Multikulturalismus je za zenitem

Vydání: 2006/13 Moderní křížové cesty, 6.6.2006, Autor: Petr Příhoda

Příloha: Perspektivy

Součástí ducha doby, honosícího se bezbřehou tolerancí, je – nebo spíše byla – ideologie multikulturalismu, harmonického soužití příslušníků různých kultur v jednom státě. Stala se závaznou normou, s níž se neslučovala představa nějaké domácí „dominantní kultury“ (Leitkultur), jíž by se příchozí měli přizpůsobit. Chvíli to fungovalo, ale pak se ukázalo, že při vzrůstající migraci tato ideologie brání nejen nezbytným asimilačním procesům, ale i uchovávání základů evropské kultury - uvádí Michael Sievernich (Stimmen der Zeit 1/2006). 

Konjunktura 60. let otevřela Západní Evropu přílivu pracovních sil. Myslelo se, že se noví pracovníci vzmohou a vrátí se do zemí svého původu. Konjunktura pominula, ale oni zůstali. A přibývá jich. Mnozí - ti méně vzdělaní, bez znalosti jazyka hostitelské země a podnikatelsky neúspěšní - vytvářejí „paralelní společenství“ (ghetta). Na bezvýchodnost svého postavení reagují nenávistí ke kultuře hostitelské země.

Sievernich si všímá, že v západoevropských zemích s katolickou tradicí se nejsnáze integrovali (případně asimilovali) migranti z katolických zemí, protože „v církvi cizinci nejsou“. Ideologii multikulturalismu autor článku vytýká relativismus, který podkopává i pilíře evropské kultury, jimiž jsou Sinaj, Golgota, athénský Areopag a římský Kapitol. Stará Evropa dokázala integrovat rozdíly mezi „Židem a Řekem“, otrokem a svobodným, mužem a ženou, protože byly překonány „v Kristu“. Současná Evropa může řešit interkulturní konflikty jen tehdy, pokud se přihlásí k sobě samé, a nikoli pomocí tolerance, která je vlastně lhostejností.

Lze dodat, že invaze z neevropských zemí je i důsledkem lhostejnosti konzumně orientovaného Západu k bídě Třetího světa: při uvážlivější podpoře jeho rozvoje by těch emigrantů možná nebylo tolik. Celní bariéry dovozu zemědělských produktů z jejich zemí, na nichž Západ trvá, stávající trend podporují. – Naše země je zatím poněkud stranou. Zatím. Nemíří sem Turci, Kurdové, Arabové, ale kvalifikovaní Slováci (asimilují se automaticky), pracovití a nápadití Vietnamci (jejich děti se integrují, pokud jim nebudeme bránit) a Ukrajinci a Rusové, problematičtí nestejným způsobem. Má naše společnost zájem a vůli je integrovat?       

Sdílet článek na: 

Sekce: Perspektivy, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 46 12. – 18. listopadu 2019

Pouť završí setkání s papežem

Na pouť do Říma se o uplynulém víkendu vypravilo více než dva tisíce poutníků z České republiky. Ve Věčném městě děkují za třicet let svobody a připomínají si…

celý článek


Co přinesl 17. listopad církvi?

Před třiceti lety, v listopadu 1989, se v Československu zhroutil komunistický režim. Po čtyřiceti letech nesvobody se s pádem rudé totality otevřely nové možnosti i věřícím v Boha.

celý článek


Když se řekne 17. listopad

Sametová revoluce se v novodobých českých dějinách pokládá za důležitý milník. Někdo oslavuje nástup svobody – včetně svobody vyznání, jiný možnost podnikání,…

celý článek


Potřebujeme silné příběhy

Dobrým občanem se člověk rodí, nebo stává? Ptáme se P. JOSEFA PROKEŠE, který vyučoval náboženství a religionistiku na českobudějovickém Biskupském gymnáziu po sedm let.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2019

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay