přítomné chvíle někam do mlhavé budoucnosti. Jde o pevné zakotvení v naději, kterou dává Boží slovo a která umožňuje vydržet zátěže dneška – a směřovat ke skutečnostem ležícím v budoucnosti. Aniž si to totiž mnozí lidé dnes uvědomují, nechávají se velmi formovat reklamou a některými médii ke způsobu života, který má být pestrý a bohatý tím, že nabízí a využívá všechno hned, na nic nečeká. Člověk je tak ochuzen o naději a očekávání, nebo se dokonce bojí do budoucnosti vůbec podívat.
V klasickém venkovském běhu života musela (a mnohde i dnes musí) žena denně pečovat o děti, domácnost, drůbež, zahradu. Muž také denně pracoval. Ale musel zvážit, co z vypěstovaného obilí spotřebuje a co uchová pro jarní setbu v naději, že tak opět sklidí po čase úrodu. A všichni museli s čekat, až přijde jaro, rozkvetou stromy, vyroste tráva a vše pomalu půjde k letní či podzimní sklizni. Dobrý hospodář věděl, že nemůže mít všechno hned a že nemůže vše hned spotřebovat. Tahle „moudrost zemědělství“ dnes většině lidí v rozvinutých společnostech chybí. Vše se dá koupit okamžitě a v každé roční době – a na co kdo nemá prostředky, na to si může vzít půjčku. Tato schopnost čekat a žít s nadějí však chybí řadě lidí v celém životě, ne jen v oblasti nakupovaných věcí.

Prostor pro muže
A zde je právě prostor pro muže, jenž se nechá inspirovat adventem. Celý advent i oslava narození Páně mluví o Božích slibech, které se věrně plní, ale ne hned. Mluví o lidech, kteří splnění Božích slibů vyhlíželi, ovšem to je nezbavovalo úkolu naplnit požadavky přítomných chvil. A muž by mohl být tím, kdo zejména v rodině k Božím zaslíbením „dohlédne“ a povzbudí ostatní, aby s nimi počítali. Aby ani současná generace nepropadala dojmu, že všechno je možné a nutné získat hned a s ničím by se nemělo čekat do zítřka. Aby se lidé jakéhokoli věku nebáli dívat do budoucnosti, která je jistě neznámá, v mnohém nejasná, v některých ohledech se jeví jako nehezká až děsivá – ale která nese příslib Ježíšova druhého příchodu, jenž je definitivním vítězstvím nad zlem ve stvoření. Opravdu nejde jen o jakési nadechnutí se vznešeného duchovna u příležitosti vánočních svátků, ale o pohled do budoucna nesený nadějí, kterou dává Boží slovo a zkušenost nepřehledných generací s věrností a spolehlivostí, s níž Bůh svá zaslíbení v dějinách naplňuje. Právě muž by mohl a měl být v rodině tím, kdo „unese“ jakousi vzdálenost mezi tím, co právě prožíváme, a tím, co očekáváme; kdo ve víře spolu s ostatními pochopí rozdíl mezi Božími zaslíbeními a mezi tím, co už jsme zakusili – a bude ostatní v naději a vytrvalosti povzbuzovat.
Advent je opravdu velkou inspirací pro celý život. Je výzvou, aby se křesťan neutápěl jen v problémech a radostech přítomné chvíle, ani se neopájel fantastickými nadějemi, které zastírají úkoly přítomnosti. Mužská schopnost nadhledu a odstupu se zde může dobře uplatnit stejně jako ženské vnímání potřeb lidí, které nemohou být odkládány do budoucnosti. Pokud křesťané vnímají pravdu víry, že muž i žena jsou stvořeni k Božímu obrazu – oba stejně a přece každý trochu jinak – bude jim to jistě blízké.


Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 8 20. – 26. února 2018

Zesnul Jaroslav Med

Na Popeleční středu zemřel ve věku 85 let literární historik a dlouholetý předseda redakční rady Perspektiv KT Jaroslav Med.

celý článek


Mladí lidé chudobu dědí

Chudoba se u nás dědí, zjistila Charita ČR. Při výzkumu se soustředila na mladé lidi, jichž je takto ohroženo zhruba tři sta tisíc. Charita proto navrhuje šest opatření,…

celý článek


Pouť ke hrobu svatého Cyrila

Mší svatou, jejímž hlavním celebrantem byl arcibiskup Jan Graubner, oslavili věřící v Římě svátek jednoho ze slovanských apoštolů.

celý článek


Na hranicích jsem se modlil

Jeho osudy inspirovaly spisovatele, filmové tvůrce i socialistickou propagandu. JOSEF HASIL po únoru 1948 převáděl ohrožené lidi přes hranice. „Nikdy jsem nešel přes hranice,…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2018

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay