Mohli jsme se nadechnout křesťanství

Vydání: 2013/38 V supermarketu už mají Vánoce, 17.9.2013, Autor: Jiří Macháně

„Ulovit“ na rozhovor biskupa PAVLA POSÁDA není nic snadného. Diář biskupa, který má v rámci ČBK na starosti mládež, byl totiž v posledních týdnech velmi nabitý. Se svými svěřenci navštívil druhý konec planety, po návratu ho čekala duchovní cvičení. Hned poté se vydal s poutníky za španělskými světci.

V kontaktu s lidmi bývá biskup Pavel Posád skutečně bezprostřední. Snímek Marie Vítová

Před pár dny jste se vrátil z poutě po stopách španělských světců. Co vás během cesty nejvíce zaujalo?

Doprovázel jsem autobus poutníků z Čech, Moravy a Slovenska. Je to už několikátá pouť. Začali jsme po stopách Ježíše Krista ve Svaté zemi, později po stopách sv. Pavla, pak jsme putovali do Lurd, Fatimy a po stopách francouzských světců. Letos po stopách španělských.

Musím říct, že těchto deset dnů bylo velikým duchovním zážitkem a obohacením. Máte nejen možnost poznat kus nádherné historie, ale poznáváte, jak jsou jejich život a charisma na těchto místech úžasně přítomné i dnes. Na mnohé se těšíte, jako například na sv. Terezii z Avily, sv. Jana od Kříže, Františka Saleského, Vincence Ferrerského a další. Jiné zase potkáte nečekaně a jste mile překvapeni.

Máte k některému španělskému světci bližší vztah než k ostatním? Je pro vás v něčem konkrétním inspirací?

Už jsem prozradil, že jsem se nejvíce těšil na sv. Terezii od Ježíše a sv. Jana od Kříže. Mnozí se domnívají, že jsou to vzory jen pro mimořádně duchovně vyspělé a mysticky naladěné lidi. Ale není to pravda, jak to také ve své katechezi o nich připomíná papež Benedikt XVI. Jsou nám velmi blízcí, neboť se nikterak mysticky nevznášeli, ale žili životem, který je tomu našemu hodně podobný.

Nedávno jste oslavil kulaté životní jubileum – bylo to v době, kdy jste se chystal na celosvětové setkání mládeže do Brazílie. Jak známo, naši biskupové vám péči o mládež svěřili. Určitě jste tu otázku slyšel mnohokrát, ale přesto: Jací jsou mladí lidé, kteří se v Česku hlásí k církvi? V čem jsou jiní, na rozdíl od doby, kdy jste byl jako oni?

Ano, rád se aspoň větou vrátím ke svým šedesátinám a i touto cestou bych chtěl projevit velikou vděčnost všem, kdo mi blahopřáli mnoha způsoby, zvláště chci poděkovat za modlitby a duchovní podporu.

A jací jsou mladí?

Jsou skvělí, mají mnoho dobrých vlastností a nápadů, jsou nezatížení a mohl bych dlouho pokračovat v obdivu nad krásou mládí. Ale připomenu, co říká dnešní papež František: „Staří mají sdělovat moudrost a mladí mají se zaujetím naslouchat laskavému poučení a vedení. Je důležité se vzájemně doplňovat. Neadorovat jenom kult mladosti a neposílat do starého železa lidi starší. Je potřeba žít ve vzájemné harmonii.“

Cestoval jste na druhý konec planety, do Brazílie. Jaká byla vaše očekávání? Kromě otřepaného úsloví jiná zem jiný mrav se přece jen nabízí srovnání dvou odlišných kontinentů, možná i vlivu jiných kultur.

Ani na chvíli jsem nezaváhal, zda jet, a na setkání mládeže do Brazílie jsem se velmi těšil. Přesto jsem před cestou pociťoval velkou zodpovědnost. Mnohým jsem říkal, že celou tu misi považuji za důležitou, přitažlivou, ale náročnou. Věděl jsem, že mne čeká opačný konec světa, byl jsem zvědavý na odlišnosti, které jsem tušil, také jsem ledacos slyšel nebo si o Brazílii přečetl a nastudoval. Skutečnost ale nekonečně předčila všechna má očekávání.

Za necelé tři týdny nelze poznat, zda je Rio nebo celá Brazílie tak křesťanská, jak se říká. Ale přece jenom jsme se mohli nadechnout křesťanství, které je dynamické, mladé, určitým způsobem nesrovnatelné s tím naším evropským. O tom jsem věděl už před cestou od lidí, kteří v Jižní Americe prožili delší čas. Jako vždy i tady jsem slyšel různá čísla, zda je katolíků 90, nebo jen 65 %. A já po návratu říkám, že v Brazílii je 90 % příznivců katolické církve a 100 % lidí, kteří fandí fotbalu.

Měl jste možnost potkat se též s místními kněžími a biskupy? V čem jsou jiní než ti evropští?

Během pobytu v Brazílii jsem se potkal s celou řadou biskupů a kněží – ať už s těmi, kteří přišli jako misionáři z Evropy, nebo i s domorodými. Určitě jsou jiní než my v Evropě, a to z jednoduchého důvodu. Podobně jako je třeba kvalita vína závislá na půdě, kde se pěstuje, vyrůstá i život tamních lidí z kulturního a duchovní prostředí daného místa. Už jenom okolnost, že Brazílie je rozlohou přibližně velká jako Evropa – mají zde asi 300 diecézí a téměř 600 biskupů.

Myslíte si, že i tato „neevropskost“ bude mít do budoucna vliv na život a vývoj církve – právě proto, že naším papežem je Jihoameričan?

Když byl letos 13. března zvolen nový papež, vůbec jsem ho neznal. A přesto musím říci, že mne od první chvíle naplnila zvláštní radost, která pramenila z naděje, že právě tento dynamický kontinent se svým prožíváním víry může být velkým povzbuzením pro celou Kristovu církev.

V čem nás mohou křesťané z Jižní Ameriky inspirovat, v čem jsou oproti nám napřed?

Když teď papež po měsíci vzpomínal na Rio a na Brazílii, řekl tři slova: přijetí, slavnost a poslání. A já myslím, že je to právě ono typicky brazilské, co nás může inspirovat, oslovit a nadchnout. Abychom byli jako oni otevření pro přijímání druhých, dovedli se radovat a slavit, abychom nebyli uzavření do sebe, ale dokázali víru šířit kolem.

Do Ria přijela mládež téměř z celého světa. Měl jste vůbec možnost potkat se a mluvit i s jinými mladými lidmi než jen s těmi z České republiky?

V Brazílii jsme zažili takové dvě etapy. První byl pobyt v diecézi, v rodinách. To bylo mimořádně silné, oslovující a nezapomenutelné. Poznali jsme blíže tuto hostitelskou zemi. Oni sami jsou přesvědčeni, že Bůh je v jejich zemi a národě mimořádně silně přítomen. A pak jsme se v Riu setkali s mladými ze 178 národů světa – a už to nebylo jen brazilské, nýbrž opravdu světové setkání. Poznání místních lidí bylo samozřejmě nádherné a povzbuzující, ale když jsme se po týdnu v diecézích přesunuli do Ria, bylo to, jako když jeden nástroj vystřídá celý orchestr. Mladé lidi z celého světa jsme potkávali na každém kroku tohoto setkání.

Co hezkého jste zažil, které okamžiky byly pro vás osobně nejsilnější a nejzajímavější? Byly pro vás naopak některé chvíle těžké nebo nepříjemné?

Brazílie je pozoruhodná země s nádhernou přírodou, kulturou a zajímavými dějinami, o nichž nám místní vyprávěli. Velmi důležitá byla okolnost, že papež František je na tomto kontinentě doma, že to byla jeho první návštěva od zvolení na Petrův stolec. Mimořádná byla též účast mladých lidí, téměř čtyři miliony ze všech koutů světa.

Co bylo těžké? Že jedinou řečí je zde portugalština, ostatní světové jazyky se tu moc neuplatní. A tak mladí s nadšením vyprávěli, že jim při pobytu v rodinách v rozhovorech nejvíce pomáhala pantomima, ruce a vzájemná otevřenost, tedy láska a snaha vzájemně se pochopit. Nicméně nikdo nelitoval a všichni jsme byli šťastni. Silným okamžikem byla celá sobotní vigilie na Copacabaně a zvláště adorace eucharistie, kdy více než dva a půl milionu mladých lidí klečelo v tichu před Ježíšem přítomným v monstranci.

Papež František mluvil během celého setkání o mnoha věcech. Co se vás osobně dotklo? Co by mělo znít v uších a srdcích (nejen) mladých lidí v Česku?

Všechny projevy papeže Františka – a bylo jich opravdu mnoho – pro nejrůznější skupiny, s nimiž se tam setkal, byly přesné, úderné a srozumitelné. Moc bych všem doporučoval se s nimi do hloubky seznámit. Myslím, že mladé okouzlila nejen slova papeže Františka, ale celá jeho charismatická osobnost, jeho zápal pro šíření evangelia a nadšení pro předávání víry. Nejen mladé lidi, ale i nás biskupy a kněze vyzval, abychom se neuzavírali jen do prostorů kostelů a kazatelen, nýbrž abychom vyšli do ulic a na náměstí a tam hlásali Krista. Toto je hlavní poselství letošního světového setkání mládeže: „Jděte a získávejte mi za učedníky všechny!“

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay