Modlitba na notové osnově

Vydání: 2015/48 V Americe se debatovalo o teologii Tomáše Halíka, 24.11.2015, Autor: Karolína Peroutková

V těchto dnech si církev připomíná sv. Cecílii, patronku duchovní hudby, všech kostelních muzikantů a zpěváků – tedy i nás, kteří usedáme do lavic a otevíráme malé knížky v pevné vazbě – kancionály. Máme je už pěkně ohmatané, ale ruku na srdce: co o nich vlastně víme? Napravit by to mohla následující tematická dvoustrana.
 
Spící Eliáš, kterému anděl přináší vodu a chléb, v iniciále renesančního graduálu. Snímek Ema Součková
 
Při slově kancionál se některým čtenářům vybaví menší modrá, červená nebo i zelená kniha. Přesto se jedná o jedno totožné dílo – jednotný kancionál, zpěvník českých a moravských diecézí. Vychází od roku 1973, jeho vydavatelem je Katolický týdeník a počet výtisků už překročil jeden milion.
 
Červený kancionál je základní verzí, která vyšla jako první, později byl přidán modrý jako rozšířené vydání pro moravskou církevní provincii a zelený s dodatkem pro královéhradeckou diecézi. Nebylo totiž možné v rámci jednoho zpěvníku vyhovět všem – pozdější vydání modrého a zeleného zpěvníku vyšlo vstříc těm, kdo žádali „své“ písně, které byly z původního výběru pro červený kancionál vyňaty.
 
A s tím souvisí i otázka: Jak písně stárnou? Kdy už se nehodí? Zeptali jsme se olomouckého světícího biskupa Josefa Hrdličky. Právě on – společně s Mons. Ladislavem Simajchlem a Karlem Cikrlem – se před lety zásadně podílel na utváření kancionálu. V rozhovoru přiznává, že takové posouzení není jednoduché, „vyžaduje velký cit a ohleduplnost k odkazu minulosti“.
 
Právě u historických kancionálů, potažmo hudebních listin z dob dávno minulých, je dobré se dnes zastavit. Třeba u historiky velmi ceněných dokumentů z 16. století, představujících velmi vzácnou ukázku renesančního umění, můžeme obdivovat prostor, který zpěvákovi nabízí. Více než dnes měli lidé možnost ponořit se do písně jako do dramatického příběhu, pojmout zpěv jako modlitbu, čas k usebrání. Vyzpívaný čas.
 
„Zejména z doby renesance, tedy konce 15. a 16. století, se dochovala obsáhlá sbírka hudebních, bohatě iluminovaných rukopisů,“ říká historička umění Ema Součková, která nám poskytla několik ilustrací těchto ceněných uměleckých děl. Ukazují, kolik úsilí, vytrvalosti a času obětovali naši předkové uctivému, důstojnému zápisu písní. Jejich tvorba dotvářela příběh písně a vyzývala k většímu ponoření se do ní. Čas plynul pomaleji…
 
Tyto obdivuhodné ilustrace vybízejí k podobnému prožití i dnes. Jakkoli v současném kancionálu mnoho kreseb nenajdeme, za zavřenými víčky se nám jistě vyjeví. Potřebujeme jen chuť ke zpěvu – a „vyzpívaný“ čas. 
 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Téma, Články



Aktuální číslo 50 6. – 12. prosince 2016

Roráty lákají nejen věřící

Na ochoz šikmé věže stoupají po 194 schodech každou adventní neděli muzikanti. Nikoliv v italské Pise, ale v chodských Domažlicích, kde se jim věž už při stavbě také naklonila.

celý článek


Teď se zklidnit? Děláte si legraci?

Dobře znáte ten pocit. Je tu advent… a všechno se zrychluje. Času ubývá a restů, které máme vyřídit do konce roku, naopak přibývá. A do toho přichází KT s provokativním…

celý článek


České turné o Matce Tereze

Hotové přednáškové turné absolvoval minulý týden v České republice P. Leo Maasburg, který byl řadu let blízkým spolupracovníkem Matky Terezy. Jeho vyprávění s napětím…

celý článek


Betlémská výstava putuje za starými symboly

Až do podhoubí vánočních zvyků a tradic se vydává letošní ročník výstavy v Betlémské kapli v Praze. Název Slunce a betlémy napovídá, že k oslavám evangelijního…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2016

© Katolický týdeník 2004 - 2013, všechna práva     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay