Paměť je řada různých elektrochemických dějů mezi výběžky dvou nervových buněk. Série těchto propojení (synapsí) tvoří paměťové stopy – to z mikroskopického hlediska. Z praktického hlediska je k zapamatování nutná určitá úroveň koncentrace pozornosti (když se na informaci nesoustředím, těžko si ji zapamatuji) a určitý počet opakování, aby se informace uložila z tzv. ultrakrátkodobé paměti (pár sekund) do střednědobé nebo dlouhodobé a dala se kdykoli z paměti vybavit. Zapamatování usnadňují např. výrazné smyslové vjemy, a také je-li přístup k informaci zajištěn různými smyslovými kanály – například je nám předkládána ve vizuální i zvukové formě, navíc o ní třeba diskutujeme. Lepšímu zapamatování dále prospívají pozitivní emoce (zájem, motivace) či tvorba různých asociací.
Zapomínáme hlavně to, na co se nesoustředíme, nebo informace, které nejsou pro náš mozek dost „atraktivní“, takže si je vůbec neuloží. Nebo si je uloží, ale paměťová stopa postupně zeslábne a informace se dostane do našeho podvědomí.
Dá se z podvědomí zase vyvolat. Většina z nás to zná z vlastní zkušenosti, když se třeba cizí jazyk učili před mnoha lety a teď se k němu vrací. Informace, které se člověk už jednou kdysi učil, „lezou do hlavy“ lépe, zesláblé paměťové stopy se znovu posilují.
Tam nastávají různé změny v oblasti mozku, nejvíce se týkající čelních laloků pravé mozkové hemisféry. V praxi to znamená, že se starší lidé o něco obtížněji učí nové informace, a hlavně nové dovednosti – odtud třeba pramení nechuť k novým technologiím, protože to stojí mnoho úsilí. Ale změny v paměťových výkonech ve stáří jsou způsobeny spíše zhoršením smyslového vnímání a celkovým zpomalením než zhoršením paměti samotné. Navíc, starší člověk toho má za celý život mnohem víc k pamatování, a tedy i k zapomínání.
Mozek má obecně tendenci negativní potlačovat, vytěsňovat do podvědomí. Pak si vlastně leccos z minulosti velmi idealizujeme. Právě v dnešní době je to velmi aktuální, když mnoho lidí volá po návratu socialismu. Když na tu dobu někdo vzpomíná s nostalgií, je to spíš proto, že vzpomíná s nostalgií na své mládí. Autobiografická paměť je velmi subjektivní, ovlivněná mnoha okolnostmi. Různé situace z minulosti máme výrazně spojené třeba s tím, že jsme tehdy byli mladí, zdraví, bezstarostní apod. Myslím, že to rozeznat úplně nejde, i různé „historické“ události vnímáme subjektivně – nic není jen černé, nebo bílé.
Myslím, že ano. Jsme doslova zahlceni informacemi, které se na nás řítí ze všech stran. Proto se nám někdy stane, že si sami nejsme jistí, jestli se určitá situace stala nám, či někomu známému, nebo jsme o tom četli či to viděli ve filmu. V našem mozku to přesto utkví.
Netroufám si říci přesná čísla, ale odhadla bych, že naše vlastní úsilí tvoří více než polovinu našich paměťových schopností. Samozřejmě každý z nás má určité silné a slabé stránky. Co se týče paměti, někdo si třeba dobře pamatuje čísla, jiný jména, někdo je zase hodně kreativní apod. Většinou tušíme, co nám jde dobře a co už méně, ale zcela se to ozřejmí v kurzech trénování paměti. Tam se procvičují všechny její složky. V běžném životě se totiž snažíme vyhnout tomu, co nám dělá problém, a věnovat se spíš tomu, co nám jde dobře. Třeba luštění křížovek. Pro mozek toho, kdo celý život rád luštil, to není žádná zátěž, nýbrž jen automatické vybavování si informací z dlouhodobé paměti a její udržování.
Neustrnout a učit se i ve starším věku nové věci, dovednosti, a to přesto, že je to obtížnější. Tím totiž aktivujeme pravou mozkovou hemisféru, což se považuje za významný faktor v prevenci vzniku onemocnění mozku (např. Alzheimerovy choroby). Mozek funguje podobně jako sval: když se nezatěžuje, schopnosti se ztrácejí. Ale nikdy není pozdě začít. Nemusí jít výhradně o trénink paměti, třeba i čtením knížek si rozvíjíme své schopnosti, zejména pokud o přečtených knihách s někým diskutujeme. Význam pro fungování paměti má i adekvátní pohybová aktivita. Podle řady studií se zjistilo, že pravidelná celoživotní pohybová aktivita (nejméně dvakrát či třikrát do týdne) při nižší či střední intenzitě zátěže zlepšuje fungování mozku ve stáří. Také můžeme hrát stolní hry (třeba s vnoučaty), chodit na přednášky nebo si oživit cizí jazyky.