Vydání: 2009/7 Jak se žije Vietnamcům, 11.2.2009, Autor: Petr Střešňák

Příloha: Perspektivy

Vyznavačů islámu je ve světě víc než katolíků. Zpolitizovaný a rozpínavý islám nahání strach – tím spíše, že naší druhdy křesťanské civilizaci usychají kořeny, postrádá smysluplnou vizi a její populace povážlivě stárne. Přestože jsou k dispozici různé publikace o islámu a média se muslimskou problematikou zabývají takřka denně, není bez významu slyšet též autentický hlas „druhé strany“. Na otázky týkající se muslimů v Čechách i ve světě odpovídá Vladimír Sáňka, ředitel Islámského centra v Praze.

Kolik žije v Praze, potažmo v Čechách, muslimů? Kolik z nich jsou rodilí Češi?

V Čechách žije několik tisíc muslimů. Velká většina z nich jsou původem cizinci. Přišli k nám studovat, za prací, malá část z nich jsou uprchlíci, kteří byli nuceni odejít ze své původní vlasti a pokoušejí se usadit v Evropě. Českých muslimů je přibližně pět set.

Jak vypadá provoz a jaká je návštěvnost pražské mešity?

Mešita v Praze slouží muslimské komunitě, aby se měla kde scházet a účastnit různých programů. Každý pátek, kdy je sváteční shromáždění s promluvou imáma a společnou páteční modlitbou, se v ní sejde zhruba 250 věřících. Pod hlavičkou mešity probíhá i řada charitativních akcí.

Vyvíjí vaše centrum nějakou misijní činnost?

Snažíme se v rámci možností odpovídat na různé výzvy, přijímat návštěvy v mešitě, dělat přednášky mimo mešitu, reagovat na potřeby médií, vysvětlovat a uvádět na pravou míru různé dezinformace, jež jsou o islámu šířeny. Každý muslim by měl alespoň svým příkladem utvářet správný obraz islámu, ale ve většině případů tomu tak bohužel není. Podobně jako u jiných náboženství – víru nelze soudit podle lidí, kteří se k ní hlásí, když ji ani dobře neznají. Islám vyžaduje znalost a vede k ní každého muslima a muslimku. Je to způsob života, jenž je vyvážený a je proti extrémům.

Jsou pro vás katoličtí křesťané někým na stejné lodi, nebo spíš názoroví odpůrci, anebo jsou v podstatě nezajímaví, poněvadž splývají se sekularizovaným světem západní civilizace?

Křesťané pro nás určitě nejsou názoroví odpůrci, vždyť máme většinu zásad ne-li totožných, pak alespoň velmi blízkých. V Koránu jsou křesťané a Židé nazýváni „lidmi knihy“, to znamená, že se jim dostalo poselství od Boha, které se snažili následovat. Jsme si tedy velmi blízcí, muslimové si například mohou vzít křesťanku či Židovku za manželku a musejí respektovat její víru a obřady, můžeme též jíst jídla křesťanů a Židů. To jen jako příklad. Hlavním rozdílem mezi námi je, že Židé uznávají všechny proroky, ale Ježíše i Muhammada odmítli. Křesťané uznávají všechny proroky kromě Muhammada a muslimové uznávají všechny proroky bez výjimky. Podle Koránu nemáme mezi proroky dělat rozdíly. Všichni přišli s poselstvím od Boha ke svému národu s výzvou, aby lidé uvěřili a dodržovali určité zásady. Muhammad jako poslední z nich přinesl poselství celému lidstvu. Na jedné lodi tedy nejsme. Považujeme islám za jedinou správnou cestu, avšak nikomu ji nesmíme vnucovat. Každý sám se musí rozhodnout, jestli jej přijme, či ne, a je za své rozhodnutí zodpovědný. V Soudný den pak budeme všichni spravedlivě rozsouzeni. Proto podle Koránu se s křesťany nesmíme ani přít o to, kdo má pravdu, a máme s nimi „mluvit slovem nejvhodnějším“. Alláh zase v jiném verši říká, že on sám nás rozsoudí ohledně toho, v čem jsme se rozcházeli.

Domníváte se, že je možná nějaká forma spolupráce? Co si představujete pod pojmem mezináboženský dialog?

Spolupráce je možná na nejrůznějších úrovních a myslím, že k ní také občas dochází. V naší společnosti určitě máme co nabídnout té většině, která je ateistická. Před jistou dobou jsme se například s Ekumenickou radou církví, kardinálem Vlkem, katolickou fakultou i Židovskou obcí bez nejmenších problémů shodli na textu k problematice eutanazie a prezentovali společné stanovisko médiím na tiskové konferenci, o niž byl velký zájem. To je podle mého názoru nejlepší forma dialogu, poněvadž má konkrétní výsledky.

Jaký je podle vašich zkušeností vztah Čechů k muslimům?

Většina Čechů má z islámu trochu obavy, což vyplývá jednak z neznalosti a jednak z toho, jak jej prezentují média, s čím jej spojují. Vývoj ve světě je zkrátka takový, za to islám nemůže. Jsou Češi, kteří jsou otevření a tolerantní, ale jsou i tací, u nichž se objevuje xenofobie až nenávist. A ti vystupují proti muslimům aktivně a šíří nejrůznější nepravdy.

Hodně se hovoří o postavení žen v muslimském světě, které se z běžného, evropského pohledu sotva může jevit jako rovnoprávné. Je v tomto smyslu možný nějaký vývoj?

Postavení ženy ve společnosti bývá často diskutovaným tématem. Pokud se týká pohledu západních autorů na postavení ženy v muslimských zemích, je hodnoceno vesměs kriticky. Nebere se v úvahu jiné prostředí, jiné tradice, jiný historický vývoj a jiná historická zkušenost. Druhý fakt, který bývá opomíjen, je to, že se zde často mluví o nějakých místních tradicích a zvyklostech, které se pak chybně zevšeobecňují na celý muslimský svět, a co je mnohem horší, na islám jako náboženství a způsob života. Jistě nepopřeme, že na Západě existuje domácí násilí, žena je mnohem více nucena vydělávat či budovat kariéru, za tutéž práci je odměňována mnohem méně než muž apod. Tyto a další věci by zase muslimky mohly vytýkat evropským společnostem. Ovšem dělat z toho pravidlo nebo zákon by bylo špatně. Podle islámu musí být žena respektována a chráněna. Její manžel (případně otec, bratr, syn) ji musí hmotně zabezpečit. Pokud si sama vydělává, peníze patří jen jí. Má právo dědit, vlastnit majetek, podnikat, ovlivňovat veřejné dění. Tato a další práva jí dal islám již před čtrnácti stoletími. Postavení muže a ženy je v islámu vyvážené a oba se vzájemně doplňují. Jelikož se nejedná o stvoření totožná, i jejich postavení se v některých věcech liší. Je mnohem více akcentována a oceňována pozice ženy jako matky. Samozřejmě že špatné příklady lze najít v každé společnosti a i ty jsou někdy pravdivé. Jenom nelze stále ukazovat muslimy v situacích, které nejsou v souladu s islámem. Pokud se týká nějakého vývoje, jako žádoucí bych viděl takový vývoj, aby v muslimských společnostech získaly ženy ta práva, jaká jim podle islámu náleží.

Jak vy osobně vnímáte islamismus a s ním spojený terorismus?

Terorismus jednoznačně odmítám. Je neslučitelný nejen s islámem, ale i s jakýmkoliv jiným náboženstvím. Ve světě je mnoho bezpráví a útlaku a někteří jednotlivci či skupiny na ně reagují takovýmto extrémním způsobem. Nejhorší ze všeho je ovšem státní terorismus. Kdyby se jej podařilo odstranit, vymizel by i ten skupinový a individuální, poněvadž ten je vesměs až druhotnou reakcí. Nicméně zde nejsem optimista. Co lidstvo existuje, vždy na světě byla nespravedlnost, útlak a svévolné nároky. Podívejte se jen na kolonialismus, který znamenal nejmasovější porušování lidských práv vůbec. A ten zdaleka neskončil, jen nabírá jiných forem.

Přiznám se, že vůbec nerozumím tomu, proč byly a občas ještě jsou v Iráku v takovém množství vedeny násilné akce proti civilnímu obyvatelstvu. Útoky na americké vojáky mají „svou logiku“, ale vraždění lidí vlastní víry, vlastní krve? Čí to může být zájem?

Ani já tomu nerozumím. Nevím, kdo tuto nenávist vyvolává, komu to vše slouží. Místní obyvatelstvo je jednoznačně obětí. Myslím si, že kdyby v Iráku nebyla ropa, vůbec by se tam neválčilo.

Jak byste vysvětlil, že se na teroristických akcích například v Londýně podíleli muslimové, kteří se již narodili v Evropě?

To je projev extremismu a je to otázka spíš pro psychology. Proč se dlouhá desetiletí zabíjeli katolíci a protestanti v Irsku, proč ortodoxní křesťané vyvraždili Srebrenici? Určitě to nemohli ospravedlnit svou vírou. Tyto činy nemají s vírou nic společného. Británie a Španělsko byly nejbližšími spojenci USA během agrese proti Iráku. Zřejmě proto pak došlo k atentátům právě zde.

Existují v islámu mechanismy, které by napomáhaly eliminovat vliv radikálů a teroristických skupin? Je nějaká naděje, že by přestali kazit „pověst islámu“?

V islámu je základní věcí znalost. Pokud by všichni muslimové znali svou víru a dokázali se podle ní řídit, nemohli by sahat k extrémním reakcím. Islám je střední cesta. Muslimové musejí vědět, kdy a proti komu lze násilí ospravedlnit. Druhým mechanismem by mělo být, aby se zamezily všechny nespravedlnosti a útlak, který tyto extrémní reakce vyvolává.

Stále častěji lze zaslechnout názor, že na konci století bude Evropa víceméně muslimská. Myslíte si to i vy?

Tyto prognózy jsou podle mě nepodložené a účelové. Vezme se krátkodobý trend, navíc pouze z nějaké části Evropy, a dělají se dlouhodobé plošné závěry. Evropské země mají v poslední době promyšlenou imigrační politiku, která takový demografický vývoj nedovolí.

A přál byste si to?

Ano, přál. Ale museli by to být muslimové, kteří znají svůj způsob života a řídí se jím. Pak bychom se mohli dočkat podobného období rozkvětu islámské civilizace, k jakému došlo mezi 8. a 14. stoletím a který znamenal dlouhodobý přínos nejen pro Evropu.

Vladimír SÁŇKA (nar. 1959 v Brně) vystudoval geochemii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a šestnáct let pracoval v Českém geologickém ústavu. V osmdesátých letech se během pracovního pobytu v Sýrii začal zajímat o islám (původně byl bez vyznání), který přijal před čtrnácti lety. Od roku 1999 je ředitelem Islámského centra v Praze. Je ženatý, otec dvou dětí.