Mohla jsem mít své letadlo

Vydání: 2006/26 Cyrilometodějské dvojčíslo, 27.6.2006, Autor:

Příloha: Doma

Je tomu už dávno, co jsme s kamarádem navštívili moji starou tetu v Příbrami. Žila dlouhá léta sama a nedařilo se jí dobře. Povídali jsme si o všem možném a řeč přišla i na to, že v některé rodině mají dokonce dvě auta. Teta to komentovala: „Což o to, já mohla mít své letadlo!“ Můj kamarád se tomu tiše podivil, a tak jsem mu na zpáteční cestě vyprávěla tetin příběh.
Ve 20. letech minulého století byla teta Anička vyhlášená krasavice. Žila s rodiči v domku na okraji Příbrami. Její tři starší sourozenci už vylétli z rodného hnízda a rodina se rozhodla, že vezme na byt studenta - místa bylo dost a nějaká koruna se bude hodit.
Přihlásil se ruský emigrant Konstantin, student Vysoké školy báňského inženýrství v Příbrami. Jak jinak to mohlo dopadnout, než že se mladá učitelka a student do sebe zamilovali. Jiskra přeskočila hned první večer, když si přinesl do kuchyně vypůjčit sirky. Čas plynul, teta učila na venkovských školách a Kosťa studoval. Hráli spolu čtyrručně na klavír a prožívali šťastná léta mládí. Jednoho dne přišel čerstvý inženýr s diplomem a výhodnou nabídkou od holandské důlní společnosti. Měl jet pracovat na Jávu, a tak požádal o Aniččinu ruku, aby ho doprovázela. Dědeček byl člověk ze staré školy a vzdělání si velmi vážil. Ačkoli neměl moc peněz, všem čtyřem dětem umožnil za Rakouska-Uherska středoškolské vzdělání. Pracoval jako mistr ve strojovně v dolech na Březových Horách. Důlní společnost si cenila věrných a dobrých pracovníku a na plesy Vysoké školy báňské posílala vždy pro dědečka a babičku kočár. Vysokoškolský diplom se dědečkovi líbil, ale Jáva?! Kde to vůbec je? Co když tam mladí neuspějí nebo se manželství nevydaří - jak se pak jeho dcera dostane domů? Vždyť by jí ani nemohl zaplatit zpáteční cestu. Kdo to jakživ slyšel, aby se holka z Příbrami vdávala tak daleko? Kdyby šli aspoň do Ostravy nebo do nějaké země bývalého mocnářství! Tak dědeček k žalu obou zamilovaných řekl rezolutní ne. Teta Anička, přísně nábožensky vychovaná dívka, neporušila přikázání „cti otce svého i matku svou“ - a se svým milým neutekla.
Konstantin skutečně odjel na Jávu a velmi dobře se tam uplatnil. Byl nadaný na jazyky, uměl rusky, česky, francouzsky, německy a také holandsky se naučil snadno. Během let se vzmohl, zakoupil dokonce cínové doly i malé letadlo, kterým létal na služební cesty. Tetička dál učila a nikdy se nevdala - snad nikdo neobstál ve srovnání s jejím idolem. Ten zůstal také svobodný, a tak si celý život - vyjma války - dopisovali. Když vznikla Indonézská republika, přišel Kosťa o domov podruhé (poprvé to bylo v Rusku) a odstěhoval se navždy ke svému ženatému bratrovi do Paříže.
Po padesáti letech zatoužil podívat se po stopách svého mládí a jednoho dne se objevil v Příbrami. Rodiče mé tety dávno zemřeli a ona žila už léta v domku sama. Její krásu odvál čas, nábytek měla omšelý - i to piano bylo rozladěné. Ani Kosťa už nebyl ten oslnivý mladý muž, plný odvážných plánů. Na Svatou Horu došel z parkoviště jen stěží. A báňská akademie, jak se jí za jeho mládí říkalo, také nebyla tím, co dřív. Po roce 1945 ji přemístili do Ostravy a v zámečku, kdysi založeném arcibiskupem Arnoštem z Pardubic, sídlil národní výbor. Zvenčí vypadala budova stejně, ale uvnitř byla přestavěna v souladu s moderními požadavky na pohodlí a hygienu. Za pár dní po návštěvě očekávané celý život dostala tetička smuteční oznámení s douškou, že její přítel Konstantin zemřel v letadle cestou z Prahy do Paříže. Ta zpráva ji bolela do té doby, než za ním na věčnost odešla sama. Příběh, z něhož dýchá atmosféra začátku minulého století, dávno odvál čas a hodně se od té doby změnilo. Dnes je úcta a poslušnost spojená se zachováním čtvrtého přikázání v tomto smyslu téměř nepochopitelná. Mladí o svém životě chtějí a také většinou rozhodují sami. Ani věrnost a vytrvalá láska se příliš nenosí. Odejít za svým cílem či partnerem kamkoli už není žádný problém - stejně tak jako ho kdykoli opustit. Jen rozhodnout se pro správnou volbu bylo stejně těžké tehdy jako dnes.

JARMILA VÁVROVÁ Sdílet článek na: 

Sekce: Doma, Přílohy, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 42 17. – 23. října 2017

Olomouc má nové pomocné biskupy

Mohutný potlesk zněl v sobotu olomouckým dómem. Věřící tak děkovali za vysvěcení nových pomocných biskupů Antonína Baslera a Josefa Nuzíka.

celý článek


Bohoslužby i z horských hřebenů

Sledovat mši svatou „na dálku“ umožňuje také televize Noe a Radio Proglas. Obě stanice nabízejí přímé přenosy několikrát do týdne.

celý článek


Křesťan a demokracie

Jak posílit demokracii v nejisté době? Co mohou křesťané, zvláště křesťanští politici, udělat pro posílení demokracie? Nad těmito otázkami se zamýšlí Iveta Radičová,…

celý článek


Latina je výrazem jednoty

Má jedno nezpochybnitelné prvenství. Je vůbec první ženou, která před čtyřiceti lety začala učit na české katolické teologické fakultě. Aktivity Markéty Koronthályové…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay